Me and Him

1.

Dneska je bohužel už 28. srpna... poslední den který trávím tady v Miami. Miluju to tu, mám na to tady spoustu vzpomínek a není pro mě vůbec dobré, že to tu musím opustit. Mamka dostala pracovní nabídku v LA, ano v Los Angeles, vždycky byl můj sen podívat se tam ale přestěhovat se tam to by mě nikdy nenapadlo, vždyť je to na druhé straně USA. Máma sice váhala jestli práci přijme ale má tady na to špatné vzpomínky a tak si myslí že jak pro ní tak pro mě a sestru to bude dobrý, nový začátek. Já teda nevím jestli ano ale pro mamku to jsem schopná zkusit zatímco moje sestra je jak smyslů zbavená jelikož tu bude muset opustit svého nagelovaného přítele a bandu svých zmalovaných kamarádek. Já tady mám taky kamarády ale budu s nimi v kontaktu, to už jsme si domlouvali 3 měsíce předem.
"Zlatíčko už máš všechno sbaleno?" Přišla mamka s úsměvem do pokoje mě tedy do úsměvu vůbec nebylo ale i tak jsem jí s mým falešným úsměvem který jsem se za můj dosavadní život stihla naučit dokonale zvládla odpověď aniž bych mluvila smutně nebo naštvaně
"Jo už jo mám sbaleno už od včera, jen nevadí pokud k nám na chvíli ještě půjde Em?"
" Ale jistě, že ne, chápu že se musíte rozloučit, Vicky taky někde litá" nad tím jenom protočím oči protože si nepamatuju den kdy by byla celý den doma. Domů vlastně chodí jen když s spotřebuje najíst a nebo potřebuje peníze.
" Dobře děkuju" s tímto už máma odchází z pokoje a já hned píšu Em
Pro Em: ahoj nechceš se ještě stavit?
Od Em: jasně zlato musíme se ještě pořádně rozloučit. Kdy mám přijít?
Pro Em: už můžeš klidně teď
Od Em: fajn za chvíli budu vyrážet tak za 15 minut jsem u tebe
Pro Em: ok těším se
Od Em: to já
Na to už zaklapávám notebook a jdu si zatím udělat něco k jídlu.
Udělala jsem si jenom müsli s jogurtem a ovocem jelikož moje kuchařské umění je na bodu mrazu a sedla jsem si k televizi, v tom mě ale vyrušil zvonek ode dveří. Na to jsem vyletěla jako střela ke dveřím a hned co jsem otevřela dveře jsem padla kolem krku mé nejlepší kamarádce. Em byla přesně taková ta kamarádka které můžete říct všechno a vždycky vás podpoří ať se děje cokoliv. Známe se už od školky a od té chvíle jsme nerozlučná dvojka...teda byly jsme.
"Em já se nechci stěhovat" řekla jsem se slzami v očích
"Ale zlato já taky nechci aby jsi se stěhovala ale jedeš do LA to je přece tvůj sen a hlavně tam jsou pěkný kluci, toho musíš využít" nad tím jsem jen protočila oči, to je celá Em, sama měla za život asi už 5 vážných vztahů a asi 20 bokovek na párty nebo tak. Jsem taky party girl jako ona ale na kluky si tak nepotrpím. Neříkám, že jsem žádného zatím neměla to jo, měla ale ne tolik. Asi před měsícem jsem se rozešla s klukem s kterým jsem byla přes rok takže se z toho ještě tak nějak zotavuju. Asi si říkáte proč jsem se s ním teda rozešla ale já jsem to už nemohla vydržet,skoro vůbec jsme se nevídali a už jsem ji nemilovala nebo tak, měla jsem ho hodně ráda a pořád mám ale ta lásku už jaksi vyprchala ale jemu jsem zlomila srdce a to mě neskutečně mrzí ale co je lepší být strašná než nešťastná s někým kdo s vámi bude za nedlouho taky nešťastný.... Pak už jsme si s Em povídali o různých věcech jako je moje nová škola a samotné LA. Nakonec jsme si tu školu i vyhledaly a mě hned spadla brada asi až k podlaze. Všichni známe takovou tu střední školu z filmů které je obrovská jak palác, jsou tam roztleskávačky a fotbalisty, mají svou vlastní uniformu a celkově je to škola kde vládne ta karta těch nejvíc oblíbených....tak takhle přesně ta škola vypadala.
"Ta výbava libově, tam se ti bude líbit" pověděla mi s úšklebkem Em, zrovna ona přesně věděla, že takové školy nesnáším, všude plno lidí a atmosféra jak napohřbu, tím nechci říct, že bych byla nějaká Tichá nebo naopak moc upovídaná, jsem taková normální. Ve škole jsem se bavila skoro se všema a byla jsem tam poměrně oblíbená ale nebyla jsem taková tak krakivnaz školy to ne....to nesnáším, přijde mi to hloupé aby škola byla pod nadvládou lidí, co jsou oblíbení.
Po asi 3 hodinách už musela Em odejít, to jsme samozřejmě obě obrečely a slíbily si, že si budeme volat při každé možné příležitosti. Po odchodu Em už bylo 9 hodin večer tak jsem si šla dát něco malého k večeři, jak říkám moje kuchařské zkušenosti takže to bylo jenom míchaná vajíčka ale co žít se z toho dá. Po té jsem si napustila vanu, pustila si písničky od Shawna ( jsem v mendesarmy) a zpívala u toho jak pominutá. Když už voda vychladla, vylezla jsem a vyčistila si zuby a s těžkou hlavou plnou myšlenek na zítřek jsem ulehla do postele a hned jsem upadla do říše snů.

Tak jsem se celkem rozepsala 855 slov ty jo. Doufám, že to dává smysl a snad to není zatím tak strašný.