Ledový kosatec; Linett

46 díl

„Eriku!!“ ten šílený děs, který mi sevře útroby, při pomyšlení na to, že bych měla přijít o osobu, na které mi nejvíce záleží, mě donutí zbrkle jednat. Dříve, než si stačím uvědomit, co dělám, na Mága zakřičím a vypustím šíp. Nedbám toho, že se tak odhalím protivníkovi. K mé smůle ostrý hrot šavlozuba pouze škrábne do ramene.

„Nic mi není, Jano. Neboj se.“ odpoví mi, aniž by spustil oči z velké kočky a já najednou její počínání chápu. Neměla v úmyslu ho zabít, snažila se mě vyprovokovat, abych se jí ukázala a já jí na to skočila. Sakra! Kdyby nebylo toho hloupého snu! Mlčky stojím na silné větvi. Rukou se přidržuji mohutného kmene a tiše opětuji šavlozubův upřený pohled.

„Ty jsi žena?“ zahlédnu překvapení v šavlozubově tváři. Schovám luk a s pomocí několika větví seskočím na zem před prince.

„Máš s tím nějaký problém? Pokud vidím dobře, ty taky nedisponuješ některými, zcela mužskými orgány.“ odseknu bojovně. Hlas v mé hlavě se pobaveně ušklíbne. Za šavlozubovým ramenem zachytím Erikův úšklebek.  Strach, jako kdyby se náhle rozpustil. Instinktivně začínám chápat, co mám dělat.

„Jani, pozor, jsi v přítomnosti prince.“ pokárá mě Erik jemně, ale vidím mu na očích, že to nemyslí zas až tak vážně. Udělám tu největší blbost, která mě v tu chvíli napadne. Zcela ignoruji nebezpečí v podobě šavlozuba a otočím se k šelmě zády. Mohu si tak prohlédnout nyní zcela konsternovanou tvář mladého aristokrata.

„Velice se omlouvám za svou nezdvořilost, princi.“ vyseknu před ním hluboké pukrle.  „Smím se zeptat na vaše ctěné jméno?“ mám co dělat, abych se nezačala smát. Tahle hra mě neskutečně baví. Hlas v mé hlavě takové starosti nemá. Prostě se nahlas rozesměje, že skoro přeslechnu princovu odpověď.

„Zender.“ překvapeně zamrká mladík. Pohledem při tom skáče ze mě na šelmu za mnou, Erika a zase zpět.

„Těší mě, já jsem Jana a můj bráška Erik.“ kývnu na Mága za mnou. „Ta zranění vypadají vážně, budete v pořádku?“ strachuji se a při tom ignoruji vzrůstající vrčení za svými zády. 

„J-jo.... Není to zas až tak zlé.“  jeho odpověď mě trochu uklidní. Potřebovala jsem se ujistit, že nejdeme pozdě. 

„Děláš si ze mě blázny?“ zavrčí šavlozub, až se všechny zbývající kočky poplašeně přikrčí.

„Pššš, když se lidi baví, čičiny by měly být tiše.“ přiložím si prst ke rtům a vyčítavě se na šavlozubku zamračím. Šelma jen vykolejeně vykulí oči, otevře tlamu a kecne na zadek. Erik se začne smát a i Zendrovi zacukají koutky. 

„Hodná čiči.“ poplácám šelmu po hlavě a vzápětí uskakuji před jejími předními tlapami. Jen tak tak její ostré drápy minou mou ruku. Stačilo by jen pár milimetrů a přeťala by mi zápěstí. Přes to se mi na kůži objeví droboučká šarlatová linka. Bez rozmýšlení po ní přejedu jazykem a rychlým pohledem Erika ujistím, že jsem v pořádku, než se opět otočím na šavlozubku.

„Co kdybychom udělaly my dvě dohodu? Teď odsud i se svými kočkami odejdeš a my se pokusíme na tohle všechno zapomenout, ju? Xavierovi můžeš třeba říct, že jsi prince nenašla.“ pokusím se jí vše nějak rozmluvit, ale něco je špatně. Šelma mě nevnímá. Krví podlité oči upírá upřeně na mou ruku a zorničky má nepřirozeně rozšířené. Nozdry roztažené, jak se snaží pojmout co nejvíce vzduchu. Teprve když přiblíží čumák k mé zraněné ruce, pochopím, že větří.