Last Memory (TDC fanfiction CZ) ✔

10.

Charlie s Maddie se nás ujmou a provedou nás vstupní halou, kde stojí několik laviček a beden, jež představují provizorní stolky. Sedí u nich pár dalších lidí, před sebou mají hrnky s nějakou tekutinou, většina z nich hraje karty, někteří taky kouří a vytvářejí tak v prostoru šero. Přítmí a obtížná dýchatelnost vzduchu mají ovšem hlavně jiný původ - v levém i pravém rohu stojí obrovské plechové sudy, v nichž plane oheň. Chci se zeptat, co to má za logiku, topit, když je venku bezmála padesát stupňů, Maddie ale zavrtí hlavou.

 ,,Nevysvětlíš jim, že jsou uprostřed pouště a udržovat oheň je tu zbytečný," prohlásí a prstem si zakrouží okolo hlavy, čímž umlčí veškeré moje námitky.

 ,,Zas je tu jako v sauně, Harry!" zavolá Charlie na jednoho z můžu, který hází do sudu dřevěná ramínka na oblečení. Nijak na Charlieho slova nezareaguje a upřeně zírá do ohně. Newt si se mnou vymění pohled a popadne mě za ruku, když kolem sudů procházíme.

 Mineme několik obchodů s oblečením - figuríny ve výlohách jsou rozházené, občas jsou rozbité i samotné výlohy, a tak nám pod podrážkami bot křupe sklo. Mám obavy, abych si něco nezabodla do chodidla, brzy však střepy přejdeme a ocitneme se u nefunkčních eskalátorů. Po cestě narazíme na dalších pár lidí - většina z nich nás ani nepostřehne, několik k nám ale vyšle zvědavé pohledy. 

 ,,Horní patro má supermarket," řekne Maddie, když vyšlapeme po eskalátorech nahoru, a mávne rukou k obrovskému nápisu oznamující, že se nacházíme u vchodu do pobočky nějakého světového hypermarketu. Pak mávne rukou na druhou stranu k dalším vybitým výlohám. ,,Jinak to býval obyčejnej nákupák, takže pokud budete potřebovat oblečení, boty nebo hygienu, máte tu asi tak dvacet obchodů."

 ,,A květinářství," dodá Charlie a ukáže na malý obchůdek v rohu, v němž se válí několik zvadlých květin. Maddie se ušklíbne.

 ,,A květinářství," přitaká.

 ,,Kde budeme spát?" zeptám se já a sevřu Newtovu ruku ve strachu, že už se na nohou moc dlouho neudrží, jedinou známkou toho, že chlapec postrádá spánek, jsou však jeho kruhy pod očima. Znovu zauvažuju, jak je to dlouho, co si pořádně odpočinul, a bodne mě svědomí, když si uvědomím, že jsem na něm nic nepoznala. V duchu si slíbím, že už nebudu považovat věci, co nevidím, za samozřejmé. Například to, že Newt v noci spí. Nebo že ZLOSIN vzdá jakoukoliv snahu o najití léku.

 ,,Třetí patro," poskytne mi odpověď Charlie a mávne puškou k dalším eskalátorům nahoru. ,,Byl tam obchod s nábytkem a o postele tam není nouze. Většina lidí tady stejně spí málo a když už, schoulí se někde na podlaze."

 Porozhlédnu se okolo a spatřím pár žen, které se hýkavě smějí, a několik lidí v mém věku, kteří se dělí o flašku nějakého alkoholu. Jen málo těch, které vidím, bych tipovala jako někoho, kdo by prahl po posteli... nebo po sprše.

  ,,Pojďme," mávne na nás Maddie rukou a vykročí k eskalátorům. ,,Najdeme vám něco volnýho."

 Následujeme ji a jakmile vyjdeme poslední schod, ocitneme se někde, kde to vypadá jako ve scéně z postapokalyptického filmu.

 Oh. Počkat. Jasně. 

 ,,Lidi si chtěli zajistit trochu soukromí," vysvětluje Charlie, když projedeme kolem stěny z krabic a desek, jenž nám brání nahlédnout na postel, která se za ní ukrývá - takových stěn je tu víc, občas z kartónů, některé jsou jen z látek a závěsů. Zahneme za sestavenou kuchyňskou linku, projdeme kolem sedačky s milionem polštářů a zamíříme kolem dalších několika provizorních stěn.