Ledový kosatec; Linett

19.díl

Nestihli jsme zmizet dostatečně rychle, a já tak ještě stihla zahlédnout Moničinu ustaranou tvář. Teprve při pohledu na svou nejlepší kamarádku jsem si uvědomila, kolik toho nechávám za sebou.

Celých třináct let svého pozemského života. Všechny vzpomínky na dětský domov a kamarády, které jsem tam měla.
Školka a má první velká láska, která mi vydržela až do nástupu na základní školu. Radost, když jsem se dozvěděla, že budu mít sestřičku a netrpělivé čekání, až se konečně narodí. Smutek a nástup temných dní, kdy jsem objevovala tajemství knih a nekonečné možnosti fantazie. První paprsek nového světla v podobě nejlepší kamarádky, a pak konečně někdo, kdo mě popadl za ruku a jednou pro vždy vyrval ze spárů té zrádné samoty.

Tohle všechno už ale patří do minulosti. Kapitola mého života jménem Jana už neexistuje a vrací se zpět Linett, která ji nahradí. Obyčejná dívka z děcáku zmizela a nahradila ji prinezna. Je ironií osudu, že toto byl vždy hlavní námět mých povídek. Jako kdybych ve  skrytu duše přeci jen znala pravdu. Jako kdybych si psala vlastní osud.

,,Ššš, to bude dobré.” Erik si mě jemně přitáhne do náruče a setře slané slzy, které mi stékají po tvářích. Jeho dotyk, jako kdyby ve mně něco zlomil. Jako kdyby se otevřela stavidla přehrady a já najednou nejsem schopna tišit vzlyky, deroucí se mi z hrdla. Pevně se přimknu ke svému Mágu a je mi úplně jedno, že mu svými slzami nepříjemně promáčím bílou košili.

Trvá neskutečně dlouho, než se mi podaří vyplavit veškerou nahromaděnou bolest a šok, zatím co mne Erik po celou dobu pouze mlčky objímá, rukou mi kreslí na zádech  uklidňující kroužky a trpělivě čeká, než se uklidním.

,,Promiň.” zakňučím nakonec tiše a donutím se uvolnit křečovitý stisk jeho košile. Látka však zůstává nezvratně pomuchlaná.

Rozřesenými prsty si z tváří setřu poslední zbytky slz a málem si při tom vypíchnu oči, jak moc se mi klepou ruce. Snažím se dýchat zhluboka, ale jen díky Erikově pomoci se mi daří předejít dalšímu astmatickému záchvatu.

,,Půjdeme? Jestli si dobře vzpomínám, chtěl jsi mi něco ukázat.” nadhodím si batoh na rameni a vykročím vpřed, abych zahnala vlastní obavy. Popravdě si vůbec nejsem jistá, zda se mohu nazývat princeznou Linett. Bojím se, že není bezpečné to jméno v tomto světě používat.

Erik jen překvapeně zamrká, nad tou náhlou změnou v mém chování, ale naštěstí to nijak nekomentuje. Jen mi věnuje jeden soucitný pohled, než mě vezme za ruku a zařadí se přede mne.

Teprve teď se kolem sebe pořádně rozhlédnu. Jsme na nějakém zcela jiném místě, než při naší předchozí návštěvě. Kolem se tyčí podivně pokroucené kmeny vysokých stromů a skrze temné koruny vůbec nelze zahlédnout inkoustově zbarvenou oblohu.Vzduch je doslova vařicí a jediný zdroj chladivého vánku mě drží za ruku.

Pokusím soustředit. Trvá jen chviličku, než se mé tělo přizpůsobí a okolní vedro mi přestane vadit. Škoda, že mě to nenapadlo dřív.

Erik sebou vzápětí prudce trhne a rychle mě pustí.

,,Promiň.” rychle se omluvím. Tak tohle jsem nedomyslela. Nechtěla jsem mu ublížit.