Last Memory (TDC fanfiction CZ) ✔

48.

Jasně... není zrovna prvního ledna. To mi zase nevyšlo. Hihi. Moc se omlouvám, ale nebudu se vykecávat, prostě to šlo nějak mimo. Znáte to, mám holt taky svůj život a poslední dobou je jaksi nabitej. Nebudu dál blábolit. Předposlední kapitola... další je konečná. A po ní už jen epilog. No a jak tak poslouchám tu písničku ↑,  asi budu brečet už teď. Koneckonců tahle kapitola... způsobuju si sama další trauma. Ach jo. No nic, mám vás ráda, jdeme na to!♥

Když vyběhneme na Plac, teprve si pořádně všimnu, kolik lidí vlastně ZLOSIN chytil a zavřel sem. Může jich být přes sto padesát a všichni jsou vyděšení - jak by taky ne, když se ozývají rány, které doslova otřásají vším okolo, a my jsme bůh ví kolik metrů pod zemí. Pokud to tu Pravá ruka hodlá odstřelit... nikdo se odtud nedostane.

 Podívám se na Thomase a poprvé od doby, co je Newt po smrti, necítím vůbec žádný odpor nebo nenávist - ale to jen proto, že se má mysl nyní zabývá něčím úplně jiným. ,,Musíme je odtud dostat hned teď!" zaječím do kraválu a za námi začnou doslova padat stromy. S ohlušující ránou se k zemi zřítí i hlavní budova tady na Place, kde jsme s Teresou ještě před chvílí stály. ,,Kašleme na skupinky - řekni jim, ať běží!"

 Hoch přikývne a rozběhne se do čela skupiny. Máchne na všechny, kteří mu věnují pozornost. ,,Dobře, tak jo. Dostaneme vás odtud - všichni běžte za mnou a nezastavujte, jasný?!"

 Vyběhneme do labyrintu, jak nejrychleji to zvládneme, ale pohybovat se v tak velké skupině je téměř nemožné. Když se dostaneme ke schodům dolů, vytvoří se u nich zácpa. Tolik lidí se po nich nemůže pohybovat tak rychle. Všechno se dál třese a já spatřím Thomase, který si vymění dvě slova s Minhem a najednou se rozutíká kolem nás zpátky na Plac.

 ,,Hej!" vykřiknu a popadnu ho za triko dřív, než si vůbec uvědomuju, co dělám. Protože se rozběhl, škubne to se mnou za ním, ale povede se mi ho zastavit. Překvapeně se na mě podívá. ,,Kam si myslíš, že jdeš?" ječím na něj. ,,Chceš umřít?!"

 Zavrtí hlavou. ,,Brenda," vyhrkne zadýchaně. ,,Brenda tu není. Musela zůstat na Place."

 ,,Ona není na Place," ozve se Teresa, která stojí za námi. Oba na ni vytřeštíme oči. 

 ,,Tak kde teda je?" chci vědět a ona si nás prohlíží, načež si povzdechne.

 ,,Ptala se mě, kde by mohla být Ava Pageiová. Šli ji s Jorgem najít."

 ,,A tys je nezastavila?" utrhne se na dívku Thomas vztekle a já jen vyčkávám, co z ní vypadne. 

 Zrudne a zamračí se na něj. ,,Ne, nezastavila, protože vím moc dobře, proč za ní šla. Chce nás odtud dostat do bezpečnýho útočiště - na místo, kde není erupce. Pokud to místo existuje, Pageiová nám to řekne."

 ,,Kde bereš tu jistotu? Třeba je na místě zabije!" Thomasův hlas spíš než paniku prozrazuje vztek. 

 ,,Nezabije," odpoví mu Teresa klidně. ,,Půda ZLOSINu jí vybuchuje pod nohama. Už není co předstírat. Pomůže nám. Má tu dítě."

 Má tu dokonce dvě, chci dodat a vím, že Thomas myslí na totéž. Brenda s Jorgem sice všem řekli, že jsem dcera Pageiové, co ale sami nevěděli je to, že Aris je jejím synem.

 Ohlédnu se, abych ho v davu našla, a spatřím ho, jak s Pánvičkou kontroluje postupující dav. Uleví se mi, že je v pořádku, ačkoliv jsem si vědoma toho, že to nemusí dlouho trvat. 

 Thomas se nadechuje k dalšímu protestu, přestože jeho obličej prozrazuje porážku, a v tom to uslyšíme.

 Mechanické cvakání. A řev.