Mrtví nic nepoví✔

45. Cesta do pekel

Esha se s nimi nedala do zběsilého pronásledování za mladým klučinou, ale místo toho se dala do zběsilého běhu za Ateenem. Věděla, že bude doma. Popadnou jen to nejnudnější a utečou odtud. Ať už po moři, nebo po souši. Bylo to jedno, hlavně se odtud zdejchnout. Eshe bylo jasné, že pokud se tento mladík nedostane k Moiratovi, tak se k němu určitě dostane zvěst o tom, jak jeho tři odchovanci pronásledovali mladíka se svitkem v ruce po městě. A bude se ptát. A pokud ten Brekerův bratr věděl, že mají v plánu utéct, kdo řekl, že to Moirat už dávno neví? Mohl to poznat podle její reakce tehdy v jeho pracovně, kdy sdělila svůj nápad ohledně válečné strategie. Byla hloupá, že si tak pustila pusu na špacír. Měla se víc ovládat. Tahle její nerozvážnost je bude teď možná stát kejhák.

Jako tornádo vběhla do řeznictví, které bylo odemčeno, takže Ateen byl doma, a vyběhla schody do bytu nad obchodem.

„Ateene!" zakřičela celá udýchaná do prázdna, „Sakra, Ateene, kde jsi?" Otočila se ke komodě, která stála hned vedle dveří a začala z ní vytahovat oblečení. „Všechno jde do kopru. Musíme odtud zmizet, než se Moirat dozví, že chceme pláchnout. Vysvětlím ti to pak, ale teď musíme najít loď, nebo někde koně, nebo k čertu cokoliv, co nás odveze pryč," Slyšela, jak za ní zavrzal práh, který vedl do kuchyně. Ale to vrznutí byl jediný zvuk, který se bytem ozval. Esha se prudce otočila, že Ateena seřve, že jí neodpovídá. Když spatřila, kdo stojí na prahu v kuchyni, ztuhla. Všechno prádlo pustila na zem.

„Zavři oči, já přicházím," usmál se Moirat. Ten úsměv sliboval trest horší než smrt.

Esha si uvědomila, že je tak moc v prdeli, že to víc v prdeli už ani nemůže být.

×××

Raven běžela s větrem o závod. Vyhýbala se kolemjdoucím, srážela je na zem, strkala do nich, hrubě na ně křičela, aby se jí uhnuli, načež poslouchala samé urážky na svou osobu. Přeskakovala stoly, bedny, sudy, polozbořené schody od domů, splašky, vše, co jí stálo v cestě. Věděla, že stejně tak činní jak Ezaras, tak i Breker. Časem zjistila, že v patách má i ty dva jeho sourozence. Evidentně jim také sešlo na tom, aby se ten svitek, ta zpráva, nedostala k Moiratovi na stůl.

Raven pochopila, že ten Brekerův bratr, Deetori, nebo jak se jmenoval, chce svého staršího bratra přetáhnout do své organizace v Gabonu. Také chápala, že na to do této doby nekývl. Kdo by se chtěl vzdát šlechtického titulu a být pouhým pěšákem? Jaký zisk na tom může mít jejich sestra, to Raven netušila. A bylo jí to upřímně jedno. Teď bylo hlavní chytit toho mladíka, co si tu hraje na někoho, kým není. A to se potvrdilo v momentě, kdy se nechal vykolejit stařenkou, která se z ničeho nic objevila uprostřed ulice. Aby do ní nevrazil, posunul své těžiště doprava a tím ztratil balanc. Raven toho využila a skočila mu po krku.

„Na to, že si chceš hrát na velkého špeha, děláš začátečnický chyby, mladej," Neodpustila si drzou poznámku, když mu sedala na záda, aby ho udržela při zemi, než ji ho pomohou ostatní dopravit někam, kde budou mít víc soukromí.

„Vážně? A jaký?" zeptal se udýchaně, když ho Breker s Deetorem zvedali.

„Tak popořadě, nesmíš se nechat nachytat na hruškách," procedil skrz zuby Breker.

„A neříká se na švestkách?" zeptal se zmateně jeho bratr, jako kdyby se tu právě nesnažili někoho unést, zmlátit ho a pak nejspíš zabít.

„A není to jedno?" zeptal se Ezaras a rozhodil ruce. Raven nad tím protočila očima.

„Hele, jestli chcete, tak se tu klidně bavte dál a já si půjdu po svých," Zkusil svou šanci mladý Maliyan, ale Raven ho uzemnila upřímným uchechtnutím a zavrtěním hlavy. Sebrala mu svitek a při první příležitosti ho zapálila o pochodeň, kterou našla v jedné nalévárně.