O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

To není jen tak

Život na zemi Sama přestával bavit. Vlastně ani neměl důvod se na ní zdržovat. Ani jeden jediný. No ani není divu.

Ráno, vlastně spíše dopoledne, koneckonců je to úplně jedno, se Samo zvedl z postele s tím, že už ví co se svým životem. Skoncuje to. Se vším. Nebylo to lehké rozhodnutí, ale bylo mu jasné, že by zbytek života strávil jako teď. Chodil by po zatmaveném obývacím pokoji dokolečka jako tygr v zoo. Takže sebral veškerou odvahu, (moc jí neměl) provaz v garáži a přivázal ho k dřevěnému rámu, který podpíral strop. Nejdřív ho napadl lustr, ovšem to by ho neuneslo a napáchalo by akorát škody, takže to okamžitě zavrhl.

„Už som si sa trápil dosť,” řekl sám sobě když šplhal na stoličku. Je to jako z nějaké depresivní severské detektívky, na kterých si autor přímo ujíždí. Holt takový je život. Samo si s hlubokým nádechem okolo krku provaz hodil. Na moment si připadal jako pes svázaný obojkem, ten pocit však zmizel, když kdosi zazvonil u dveří, a donutil ho slézt ze stoličky. Dotyčný za dveřmi mu ve své podstatě zachránil život. Ale kdo ví, jestli by z toho Samuel  nakonec nevycouval.
„Hm, tá chvíľa ma nezabije, či?” povzdechl si a otevřel vchodové dveře.

Stál za nimi váš všemi uznávaný Autor, který klasicky přišel otravovat vzduch a zachraňovať situaci.
„Dobrý den,” usmál se samolibě svírajíc v rukou něco podobného katalogu.

„Čo je na ňom dobrého?” otázal se Samuel chmurně.

„To že jste mě potkal.”

„Sama ste zazvonila u dverí.”

„To na tom nic nemění. Každopádně-”

„Ja od vás nechcem žiadne sušenky slečna.”

„Copak vypadám jak americkej skaut? Já jsem jinačí podomní prodejce, mistře.”
Autor se znova samolibě usmál.

„A o čo tu vlastne ide?”
Samo so povzdechl. Sám nevěřil, že něco takového vypustil z úst.

„Jde tu o to, že z vás udělám pokusného králíka a vytáhnu vás z deprese.”

„...Ako viete že som-”

„To já poznám panáčku,” uchechtl se Autor.
„Jak se dnes cítíte?”

„Ja som si psychológa neobjednal.”

„Ale očividně ho potřebuješ, když ses chtěl oběsit na lustru, Samueli.”

„...Čo ste zač do frasa, ako toto viete!”

„...To bylo nahlas? Hahah... K tomu proč tu jsem..kde jsem to- ano, ten králík. Víte, mám čerstvě rozjíždějící se firmu na zážitky, Akcomat jestli vás to zajímá, a potřebuji zpětnou vazbu od nezaměstnanců pokud rozumíte. Já vás vezmu na výlet, a každý dostaneme to co chceme. Vy důvod proč se vlastně ještě vyskytovat, a já svojí vazbu. Co říkáš- říkáte, pardon reflex.”

Samuel musel nějakou chvíli vstřebávat co na něj autor právě vysypal. Výlet? Co když je to bouda? Není ten člověk s converskami a kulichem psychopat? Ale asi to úplně špatný nápad nebyl, odreagoval by se, odpočal..
„A o aký výlet by išlo?”

„Máte rád šermování”

∆∆∆∆

„Jackie!” zavolala Šmoulinka hlasitě. Hledala svou kočičí kamarádku snad všude, kde může být?
„Tak Jackie kde jsi?!”

„Tu!” ozvalo se lhostejně ze střechy její chaloupky lomeno kůlničky na dříví. Šmoulinka se za ní vyškrábala a nadechla se.
„Tak čo chceš?”

„Moje panička je u Samuela.”

„Čo?!” vykřikla Jackie rozhořčeně.
„Čo tam robí? O čo jej ide?!”

„Nevím, zjistím. To nebude jenom tak, ona je magor, možná větší jak ty.”

„Tak teraz si ma urazila hej.”

„Dobře, promiň, ale musíš uznat, že to je podezřelý jak bagr v koupelně.”

„To hej, to hej. Musíme to vyriešiť. Ideme! Teraz si moja práva ruka v zločine proti inému zločinu. Ideme Watsone!”

„Jackie, to snad nemyslíš vážně tohle... proč já jsem něco říkala..”