Mrtví nic nepoví✔

14. Hra se stíny

Raven měla přesně čtyři dny na to, aby se připravila na odjezd do Salianqu. Problém byl ten, že dělala vše, jen se nepřipravovala na odjezd. Hned po schůzce si sbalila několik nejnutnějších věcí a dala si osedlat koně.

„Kam jedete, slečno?" ptala se Amelia.

„Nevím, jak dlouho budu pryč, musím něco zařídil," odpověděla bez žádného podezíravého pohledu, „Bohužel mi to zabere celé čtyři dny. Tebe poprosím, abys mi zabalila vše, co budu potřebovat. Pokud si nebudeš jistá, zeptej se Eshy. Myslím si, že se nebude vyptávat, ale kdyby náhodou se ptala, proč se ptáš ji a ne mě, tak řekni, že ze mě máš strach. Ona to pochopí. A pokud se někdo bude ptát, kde jsem, řekni, že jim do toho nic není,"

„A pokud se bude ptát pan Moirat?" zeptala se pro jistotu. Bylo jí divné, kdyby se nesháněl po své odchovance.

„Jemu řekni, že nevíš, že i když ses mě několikrát ptala, tak jsem ti neodpověděla a když jsem toho měla po krk, tak jsem tě vyhodila z pokoje a vyhrožovala ti,"

„Prostě z Vás mám udělat děsivou furii," řekla upřímně.

Raven se překvapeně otočila a spokojeně se usmála. „Ty jsi mi ale chytrá. Vypadáš hloupě, ale pálí ti to. To je dobře," uznale kývla, „Ale i přesto se vyhýbej potížím. Proti síle si s chytrostí moc nepomůžeš," radila ji.

„Já vím a děkuji," usmála se Amelia.

„Za co?" nechápavě se otočila.

„Že nade mnou držíte ochranou ruku, slečno,"

„Vsadím se, že si dokážeš poradit sama, ale od toho tu jsem," mrkla na ni.

„Já myslela, že tu jste od toho, abyste vraždila," ušklíbla se Amelia.

Raven její úšklebek opětovala: „Jedno druhé nevylučuje," Když se Amelia otočila k odchodu, Raven ji zarazila se slovy: „A nemusíš mi vykat. Jsme stejně staré. Jsem Raven," nabídla ji ruku a čekala.

Amelia chvíli váhala, ale nakonec ruku přijala, „Amelia," usmála se.

„A jak ses vůbec dostala sem?" vyzvídala Raven, když si dobalovala vak, „Tohle není zrovna práce snů,"

„Ne, ale je to práce," mykla Amelia rameny, „Během války si člověk nemůže vybírat. Navíc," Amelia se zarazila. Raven pochopila, že něco nechce říkat nahlas.

„No nic," Přehodila si vak přes rameno. „já mizím. Snaž se být celá, až přijedu,"

Amelia se na ni vděčně usmála. „To samé mohu přát Vám-tobě," opravila se rychle.

„Tak zatím," Raven sešla do stáje, kde si vyzvedla svého připraveného koně. Musela vyrazit.

×××

Ty dva dny cesty byly zabijácké. Raven nikdy nevěřila, že by tohle dobrovolně podstoupila. Ovšem nevěděla, jak dlouho bude v Salianqu, musela si ještě jednou promluvit s Kuzmishem a to pořádně. Teď na to měla daleko víc času. Člověka dovedlo překvapit, kolik informací se dostane do Džungle vyvrhelů. Hodně lidí tu mělo dlužníky, kteří byli moc velcí srabové, aby odmítli nosit informace. Nechali se příliš snadno vyděsit. U Raven to bylo jiné. Za Kuzmishem nechodila, protože musela. Ona za ním chodila, protože chtěla. Navíc Kuzmish ani nechtěl, aby sem jezdila.

„Když sem budeš jezdit takhle často, tak mě přivedeš do řečí," ozvalo se ze stínů stromů.

„To je účel,"

„Tentokrát sama?"

„Nepotřebuju chůvu," odsekla.

„Já vím, jen si z tebe utahuju," usmál se Kuzmish, „Co tě sem přivádí tentokrát?"