5.

2K 195 30
                                    

Fíhá, to jsem tak dlouho nic nepřidala? Zatraceně, žila jsem v představě, že tu nová kapitola byla nedávno. Ups? :D Dobrá, takže tady je číslo pět. Snad se bude líbit. Jo a daily remainder: jste awesome! <3 (Vidíte, už posouvám vydávání... rebelie.)



Narovnám se a chystám se pronést něco, čím bych dopad jejích slov alespoň zmírnila, ne-li úplně vyvrátila, nakonec však usoudím, že to nejde. Podívám se na Newta s obavou, že začne zase zuřit, jeho tvář je však najednou úplně prázdná.

,,Pak asi... budete muset jít sami," řeknu hlasem, který jako by ani nepatřil mně. Hlavou mi letí milion myšlenek, kterým jsem se usilovně snažila bránit celé tři dny, které jsme strávili v téhle staré, zašlé hale. Máš erupci, šeptá nějaký hlas v mých představách, až nápaditě podobný Jansonovu, a já mám pocit, že mi došel všechen vzduch. Už cítíš, jak blázníš? Copak ty sis myslela, že se tomu vyhneš? Že budeš moct žít dál? Máš erupci. Máš erupci. Máš erupci-

,,Jestli v sobě máme ty chipy..." ozve se Newt a přeruší tak proud mých myšlenek. Zamrkám, oči mě podezřele pálí, a chlapec pokračuje: ,,...pak pro vás budeme nebezpeční. I kdyby z vás ten Hans vaše chipy vyndal, nás k němu nedostanete. Pochybuju, že bude chtít přijít a vyndat je z nás tady, co?"

Jorge zavrtí hlavou a já pocítím zvláštní tlak na hrudi. Všichni jsou potichu - moc dobře víme, co to znamená. Newt má pravdu - budeme příliš nebezpeční na to, aby s námi ostatní mohli zůstat. Takže...

,,Neodejdete od nás," promluví zostra Pánvička a zní to divně, nepatřičně, jako by tón jeho hlasu nebyl k žádné příkrosti přizpůsoben. ,,Budeme sledovat Hanse při tom zákroku a až se vrátíme, vyndáme z vás ty chipy sami."

Koukám na něj a uvažuju, jestli to myslí vážně. Newt se uchechtne tak tiše, že to slyším jen já. Dovedu si představit, jak se moje oči rozšiřují děsem při představě Pánvičky nebo Arise, kteří se mi snaží vyndat z těla nějaký chip.

,,Má pravdu," řekne Thomas a snaží se do těch slov dát veškeré své přesvědčení, avšak neúspěšně - ví stejně dobře jako my, že kdyby se o něco takového pokusili, zabili by nás. ,,Nenecháme vás odejít. Zůstanete tady, dokud se nevrátíme, a pak to vyřešíme."

Newt povytáhne obočí, Thomas se od něj ale odvrátí a zeptá se Jorgeho na jeho plán, jak se dostat dovnitř.

,,Mám vymyšlenou krycí historku," řekne Jorge. ,,O návštěvě příbuzných. Sehnal jsem nějaké falešné doklady a znám stráže. Pokud budete hrát svou roli, všechno půjde hladce."

,,Hans nás bude očekávat?" zeptá se Brenda a Jorge přikývne.

,,Pošle pro nás auto. Má byt až na úplném konci města, v takové odporné čtvrti, kde se to hemží zloději a všelijakou spodinou."

,,Hans?" zeptá se překvapeně Brenda, jako by muže nemohla najít na méně pravděpodobném místě.

,,Jo, proto jsem ho taky hledal tak dlouho," potvrdí Jorge.

,,A co Pravá ruka?" zeptá se Thomas.

Nastane další ticho a Newt zvedne hlavu od svých rukou, aby se plně soustředil na rozhovor. Na téma Pravá ruka jsme diskutovali už několikrát, vždy však bez Jorgeho, a vždy se to nakonec zvrhlo v hádku.

Thomas, Minho a Brenda jednoznačně chtěli Pravou ruku najít a připojit se k boji proti ZLOSINu. Já, Newt, Pánvička a Aris jsme byli ostře proti. Brenda tvrdila, že Pravá ruka má slušnou šanci ZLOSIN porazit a ukončit veškeré testy - já jsem si byla naprosto jistá, že pokud jejich boj k něčemu povede, bude to jen jistá smrt.

Last Memory (TDC fanfiction CZ) ✔Where stories live. Discover now