Mrtví nic nepoví✔

24. Lhavá beznaděj

Breker seděl v křesle a nejraději by něco rozbil. Jakmile se ve dveřích objevila Raven se svým drzým úšklebkem, to nutkání se stalo téměř nezvladatelné. To její entrée završila prásknutím dveří a se zkříženými pažemi na hrudi se o ty dveře opřela. Čekala, až všichni přijdou. Ezaras byl ve svém pokoji a Esha si četla zase v tom svém. Breker Raven sledoval a jasně mohl vidět to potěšení v jejích očí. Už se natahoval pro vázu, která stála na stolku uprostřed předpokoje, že jí po ní hodí. Byla pro to jako stvořená. Naneštěstí, nebo naštěstí, se objevil Ezaras a z druhé strany za vteřinu vyšla Esha. Všichni čtyři byli chvíli potichu.

„Jaké bylo vyjednávání?“ zeptala se Raven a panovačnost z ní přímo čišela.

„Vyložil jsem tajné eso na stůl, Muzafer má k tomu všechny dokumenty. Slíbil, že si to projde a máme se objevit na večeři,“ odpověděl jednoduše Ezaras, „A co jsi ty, dělala s princem Dosharem?“ Breker by se vsadil, že tohle chtěli vědět všichni. 

Raven pokrčila rameny a tvářila se, jako by se nic nedělo. Hned všichni věděli, že se něco stalo. „Ale, víte jak,“ naschvál to protahovala, „jsem byla jen na dopoledním čaji s korunním princem této země,“ ušklíbla se, „Nic moc velkýho,“

„Sakra už kápni božskou!“ vykřikla Esha a všichni se na ni překvapeně podívali. Takhle podrážděnou ji hodně dlouho neviděli.

Raven protočila oči a odfrkla si, „S váma je taky zábava jak s mrtvolou,“ Spustila ruce k bokům. „Princ chtěl vědět víc o Hasieře. Tak jsem si vymyslela pohádku, která se mu líbila a zároveň ho děsila. Popsala jsem mu i princeznu, jako sečtělou, inteligentní ženu, která hned začala studovat místní zvyky, aby se zalíbila vládnoucí rodině,“

„Nic takového nevíme jistě,“ zabručel Breker, „Jsou to jenom povídačky a drby,“

„To on ale neví,“ ušklíbla se.

„Tak moment,“ Esha byla dneska velmi výřečná, „Jak by princ Doshar mohl chtít znát tvůj názor, obyčejný služky?“ Raven zavrčela.

„Dobrý dotaz,“ souhlasil Breker.

„Včera večer jsem ho potkala, když jsem byla venku,“ odpověděla ledabyle a šla do pokoje, který sdílela s Ezarasem. Tak možná proto v noci nic neslyšel, ušklíbl se pro sebe Breker.

„Proč jsi byla venku?“ vyzvídala Esha.

„Nechci ti brát iluze, Esho, ale trávit s vámi všechen čas není žádná zábava,“ zakřenila se, „Šla jsem se projít a potkala jsem prince. Trochu jsem s ním mluvila a dělala Ezarasovu práci,“ kývla jeho směrem. Celou dobu byl podezřele zticha. „Docela jsem ho nahlodala, tak o tom dneska chtěl mluvit,“

„Tys o tom věděl,“ prohodil Breker mrzutě, „Že jo, Ezarasi,“

Ten lhostejně protáhl koutky úst dolů. „Máme společný pokoj, je jasné, že si všimnu, když zmizí,“

„Proč jsi nám nic neřekl?“ osopila se na něj Esha, „Víš, co by se stalo, kdyby se tu něco posralo?“

„Ne, Esho, nevím, co by se stalo. Pověz mi o tom,“ řekl ironicky, „Ale na rozdíl od vás, Raven věřím, protože jde i o její krk. A při nejhorším si bude zachránit aspoň ten svůj, když ne ten náš,“ Raven se na něj překvapeně podívala.

„Fajn,“ povzdechl si Breker a vstal, „Do večeře máme času dost a když víme, že je tady Saoghail v pořádku, tak já jdu do města poznávat místní kulturu,“

„Chudáci holky,“ posmívala se Raven a raději se schovala do pokoje.

Breker jen protočil očima a práskl za sebou dveřmi.