O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Jackiino tajemství

Jackie si se Šmoulinkou vcelku sedla, a obě kočky chodily po lese a kecaly o všem možném.

„Najlepšie je keď ťa zavrie za dvere aby si ho nerušila keď robí "dôležité veci" a pak stejne prokrastinuje,” zavrčela Jackie.

„To znám. Jako kdybychom je zrovna my rušili. Kdyby vyhodili ty svoje svítící krabičky bylo by to lepší. Jednou se mi povedlo paničce takovou krabičku rozbít. Shodila jsem ji z postele dva dny po tom co si ji koupila. Panička se mnou týden nemluvila, ale za tu rozbitou krabičku to stálo,” odpověděla jí pyšně Šmoulinka. Hned na to si začala brousit drápky o nejbližší strom.

Jackie si prohlédla svoje drápy, jestli taky nepotřebují nabrousit, ale byly dokonale ostré, takže je zase zatáhla a pokývla hlavou.
„Počúvaj, dobre ty. Ty sa mi budeš hodiť v mojom pláne.”

„V jakým plánu?” zpozorněla Šmoulinka a nastražila ušiska.

Jackie se najednou rozšířily zorničky úplně na maximum. Popadla Šmoulinku za obojek a rozhlédla se kolem, aby se ujistila že není nikdo kolem.
„Môžem ti povedať tajomstvo?”

„Poslouchám,” mňoukla po menší pauze Šmoulinka, protože to pro ní byl celkem šok.

„Ani môj páníček to nevie. Keby hej, tak neviem čo by sa stalo,” řekla Jackie potichu a podívala se nahoru do korun stromů nad nimi.
„Takže to nikomu nepovieš. Nikomu! Chápeš?”

Šmoulinka přikývla a pokynula packou aby jí to Jackie už vyklopila.

Šedá kočka je zhluboka nadechla.
„No, vieš, ja neviem ako to vysvetl-” zasekla se když kdesi v dáli uviděla siluety dvou postav. Hned věděla, kdo to je a schovala se za strom. Šmoulinku stáhla s sebou a zadívala se jejich směrem.

„Jé, hele. Tvůj páníček. A kArKuLkA,” zašklebila se trochu posměšně černá kočka a drkla do Jackie packou.

„Hm,” zabručela Jackie zamračeně. Nemohla se dívat jak její páníček projevuje náklonnost té růžové žirafě.
„Nechápem čo na tej žuvačke vidí.”

„Mluví z tebe žárlivost,” řekla jí opatrně Šmoulinka a trochu se odsunula.

Jackie si povzdechla. Černá kočka měla pravdu. Připadalo jí to celé nefér. Nevěděla jestli má být naštvaná nebo smutná. Pch, smutná. Ten pocit neznala. Radši bude dělat že jí to nezajímá a bude v duchu kout plány. A nebo ze sebe strhne svůj tyrkysový obojek a bude se v noci toulat a agresivně mňoukat na měsíc. To znělo dobře. Takže udělala první krok. Strhla obojek a naštvaně hodila ho na cestu.

„Um- jseš si jistá že-”

„Nechaj to tak, nechcem o tom už počuť,” odbyla Šmoulinku šedá kočka a rozešla se od obojku pryč.
„No poď. Ešte ti musím povedať to čo som začala.”

Šmoulinka se zájmem pozorovala Sama s Karkulkou jako nějaký film od Rosamund Pilcher, ale když jí Jackie znova chytla za její rudý obojek, vydala se s ní bůhví kam.

∆∆∆∆

„Nevěřili byste tomu chlapci, ale jsme zpátky!” zavolala Karkulka na Dominika s Vitou, když se se Samem vrátili zpátky. V lese strávili většinu dne, ale k večeru už začínala být zima.

„Máte houby?” vyhrkl rychle Dominik. Ani pořádně nepozdravil a začal Karkulce prohledávat kapsy.
„Kde jsou!”

„Vieš- my sme... nič nenašli,” ozval se Samo a nervózně se podrbal na zátylku, protože neměl tušení, čeho by byl Dominik schopný.

„Jenom babku jsme cestou potkali,” přidala se Karkulka.

„To není moc velká výhra,” zasmál se Vitaa.

Karkulka nad tím jen pokrčila rameny.
„Vy dva taky nejste žádná výhra, a zašlapal jsem vás snad do země?”

∆∆∆∆

„Dobřee, dobře,” zvedl rezignovaně ruce autor.
„Už tě nebudu otravovat.”

Morry nad tím pozvedl obočí a zamračil se.
„Vážně?”

„Ani náhodou Honzíčku. Hah, přece by sis nemyslel že na to přistoupím.”

Morry zatnul zuby a ruce v pěst též.
„Zmrde. Aspoň domů bys mě nemusela sledovat.”

„Tak zaprvé, to se holkám neříká, a zadruhé, stejně vím kde bydlíš, takže je to jedno.”

„To teda není!”

„Coo? Bojíš se že ti vykradu tvoje zásoby "cukru" ve sklepě? Jo, i o tom vím....ZmRde.”

„No a? Co s tím jako budeš dělat?”

„S tím cukrem? To bych si poradila. S tou informací, že to ve sklepě máš? S tím bych mohla udělat hodně. Ale přece nebudu Nikymu brát tu radost. ”
Autor se triumfálně ušklíbl a zkřížil ruce.

„Co zas s Vetusem? Já nevím jestli kecáš nebo ne! Kurva už.”
Morry z toho všeho byl už úplně hotový, ale nic nezmohl, protože byl v podstatě v pasti, a nemohl riskovat.

„Kdo ví, kdo ví...”

∆∆∆∆

Tak každý má ve sklepě něco jiného, no nemám pravdu? :D

Eheheh....