[GAMEBOOK] Přežiješ týden na matfyzu?

~85~

Jo, to je ono, pomyslíš si a při pípání zavírajících se dveří si probojuješ cestu a dereš se ven. Lidi na tebe nechápavě koukají, co se ti to stalo, ale na druhou stranu je to Praha, takže kromě těch nechápavých pohledů to nikdo nekomentuje.

Na čerstvém vzduchu se zhluboka nadechneš, počkáš, až trochu vyprchá adrenalin z tvého těla a pak jdeš zkoumat autobusy na přestup. Jsou tady sice autobusy i tramvaje, ale nikde nevidíš číslo 183, které se ti vrylo do paměti. Že bys přece jen vystoupil špatně?

Po chvíli zkoumání si dáš za pravdu. Je to tak, měl jsi ještě počkat, ta zastávka byla ještě daleko. Nedá se nic dělat, musíš počkat na další autobus stejného čísla, kterým jsi přijel. A ten si dal načas.

Jedeš s pochmurnou náladou a říkáš si, že příště si všechno najdeš raději předem, abys v tom měl jasno. Na Střížkově přestoupíš, jenže je tam přechod, na kterém zrovna svítí červená, a ty vidíš svůj autobus, jak se přes něj řítí a staví na zastávce. Po bliknutí zelené sprintuješ, co můžeš, ale abys doběhl včas na zastávku, to bys musel mít nadpřirozené schopnosti. Takovou rychlost prostě nikdo nevyvine.

A tak smutně koukáš za autobusem, který ti ujel, a dochází ti, že musíš dvacet minut čekat na další. To je k vzteku. Ještě že jsi měl nějakou rezervu. Ale celá ta rezerva je v háji, s tím s malým písmenem, jinak by to asi nedávalo smysl.

Do Hostivaře dojedeš tak tak a zase musíš sprintovat, abys neměl moc velké zpoždění. Cestou navíc zakopneš, spadneš a ušpiníš si kalhoty. Osud ti dneska rozhodně nepřeje a ty to dáváš najevo. Potichu nadáváš jako dlaždič.

Odepiš si 1 bod prestiže – takhle by ses ke svému okolí chovat neměl.

Můžeš jedině doufat, že zkouška z plavání bude probíhat lépe.

· Jdeš se rychle převléknout do plaveckého, aby tě vůbec nechali tu zkoušku dělat. Pokračuj na 30.