~64~

228 31 0
                                    

Jak jinak, než společně se svým kamarádem, který bydlí pár pater nad tebou.

„Kámo, tak jak ses vyspal?" zdraví tě, když se sejdete u výtahu.

„Docela dobře, ale jsem trochu nervózní z té plavecké zkoušky," přiznáš barvu.

„To nebuď, to dáme jak nic!" bouchne tě do ramene a zasměje se. Přejmeš jeho optimismus a jsi rád, že je tu někdo, kdo ti dá psychickou podporu. Ale kdyby sis teď mohl píchnout nějaké steroidy, taky bys to bral.

„Máš vymyšlenou cestu, jak se do Hostivaře dostaneme?" ptáš se ho.

„Jasná páka, brácha mi všechno řekl. A možná jsem tam s ním dokonce někdy jel. To je fuk, prostě vím všechno, takže se nemusíš o nic starat!"

Usoudíš, že se dá Oliverovi věřit, ještě nikdy tě nezklamal, takže přestaneš sledovat cestu a jen si s ním povídáš. Až v půlce tě napadne, že ses vlastně mohl dívat, kudy se jede, protože někdy tu cestu určitě budeš muset absolvovat bez Olivera. No, to je teď jedno, zeptat se ho můžeš vždycky.

A tak za 57 minut čistého času se dostanete na sportoviště. To je ale otrava, pomyslíš si. Vážně to trvalo tolik času? Už teď přemýšlíš nad tím, proč sakra jsou povinné čtyři semestry tělocviku takhle daleko od centra. Všechen ten čas. Kolik peněz by sis za tu dobu mohl vydělat, kdybys všechny ty hodiny strávil prací v Mekáči?

Připiš si 1 bod prestiže – takovou těžkou cestu jsi zvládl včas, a navíc bez jakékoli psychické újmy.

· Oklepeš se a vejdeš dovnitř za Oliverem. Pokračuj na 30.

[GAMEBOOK] Přežiješ týden na matfyzu?Where stories live. Discover now