Last Memory (TDC fanfiction CZ) ✔

37.

Jen pár slov ke konci kapitoly... Víte co, nejdřív jsem si říkala - tohle tam nedám. Klišé. Moc čekané. Ale jak jsem tak psala, nějak mi to prostě zapadlo. Asi nějaká vyšší moc nade mnou. Házím první BOOM bombu a třeba někoho z vás vážně překvapí. Jestli ne, prostě rozjíždím další plot twist. Muhuhehe. Luv ya!

Naposledy jsem Teresu viděla na základně ZLOSINu, když nám oznámili, kdo je a kdo není imunní. Po tom všem, co provedla na Spáleništi, mi jen pohled na ni působí téměř fyzickou bolest. Její modré oči už se náhle nezdají být tak upřímné. 

 Thomasovi jsem sama řekla, že by jí měl odpustit. Když pro nás s Newtem tenkrát poprvé přijel do města a Newt na mě vystřelil, měla jsem možnost si s ním promluvit. Tvrdil, že Teresa nás před útěkem ze základny ZLOSINu, který zinscenovala s ostatními dívkami z labyrintu B, údajně hledala, abychom mohli téct s nimi. Alespoň mu to takhle říkala, ale on jí nevěřil. Já mu na to pověděla, že věci nejsou černobílé. Že by jí měl dát další šanci. Sama jsem si myslela, že jsem Terese už dávno odpustila.

 Jenže teď, když na ni civím, zvedají se ve mně všechny ty pocity, které mě naplnily na Spáleništi. Zrada a šok především. A vztek. Dělala to všechno proto, aby pomohla ZLOSINu, organizaci, která nás připravila o všechno.

 Možná jsem jí přece jen neodpustila.

 Aris si zřejmě všimne rozpaků mezi námi, a tak mě chytí pod paží a přiměje udělat krok dopředu. Teresa zamrká, když kolem ní projdeme. Jazyk mě pálí, jak potlačuju touhu něco říct. Cokoliv. Ale nakonec to vzdám, protože všechno, co bych ze sebe dostala, by byly nadávky.

 ,,Hlavně se s ní neper, prosím tě," zašeptá ke mně Aris, když pokračujeme ulicí. ,,Rvaček už si užila dost."

 ,,Někdo se s ní popral?" zeptám se překvapeně a Aris se smutně usměje. 

 ,,Jednou Brenda. Bylo to tak vyrovnaný, že jsme je museli prosit, aby toho nechaly, protože to trvalo příšerně dlouho a žádná pořád neměla navrch."

 Skoro mě to rozesměje. ,,A ještě někdo?"

 ,,Minho se k tomu párkrát málem dostal, ale je to holka, takže se držel zpátky."

 ,,Všichni ji tu nesnáší," uvědomím si a pocítím lítostivé bodnutí u srdce.

 Aris zavrtí hlavou. ,,Měla k ZLOSINu nejblíž. Když ji zavrhl Thomas, všichni se tak nějak... přidali."

 Povzdechnu si. Takže Thomas jí neodpustil. Na sekundu mě napadne, že mu za to nejspíš pěkně vynadám, potom si ale uvědomím, že Thomas už není můj kamarád.

 Thomas zabil Newta.

 Nával agónie. Rozmrkám slzy a s Arisem zabočíme do další ulice. Bude Thomas v sídle Pravé ruky? Proč není nikde tady? Proč pro mě nešel s ostatními - chce se mi snad vyhýbat? Je tu vůbec? 

Postupujeme rychle a tiše a kdykoliv se ve stínech domů objeví nějaký obličej, zvedne někdo z mužů zbraň a osoby se se zasyčením zase ztratí. Charlie jde za námi s Brendou a Minhem a o něčem mluví. Nejspíš o Maddie - ta nikde ve skupině není, stejně jako Jorge. Doufám, že budou tam, kam nás nyní vede Gally a ostatní, a nemám tušení, jestli chci nebo nechci, aby tam byl taky Thomas.

 Připojí se k nám Pánvička - věnuju mu slabý úsměv a on se natáhne a stiskne mi ruku. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku," zašeptá.

 ,,I já jsem ráda, že jste v pořádku," opáčím. ,,Ani nevíš jak moc."

Nikdo se mě nezeptá, co přesně se s Newtem stalo a jak je možné, že jsem ho opustila. Asi se bojí odpovědi. Asi tuší, jaká je pravda. Ale nepokládají mi žádnou otázku a já jsem vděčná, že to nedělají.

 A potom se ohlédnu a střetnu se s Teresinýma modrýma očima. A jsem si naprosto jistá, že ona se ptát určitě bude.

 Dojdeme k panelovému domu a vystoupáme po schodech až do střešního bytu, kde nás čeká pohled na prostorný obývák plný lidí. Po bližším prozkoumání mi ovšem dojde, že jich až tolik není - jen to tak v malém prostoru působí. Přejedu všechny pohledem a tak narychlo jich napočítám třicet včetně nás. 

 ,,Tohle je celá Pravá ruka?" vyhrknu zděšeně a v tu chvíli se na mě upřou pohledy i těch, kteří si ještě nevšimli, že někdo přišel do místnosti. 

 ,,Lauro!" zavolá kdosi překvapeně a já si všimnu Sonyi a Harriet. Zvednu koutky úst v úsměvu, který vůbec není upřímný, nicméně to nevadí, protože dívky už upírají zrak za mně a sledují ostatní, kteří se hrnou dovnitř. Někdo další se prudce postaví z křesla, ve kterém seděl.

 ,,Lauro? Charlie?!"

 ,,Maddie," vydechne Charlie s úlevou a já těkám pohledem z jednoho na druhého stejně jako ostatní v místnosti a čekám, až si vběhnou do náručí, nic takového se ale nestane. Jen na sebe zírají a začíná to být poněkud trapné.

 ,,Tohle je ta holka, kvůli který jsi vzal půlku našich lidí do centra města, Gally?" ozve se kdosi za námi a my se otočíme. Ve dveřích do kuchyně tam stojí muž zhruba v Charlieho věku - má světlé vlasy i vousy a ruce založené na hrudníku. Jeho postoj ani výraz nenaznačují, že by se mu moje eskapáda s megafonem zrovna zamlouvala.

 Pustím se Arisovy ruky a předstoupím před muže dřív, než Gally stačí něco říct. Natáhnu k němu dlaň.

 ,,Jsem Laura," prohlásím a potom zaváhám. ,,Nebo taky Gwendolyn Cowellová, spíš ale Laura."

 Muž zakloní hlavu a povytáhne obočí. Potom přijme mou ruku. ,,Dobře, spíš Lauro. Jsem Vince. A teď mi zatraceně rychle vysvětli, proč jsi vylákala půl mých lidí na náměstí mezi všechny ty raply."

 Pustím jeho ruku. ,,Chci vědět, jak hodláte zakročit proti ZLOSINu."

 Vince na mě ještě další chvíli kouká a potom se tiše rozesměje. V místnosti je kromě jeho smíchu nějakou chvíli naprosté ticho. ,,A proč přesně," zeptá se mě pak, ,,bych ti měl něco takového říkat, Lauro? Kdo vůbec jsi?"

 ,,Je jednou z Placerů," ozve se do toho mužský hlas a já se obrátím a spatřím Jorgeho, který se postavil vedle mě. Věnuje mi nepatrný úsměv. ,,Dobré tě zase vidět, Lauro."

 ,,Nápodobně," vydechnu.

 ,,Mohla by být naší vstupenkou dovnitř," prohlásí Jorge k Vincemu a ten na něj vykulí oči.

 ,,My už svou vstupenku dávno máme!" vyštěkne a podívá se na mě, jako by se obával, že Jorgeho slova můžou být pravdivá. Zřejmě ale nevypadám jako někdo, kdo má šanci srovnat ZLOSIN se zemí. ,,Thomas je už téměř na základně. Do hodiny vyrazíme a počkáme na jeho signál, až nám otevře cestu dovnitř!"

 ,,Otevře cestu dovnitř?" zopakuju si pro sebe a upřu pohled na své nohy. To proto Thomas není tady? To proto se ocitl v našem městě? Proto narazil na Newta? Byl na cestě na základnu ZLOSINu? Měl se dostat dovnitř a uvolnit cestu Pravé ruce?

 ,,Je nás málo," vede si svou dále Jorge a ukáže na mě prstem. ,,Řešíte tenhle problém už dlouho. Thomas sice nejspíš vyřadí veškerou techniku ZLOSINu, i tak mají ovšem několikanásobnou přesilu. Hodila by se nám nějaká páka!"

 Na to, jak nadšeně Jorgeho hlas zní, na něj Vince kouká dost skepticky. Musím říct, že tyhle jeho pocity naprosto chápu. Nemám tušení, kam tím Jorge směřuje.

 ,,A tou pákou má být jako ona?" chce vědět Vince a já na Jorgeho nakrčím čelo a zavrtím hlavou.

 ,,Jorge, o co tady jde?" syknu k němu tiše, on jako by mě ale ani neslyšel. Vypne hrudník a zřejmě se nám to chystá objasnit. Střelí ke mně očima a v tom pohledu jsou obavy. A potom to vysloví. Jsou to slova jako z noční můry.

 ,,Laura je dcerou Avy Pageiové."