Ledový kosatec; Linett

35.díl

S nadšením, co ještě objevím, nakouknu opět do balíku a vykouknou na mě moje koupené střevíčky. Ani jsem si neuvědomila, že jsem je tam v tom spěchu zapomněla. Jsou stejně krásné, jako šaty. Prokoukly.

Je mi jasné, že si s tím musela dát Argenthea práci a přes to na mě z balíčku vypadne další oblečení. Tentokrát to jsou šaty zářivě zelené. Opět s pouhou iluzí korzetu. A jen s minimem ozdob. Na levé straně hrudi začíná pás vloček, který se pomalu stáčí vpravo. Na boku pak spadá dolů, kde se rozšiřuje a jde do ztracena.

Jako poslední tam je pak hozena bílá košile a černé kalhoty. Stejné, jako nosí kluci. K nohám mi vypadne lísteček, který zvědavě zvednu. Stojí tam: Doufám, že budeš spokojená. Dovolila jsem si zkusit ještě jeden vzorek, snad se bude líbit. To poslední je dárek ode mne, abys taky chodila v něčem normálnějším. Ve věcech ze Země, by jsi tu byla moc nápadná. Takhle budeš mít pohyb o něco snazší. A.

Hned na sebe hodím její dárek a nestačím se divit, jak mi padne. S překvapením ještě objevím dva cestovní pláště. Jeden bílý a druhý černý. Jak tohle všechno mohla stihnout? Nad její rychlostí jen žasnu. I nad tím, jak přesně mě dokázala odhadnout. 

Zrovna se vzhlížím v zrcadle, na sobě druhé šaty s bílým pláštěm, když se dveře bez zaklepání otevřou a dovnitř nakoukne Erik. 

,,Tak co? Našla jsi ho? Páni, sluší ti to.” zhodnotí mé nové oblečení a zavře za sebou. Jako vždy se mi rozvalí na posteli. Ještě před tím mi ale hodí těžký, neforemný balík.

,,Jo našla. Ty mi ušila Argenthea. Co to je?” chrlím na něj jednu větu za druhou. 

,,Od nás. Tak nějak totiž Argentheu známe, tak jsme tušili, že u jednoho vzorku to neskončí.” mrkne na mě. ,,Jo a máme jít na večeři. Které si vezmeš?” přejede prsty po látce modrých šatů, zatím co já zvědavě nakouknu do balíku, který jsem od něj dostala. Najdu v něm zelené páskové botky na klínku a jedny vysoké, černé boty, v kterých tady chodí snad každý. Přesně tohle jsem potřebovala. Vděčně mu skočím kolem krku a vlepím mu pusu na tvář.

,,Děkuju, bráško. Vezmu si ty zelené. Chvilku počkej, jen se učešu. Ne a nikoho na pomoc nepotřebuju. Žádnou služku, která by mě namalovala, ani učesala. Zvládnu to sama!” prudce ho zarazím, když vidím, že se nadechuje ke slovu a zapluji do koupelny.

V rychlosti se na sebe podívám do zrcadla. Mé vlasy už opět nabyly svou  původní podobu, takže je jen v rychlosti s pomocí několika nenápadných sponek stáhnu do rozcuchaného drdolu, který sice vypadá, jako kdyby mě někde přepadlo tornádo, ale když to doplním pár pinetkami s perličkami, efekt je vhodný princezny. Oči objedu černými linkami a na horní víčko nanesu ještě jednu zelenou. Černou řasenku a na tváře trochu růžové. Stačí už jen obyčejný bezbarvý lesk a jsem se svým dílem spokojená. A je mi jedno, co si o tom budou kluci myslet. Já chci vypadat jako člověk a ne jak nějaká vyumělkovaná figurína!

Zkusím si ještě ty zelené botky. K těm šatům se báječně hodí a vypadá to, že budou i pohodlné. Rychlým pohledem z okna zjistím, že už nemáme moc času, a tak jen vlítnu do pokoje, popadnu Erika za ruku a spěcháme do jídelny. Už několikrát mi Iris vyčítal mou nedochvilnost, ale jaksi jsem se ještě nikdy nenaučila chodit včas.

Při jídle se opravdu snažím a vypadá to, že dneska budu mít opravdu štěstí, aspoň do té doby, než Daimon vyřkne tu osudovou větu.