Vždycky jsem byla ta tichá introvertka, co má pouze jednu jedinou kamarádku. Téměř nikdy nechodí ven mezi lidi a doma dělá rodičům tak trochu služku.
No, nikdy jsem si nestěžovala. Pravda, občas jsem měla chuť na ně pěkně od plic zařvat, ať se vzpamatují, ale vždy jsem si uvědomovala, že jsem 'ta cizí'. Adoptovanej spratek bez minulosti, kterej jen překáží. Možná, že kdysi mě rodiče měli rádi. Ale to už je hodně dávno. Ještě před tím, než se narodila Carla. Jejich vytoužené, vymodlené dítě.
Nevadilo mi to. Měla jsem své knihy a fantazii, kam jsem se utíkala schovat pokaždé, když byla realita až příliš neúnosná. To jsem se pak vždy zašila u počítače, s malou mp3-kou v uších a s prsty, běžícími po klávesách, psala vlastní příběh. Příběh, plný magie, kouzelných tvorů a lásky, která překoná veškeré překážky.
Pravda, byly to příběhy plné klišé, ale co byste taky od patnáctiletý holky mohli chtít jiného, že? Tehdy jsem byla ve věku, kdy jsem ještě věřila na jednorožce a kotlík plný zlata na konci duhy.
Tedy... ne že teď bych na ně nevěřila. Nejspíš hluboko uvnitř navždy zůstanu tím malým dítětem, které ze všeho nejradši tráví celé dny zachumlané v dece s horkým kakaem a knihou.
Ale tehdy... tehdy jsem věřila, statečně si nalhávala, že jsem stejná jako ostatní. Pravda, možná ne úplně stejná. Vždy jsem byla trochu divná, ale usilovně jsem se snažila veškerou svou podivnost potlačit. Už jen proto, že jsem nechtěla dát rodičům další záminku k tomu, mě nenávidět.
Možná jsem se bála, že bych prazrazením pravdy ztratila i to málo volnosti, které jsem měla.
A tak jsem mlčela. Se sklopenou hlavou plnila své povinnosti, studovala a užívala si každou chvíli se svou jedinou kamarádkou. Trávila dlouhé hodiny s knihou v ruce či za počítačem s mp3-kou na uších, a v duchu se nemohla dočkat, až ten malý byt v osmnácti opustím.
Jenže pak, v den, který začal stejně obyčejně, jako každý jiný, se můj život najednou obrátil vzhůru nohama.
A kouzelné postavy z knih náhle skutečně ožily.
Ahojky, vítám vás všechny u mé další knihy. Tentokrát je psaná trochu jinak, než jak jste u mě nejspíš zvyklí, ale i tak doufám, že si ji oblíbíte.
Ziwa Arlett
ČTEŠ
Ledový kosatec; Linett
FantasyČlověk by řekl, že jedinými starostmi patnáctiletého puberťáka, je dokončit devátou třídu a jít na střední školu. To však není případ naší Jany. Obyčejné studentky, která krátce po svých patnáctých narozeninách zjistí, že ne vše je takové, jaké se z...
