[GAMEBOOK] Přežiješ týden na matfyzu?

~4~

Měl jsi pravdu, aspoň ze začátku. Velké skupině lidí opravdu nevadilo, že ses k nim připojil, dokonce se ti všichni představili a začali jste si povídat. Během té ani ne deset minut dlouhé cesty do menzy jsi zažil spoustu zábavy. Jestli takový umí být matfyz pořád, tak to jsem na správném místě, ujišťuješ se. Dokonce ti ani v té společnosti nevadí, že musíte vystát řadu, která je tak dlouhá, že jedni z posledních čekajících již stojí úplně na ulici. Takovou frontu na oběd jste neměli ani na střední, když se všechny třídy nahrnuly o půl druhé ke dveřím jídelny.

Gentlemansky pustíš dvě holky před sebe, a tedy se staneš posledním členem vaší skupiny v řadě. Pak se to začne kazit. Nejen že ti první z holek vyfoukne poslední porci jídla, na které se ti celou dobu sbíhaly sliny, ale ta druhá ti zasedne poslední volné místo u velkého stolu, kde sedí všichni tví noví kamarádi! Zatmí se ti před očima a prosebně koukáš, jestli si někdo půjde odsednout s tebou. Takové štěstí bohužel nemáš. Nikomu se nechce opouštět velkou partu.

A tak si jako třinácté kolo u vozu najdeš jiný stůl a nikdo se k tobě nepřipojí. Smutníš a přemýšlíš, jak si tady vlastně uděláš kamarády. Navíc ještě než stihneš dojíst, ta velká parta lidí se zvedne a odejde bez tebe. Úplně na tebe zapomněli. Taková nestydatost. Povzdechneš si a se zachmuřeným výrazem odevzdáš tácek a vydáš se zpátky do školy.

Máš tak mizernou náladu, že každý, kdo se na tebe podívá, ji od tebe chytí, za to si žádnou prestiž nezasloužíš, chtělo by to trochu úsměvu do toho života.

· Ať už se dneska stane cokoli, tobě je to jedno. Pokračuj na 10.