O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

To je mi pěkné probuzení

A nastalo ráno, vážení. Ptáčci zpívali, sluníčko nepříjemně svítilo do oken a Jackie odběhla na lov. Je to taková její rutina.

Všichni kluci (a Karkulka... prostě, je to složitý okay, kdyžtak všechno svádějte na autora) ještě tvrdě spali a jako první se kupodivu probral Dominik. Pořádně se protáhl, prokřupal záda a ještě než vylezl z postele stihl proklít své minulé já za to, že nezatáhlo závěsy. Svítilo mu totiž přímo do ksichtu, tudíž nemohl spát dál, ani kdyby chtěl. Ještě si protřel oči a zamířil do kuchyně. Cestou ho napadla taková zvláštní věc.
„Proč si některý lidi kurva čistí zuby před snídaní? Reálně jakej to má smysl? To jako chtějí, aby jejich snídaně měla mentolovou příchuť? (v případě autora a Karkulky jahodovou) Nechápu takový lidi, fakt.”(doufám že tím autor nikoho neurazil, to víte on je dement. Jako vážně se tu exposuje? Ať to nechá na jindy, čtenáři chtějí vědět jak se vyvine vztah Sama a Karkulky nebo whatever, ne to, jakou zubní pastou si autor čistí zuby... hlavně že si je čistí. A dost!)
Domino tedy přišel do obývacího pokoje, aby mohl projít do kuchyně, ale jedna zajímavá skutečnost ho zarazila a donutila ho se zastavit. A byla to vůbec pravda? Co když jen špatně viděl? Protřel si tedy oči a podíval se znovu. Byla to pravda. Samo poklidně spící v Karkulčině mikině?
Co se tu stalo? Řekl si pro sebe, změnil své původní plány a bez zaklepání vtrhl do pokoje Vity. Ještě tvrdě spal, takže tomu Domino dal rychlý spád a shodil ho z postele.

„Tak jsi úplnej dement?! Co po mně chceš?!” vyjel po něm naštvaně Vitaa a měl co dělat, aby ho nezabil. Ono takové probuzení není úplně příjemné.

„Hej hej hej hej, to že jsi nasranej teď opomeň, Samo má na sobě Mattyho mikinu!!! Chápeš to?” začal Domino skákat po pokoji jako nějaká malá holčička co vidí poníka s barevnou hřívou.

Vitaa se otřepal a pozvedl obočí.
„Kecáš!”

„Nekecám. Namouduši na psí uši na kočičí svědomí. No tak se pojď podívat sám!” vykřikl Dominik, chytil Vitu za zápěstí a dotáhl ho do obýváku.

„U svatýho Gejmra! Máš pravdu. Ale jak? Proč? Kdy? Potřebuju detaily!” začal najednou vyšilovat Vitaa a těkal pohledem mezi Dominem a spícím Samem.

„Detaily se dozvíme hned,” promnul si ruce Domino a pak se odebral ke stolu, kde nakopl Karkulku.

Ta hned zareagovala, vzbudila se a nějak se vyhrabala z pod stolu. Samozřejmě by to nebyla ona kdyby se o ten stůl nepraštila do hlavy. Zaklela a sjela Domina pohledem.
„To je mi pěkné probuzení, to je mi pěkné ráno, to se mi zdá to pravda není, jakej jsi dement, kámo” zapěla, čímž Domina i Vitu rozesmála.

„Víš co se ti ještě zdá?” zeptal se Vitaa s kulišáckým úsměvem.

„Co?”

„Se podívej na pana myslivce a pak nám to vysvětli,” řekl Domino s úšklebkem.

Karkulka tak učinila a upřímně nevěděla co si má myslet.
„To je... M-moje mikina? A - cože?”

∆∆∆∆

Morry se zase cítil ve své zločinecké kůži. Měl totiž u opasku střelnou zbraň, v ruce kudlu a na hlavě kuklu.
„Nádhera!”

Vetus měl v ruce jenom kudlu, aby se neřeklo a jeho obličej zdobil strach a obavy.
„J-jasně, největší.”

„A máš ten kompas? A mapu? A lopatu? A co ještě?” ohlédl se po Vetusovi Morry a namířil na něj svou kudličku.

Copak jsem Steve z minecraftu, abych to všechno narval do kapsy?! Měl chuť říct Vetus nahlas, ale neodvážil se.
„Joo,” odpověděl místo toho a falešně se usmál.

„Fajn!” zařval Morry. „K Batmobilu! Sakra já vlastně nemám auto, no to je fuk, prostě jdem rovnou za nosem.”

„A pokud se ztratíme, tak vylezeme na strom jak Jeníček s Mařenkou že ano,” podotkl potichu Vetus a čekal na nejhorší.

∆∆∆∆

Je tahle kapitola normální?

Jak se tak na ní koukám, nejspíš nE

Okay nesuďte mě, hrajou mi v hlavě songy ze tří bratrů...jde to se mnou z kopceee. My full retardace is showing :DD zatím zdar