Mrtví nic nepoví✔

25. Čas začít hrát

Ezaras doběhl do pokoje, kde na něho už čekala Esha s Brekerem, „Můžeš mi říct, kde jsi ksakru byl?" vyjela na něj blondýnka, „Měl jsi tu být před půl hodinou. Před patnácti minutami tu byl posel, kde jsme, že jsme očekáváni. Řekli jsme mu, že ses asi ztratil ve městě,"

Ezaras ji vnímal jen na půl ucha. Hrabal se ve skříni, aby se mohl převléknout do něčeho vhodnějšího. „Raven už vyrazila?" zeptal se, když si přetahoval přes hlavu košili.

„Ta je pryč půl hodiny," odpověděl mu Breker a každou chvíli se pohledem vracel k hlavním dveří. I on byl nervózní.

Ezaras si uvědomoval, že za případné škody může on. Bude muset z toho nějak vybruslit. Dnes, kdy Muzaferovi předložil nejpádnější důvod, proč by ve válce měli pomoc jim a ne GasenLe, přijde pozdě. Jestli kvůli této chybě tato mise selže... Nechtěl si představovat, co se stane.

„Jdem, jdem, jdem," popoháněla je Esha, když byl Ezaras hotový.

„Nějak to sehrajeme," uklidil ji Ezaras.

„Musíme," zabručel Breker.

Jeden z poslů si jich všiml a ohlásil jejich příchod. Ezaras se zhluboka nadechl. Bylo to horší, než jít do bitvy.

„Pane Fiteny," oslovil ho znuděně Muzafer, „Jsem rád, že jste našel cestu zpět," I když to znělo jako jen prázdná fráze, Ezaras nabyl dojmu, že to myslí vážně.

„Velice se omlouvám za zdržení," sklonil hlavu a posadil se. Breker stál u dveří a Esha si sedla po jeho pravici. Židle po jeho levici zůstala prázdná. „Chtěl jsem okusit jídlo nejlepšího podniku ve městě. I když jsem ho našel, po tom co mě tam zavedl jeden muž, který měl stejnou cestu, na zpáteční cestě můj orientační smysl úplně selhal," vymluvil se. Pravda byla taková, že díky svému orientačnímu smyslu vždy našel cestu tam i zpět při jakékoli situaci.

„Sama to velice dobře znám," usmála se vlídně princezna Ranya.

„Jste laskavá, princezno," opětoval jí úsměv a pustil se do jídla.

„Kde je slečna Masari?" zeptal se se zájmem princ Doshar.

Ezaras se lehce zarazil v pohybu, aby to vypadalo, že si právě uvědomil, že se dopustil chyby. Nesmělo být poznat, že tato situace byla v plánu.

„To bude nejspíše má chyba," ozvala se Esha a nejistě se podívala na Ezarase, coby svého nadřízeného, „U nás není zvykem, že by služebnictvo jedlo s urozenými. Proto jsem slečně Masari řekla, že si na večeři má zajít do města. Nepředpokládali jsme, že je také zvaná. Včerejší pozvání jsme považovali pouze jako uvítací gesto,"

„Ach, ty kulturní rozdíly," povzdechl si princ Mukata, „Je škoda, že už šla do města, mohli jsme pro ni poslat,"

„To stále můžeme udělat," ozval se Muzafer a Ezaras skutečně znejistil, „Mám dojem, že ji jeden z poslů sleduje," Podíval se ke dveřím, kde stál Breker, jakožto ochranka, a posel, který je uvedl. Ten kývl na souhlas. „Můžeme mu dát vědět, aby ji přivedl zpět?"

„To skutečně můžete?" podivil se Ezaras a snažil se, aby to neznělo až moc překvapeně.

„Ano," potvrdil svá slova, „Ke každému poslovi patří určitý opeřenec a díky tomu s ním můžeme komunikovat. Posel má u sebe speciální zvoneček, který vydává, pro nás, neslyšitelný zvuk. Ovšem ptáci ho slyší. Díky tomu pták najde svého posla a je mu tak předána zpráva,"

„To je úžasné," vydechl ohromeně Ezaras a měl co dělat, aby frustrací nepřevrhl celý stůl.

„Ano, to je," pronesl hrdě, „Tento systém vymyslet a uvedl do provozu můj syn Mukata,"