Last Memory (TDC fanfiction CZ) ✔

36.

 Zničit ZLOSIN - to se zdá jako něco nemožného. Kolik před námi se o to již pokusilo? A kdo uspěl? Je to obrovská organizace s prostředky, technologií a s vlivem, o jakém se Pravé ruce ani nikomu jinému nemůže ani zdát. Jenže ani ZLOSIN není nezastavitelný. Už se nám téměř povedlo ho zdecimovat. Překazili jsme s Placery labyrintové testy a stačilo jen málo k tomu, aby se všechno, co ZLOSIN budoval, proměnilo v prach.

 A teď, když se snaží všechno opět obnovit, je nejzranitelnější. 

 Nemáme plán. Charlie prostě jen řídí a já koukám z okna a šíleně se potím. Slunce je vysoko a poušť je rozpálená. Jedeme tak rychle, jak jen to jde. Ani si nejsem jistá, jestli se řítíme správným směrem, ale Charlie tvrdí, že se prvně musíme dostat ze Spáleniště, abychom se mohli zorientovat. Pak podle všeho ale míříme k Denveru.

 V autě je naprosté ticho. Hlavu mám opřenou o okénko a přestože jsem nespala, necítím vůbec žádnou únavu. Hraju si s prsty a jsem prázdnější, než jsem kdy byla. Události předchozích hodin zmizely v pozadí. Mrtvo. Všechno, co cítím, je mrtvo.

 Když se před námi vyjeví hala, v níž jsme s Placery trávili několik dní po útěku ze základny, mám skoro pocit, že sním. Jenže pak se za ní vyjeví zdi obíhající Denver a já se na sedačce narovnám, protože si uvědomím, že jsme na místě.

 Charlie zakleje a ve stejný moment si toho všimnu i já. Brány do města jsou dokořán a nikde není žádná stráž. A za zdi se zvedá k nebi hustý černý kouř, který říká jediné.

 Denver padl.

 Charlie se na mě podívá a nejspíš čeká na mé pokyny. Hořečnatě přemýšlím, potom mi ale dojde, že to vlastně není až tak složitá situace. V Denveru nyla Pravá ruka. Dá se předpokládat, že je tady můžeme najít a přidat se k nim při boji, pokud zde ještě pořád budou. Kouř stoupající k obloze naznačuje, že město muselo být zničeno nedávno. Pravá ruka tu buď bude, nebo najdeme někoho, kdo nás bude moct k ní nasměrovat - nebo rovnou k základně ZLOSINu. Snad.

 ,,Vjeď dovnitř," zachrčím a odkašlu si. ,,Najdeme Gallyho a ostatní."

 Charlie se neptá, kdo je sakra Gally, a přestože po mně hodí nervózním pohledem, šlápne na plyn a vjede do města.

 Nepochybně to tu muselo být všechno dobře zorganizované, teď je ovšem jasné, že erupce se dostala i sem. Výlohy obchodů a kaváren jsou vybité, okna v domech rozbitá, všude hoří oheň a nikde nejsou žádní lidé. Nemám samozřejmě tušení, kde by se Pravá ruka mohla nacházet, Charliemu to ale neřeknu. Mávnu rukou dopředu a tak se rozjede ulicemi města.

 Z okna vyhlížím cokoliv, co by mi mohlo pomoct. Charliemu zřejmě začíná docházet, že nevím, kam jedeme, ale přestože vrtí hlavou, řídí dál. Dostaneme se na jakési náměstí - na zemi se válí papíry a střepy, plyšáci, boty a kusy všeho možného. Překvapivě stále nevidím moc lidí. Svým způsobem jsme za to určitě ráda, protože poslední, co  potřebujeme, je skupinka naštvaných raplů, nicméně se taky nemáme koho zeptat, jestli nevědí, kde se Pravá ruka ukrývá.

 A pak si toho všimnu.

 ,,Zastav," zavelím a Charlie dupne na brzdu, až to mnou škubne. Otevřu dveře a vyskočím, aniž bych se rozhlížela napravo nebo nalevo. Rozběhnu se přímo rovně.

 Na zemi tam leží megafon. Doběhnu k němu a nedůvěřivě si ho prohlédnu. Bůh ví, jak dlouho tady leží. Pořád ještě je více než reálná šance, že nejsem imunní, takže pokud do něj naprskal nějaký rapl, jsem jasná.