Last Memory (TDC fanfiction CZ) ✔

41.

 ,,Tak jo, všichni na svá místa!" zavolá Gally za několik minut a všichni, kterým byly přiděleny sedačky, se na ně posadí. Zbytek lidí se naskládá doprostřed na zem. Sevřu pásy, kterými jsem připoutaná, a batoh si pevně chytím druhou rukou. Vince a Gally zůstanou jako jediní stát. 

 ,,Fajn," promluví Vince a tím si zajistí hrobové ticho. Naproti mně sedí Brenda a Aris, který se na mě slabě usměje. Něco mě při pohledu na něj uklidní. ,,Přistaneme zhruba pět kilometrů od základny ZLOSINu a budeme čekat na signál, který nám Thomas dá. Zavolá nám vysílačkou a poté budeme mít zhruba deset minut na to, abychom se co nejrychleji dostali do budovy. Je možné, že ZLOSIN nahodí další náhradní zdroj energie, i když Thomas ten první taky vyřadí. Pamatujte na to, kdo je v jaké skupině. Charlie se přidal k Maddie, Brickovi a Mikeovi a půjdou vyřadit z provozu laboratoř pro skupinu A. Všichni ostatní vědí, kam patří?"

 Bergem se ozve skupinové zabručení a mně dojde, že všichni mají přidělenou práci, jen já ne. Podívám se na Gallyho a ten kývne. 

 ,,Ty půjdeš s Deanem a Peterem," promluví a ukáže na dva muže zhruba ve věku třiceti let, kteří na mě mávnou. ,,Budete hlídat cestu ven, aby nás nikdo nemohl uvěznit vevnitř."

 Zůstanu na něj zírat. ,,To si děláš srandu," vypadne ze mě a Vince ke mně otočí hlavu. 

 ,,Nějaký problém?"

 Poposednu si a sevřu bezpečností pásy pevněji. ,,Jo!" vyjeknu. Kde začít? ,,Nebudu čekat u východu. Chci jít dovnitř!"

 ,,V případě, že se něco pokazí, použijeme tě jako páku," prohlásí Vince. ,,Mohla bys být životně důležitá. Potřebujeme tě živou."

 ,,Já ale nejsem věc!" vyjedu na něj a cítím, jak mnou cloumá vztek. ,,Nešla jsem za váma jen proto, abyste mě nechali bokem! Tohle všechno se mě taky týká."

 Vinceův výraz ztvrdne. ,,Buď se přizpůsobíš, nebo si vystup," prohlásí smrtelně vážně a já jsem schopná na něj jen civět a skřípat zuby. Potom povolím stisk a opřu se zády o opěradlo. Vince mě pořád sleduje. 

 ,,Výborně," prohlásí potom a sjede očima zpátky do bergu. ,,Teď je teda jasno. A pamatujte, že tenhle plán může ztroskotat na úplné zbytečnosti. Takže," promluví zase ke mně, ,,se všichni držte role, kterou máte."

 Odfrknu si. To je opravdu neskutečný. 

 ,,Odlet!" zavelí Vince a posadí se vedle Jorgeho, který sedí na místě pilota. Celý stroj se pod námi probere k životu. Cítím na sobě pohled Maddie, která sedí vedle mě, a podívám se ni. Ušklíbne se a v ten moment vypadá přesně jako ta holka, kterou jsem potkala tenkrát ve městě.

 ,,Ty nehodláš poslechnout a hlídat východ, co?" zeptá se mě přes hukot bergu a já jí úšklebek opětuju.

 ,,Ani náhodou."

 Přistaneme uprostřed pouště, která obklopuje základnu ZLOSINu několik kilometrů ze všech stran. Samotnou základnu vidíme z dálky a když přistaneme, pořád ji máme na dohled.

 ,,Nemůžou oni přiletět jiným bergem k nám?" napadne mě a Gally, který se nachází kousek ode mě, zavrtí hlavou.

 ,,Ne," odpoví mi. ,,Mohli by, ale kdyby to udělali, byli bychom to my, kdo by je ze země odstřelil. Jsme v lepší pozici než by byli oni ve vzduchu. Museli by přiletět a zamířit a to bychom je už dávno dostali."

 Mluví, jako by to byla všechno jen hra, jako by na ničem z toho nezáleželo. Zavrtím hlavou a podívám se na svůj batoh. Vím, že ho nesmím nikde vytratit. V tom batohu je všechno. Newtův deník. Chuckova figurka.  

 ,,Co budeme dělat, až tohle všechno skončí?" zeptám se Gallyho tiše a on se na mě otočí a snad poprvé, co se na mě podívá, v něm spatřím něco, co mi připomíná mě samotnou. 

 ,,Budeme se muset naučit s tím žít," prohlásí.

 Pozoruju Deana a Petera, tedy ty dva muže, se kterými budu hlídat východ, a přemýšlím, jakým způsobem se dostanu z jejich dohledu, abych se mohla vydat dovnitř základny. Těžko je přeperu a to, že by mě pustili dobrovolně, se mi zdá ještě víc nepravděpodobné.

 Přistaneme a v bergu se strhne povyk, jak se všichni odpoutávají a nahlížejí čelním oknem na obrys masivního komplexu ZLOSINu. Všimnu si, že já a Placeři se jako jediní k oknu nehrneme. Když se odpoutám a postavím, střetnu se s Pánvičkovým pohledem.

 ,,Není nad to být doma," prohlásí on a já se ušklíbnu. 

 ,,Jo," prohlásí Gally, který se s námi taky drží vzadu. ,,Už se nemůžu dočkat, až to místo spálíme na popel."

 ,,Povídej mi o tom," přidá se Sonya a setká se s mým pohledem. ,,Jestli se tohle povede, hodlám se opít tím prvním, co najdu."

 ,,Až se tohle povede," opraví ji Harriet a usměje se na ni. Rozhlédnu se kolem dokola a něco mi dojde.

 ,,Kde jsou všechny ostatní holky?" zeptá se jich a Harriet čelí mému pohledu, zatímco Sonya se podívá do země. Snědá dívka zavrtí hlavou.

 ,,Doufám, že někde v bezpečí," odpoví mi neurčitě a já vím, že víc už se ptát nemám. Kouknu na Teresu a ta mi pohled opětuje. A tak tam stojíme. Osm lidí z obou labyrintů. Osm lidí, kteří se přišli pomstít.

 Hodím si batoh na záda. 

 ,,Tak je to konečně tady, co?" zeptám se s pohledem upřeným na základnu a nechám ta slova doznít. Nikdo na ně stejně nijak neodpovídá.

Thomas se ozve zhruba za třicet minut od našeho přistání. V bergu je ticho. Všichni čekají, když se vysílačka ve Vincově ruce rozsvítí a chlapcův hlas se rozezní ztichlým letounem.

 ,,Jsem uvnitř," zachrčí a Teresa se tak prudce narovná na sedačce, na které sedí, až málem spadne na zem. Celým mým tělem projede nepříjemné zamrazení. ,,Vyhodil jsem hlavní zdroj energie i ten záložní. Všechny dveře jsou otevřený. Pokusím se najít subjekty, ale celou tu dobu, co jsem tady, se o nich nikdo ani slovem nezmínil."

 ,,Rozumím," promluví Vince do vysílačky a moje srdce vynechá dalších pár úderů. Do žil se mi vlije adrenalin. Je to tady. Tohle je ono.

 ,,Pospěšte si," pronese Thomas a hned poté je vysílačka zase hluchá. Narovnám se. A hned na to se strhne šílený povyk.

 ,,Deset minut!" vykřikne Jorge a všichni se překotně snaží posadit na své místo. Gally mi nabídne ruku a nasměruje mě na své sedadlo, načež mi zacvakne pás a vydá se pomoct někomu dalšímu. Do hlavy se mi nahrne tlak, když se berg vteřinu na to odlepí od země.

 Několik lidí dostane zbraň - mezi nimi třeba Minho, Brenda nebo Dean a Peter. Já pochopitelně ne. Berg sebou trhne ze strany na stranu a když přistane, vidím předním sklem, že se nacházíme přímo před obrovskými vraty dovnitř budovy.

 Zvedne se mi žaludek. Vince se postaví. Do dalšího vteřinové ticha, které nastalo, prohlásí:

 ,,Buď je zničíme, nebo tady zemřeme."

 A tak odstartovalo peklo.