Ledový kosatec; Linett

14.díl

,,Asi bychom už měli jít domů.” začnu se pomalu přezouvat, schovávajíc brusle do tašky. 

,,Půjdu s vámi. Stejně bydlím po cestě.” nabídne se můj Mág a obě jeho nabídku vděčně přijmeme. Musím přiznat, že je to úleva. To vědomí, že už se před Monikou nemusíme schovávat. Sice jí stále nemůžu říct pravdu, ale takhle se alespoň můžu kdykoliv vymluvit na neexistující rande, bez toho, abych si vymýšlela nějaké složité výmluvy. Ano, sice mám lehké výčitky, ale výměnou za její bezpečí jsem ochotna tuto malou lež udržet naživu tak dlouho, jak jen bude potřeba.

,,Ehmm, Moni?” osmělím se, abych se jí zeptala na něco, co mě napadlo cestou z hřiště. ,,Můžu tě o něco poprosit?” nejistě se na ni podívám.

,,Nemám to nikomu říkat, že?” chápavě se na mě usměje. ,,Neboj, má ústa jsou navždy zamknutá.” Předvede, že si zamyká pusu na několik západů a klíček zahazuje.

,,Děkuju, ale je tu ještě něco, o co jsem tě chtěla poprosit. Mohla bys mě krýt? Kdyby se tě rodiče ptali, jestli jsem s tebou, nebo tak...” nejistě přešlápnu.

,,Jasně!!” nadšeně povyskočí. Můžu jen hádat, co se jí honí tou její blonďatou hlavinkou. ,,Kdykoliv budeš potřebovat.” mrkne spiklenecky, než se rozloučí a rychlostí kulového blesku zapluje do vchodu. Jen si s Erikem vyměníme jeden pobavený pohled, než se mlčky, bok po boku vydáme ke mně domů. Před vchodem se na mě můj Mág ještě jednou otočí. V očích veselé jiskřičky.

,,Takže dneska večer?” pozvedne obočí, jako kdyby napůl čekal, že na poslední chvíli couvnu.

,,Jasně.” zazubím se nazpátek, i když cítím značnou nervozitu. Co když se něco pokazí?

,,Neboj, to vyjde. Přijdu pro tebe, až budou vaši spát.” s těmito slovy se se mnou rozloučí a zmizí. Opravdu by mě zajímalo, kam chodí, ale teď to řešit nehodlám. Podle chybějícího auta vím, že rodiče ještě nejsou doma a tak toho využiji ve svůj prospěch a zapadnu do koupelny. V zrcadle narychlo zkontroluji vlasy a pak se je rozhodnu přece jen upravit. Sice to nedělám ráda, ale co kdyby se přece jen něco stalo. Pořád ale doufám, že jednou to už nebude nutné. Tahle maska.

Sáhnu do poličky pro svůj šampon, který nikdo jiný z rodiny nepoužívá, a musím se pro sebe ušklíbnout. Kdyby jen věděli proč.

****

Netrpělivě očekávám Erikův příchod. Rodiče přijeli, když jsem byla ve vaně. Jen se tudy mihli a hned zase letěli na flám. Ještě před tím jsem si však musela vyslechnout sáhodlouhou přednášku o vhodném chování, než mi byly zabaveny klíče (prý pro jistotou), načež mě rodiče doslova zamkli v bytě. No co, stejně nehodlám odcházet dveřmi.

Jsem už dávno převlečená a připravena na cestu, ale Erik ještě stále nedorazil. Začínám si o něj dělat trochu starosti. Vím, sice jsme se nedomlouvali na přesný čas, ale přeci jen je už hodně pozdě, co když...

,,Připravena?” 

,,Ááááá!!!!” tichý hlas a temný stín za mnou mi málem přivodí infarkt, a kdyby mi včas nezacpal ústa rukou, určitě bych vzbudila celé sídliště. Divím se, že okna ten nápor vydržela.