Mrtví nic nepoví✔

37. Díra ve zdi a uvítací výbor

Ezarasovi se to těžko přiznávalo, ale Peragon mu chyběl. Byl tím i překvapen, ale jakmile po několika týdnech viděl hlavní město Hasiery, uvědomil si, že je tam rád. I když to město svým způsobem nenáviděl, o všechno tam přišel, tak zjistil, že tam i něco našel. Raven stála vedle něho, tedy spíše seděla na zábradlí, když pod rouškou noci přijeli do přístavu hlavního města Hasiery.

Ty dva týdny na lodi byly úmorný. Nejen, že opět každý den poslouchal Raven s Brekerem a sledoval jejich rvačky, které maskovali jako cvičení – což jim překvapivě Tevi s Goblinem akceptovali – tak ale stále byl se svými myšlenkami a to ho děsilo. Vracelo se mu to odpoledne, kdy mluvil se starcem a kdy si uvědomil, že vlastně už nechce dělat profesionálního špeha a že nechce dennodenně nastavovat krk, ale chce to, co měl ten stařec a jeho žena, kterou zoufale miloval i po několika dekádách. Troufl by si říct, že klidně i půl století. Přesně to hledal. Viděl se na malé vesnici s malým krámkem, vedle sebe milující ženu a časem i nějaké děti. Hned věděl, že se syn bude jmenovat po svém dědovi. A ideálně by někde v sousedství mohla bydlet Raven, i když to bylo málo pravděpodobné. I když možná, a to honě velký možná, byla ochotná odejít kvůli němu od Moirata, tak ale rozhodně by nesnesla bydlení na malé vesnici. Ona milovala rozruch, tep města a ne klid venkova. Ale s tím by se časem smířil. Občas by jezdila na návštěvy ona, někdy on. Stále by se vídali a z toho by neslevil. Stále byla to poslední, co zbylo z jeho minulosti a odmítal ji ztratit.

Ezaras věděl, že pokud tento sen chce naplnit, tak musí od Moirata, ale nejprve bude muset vymyslet plán, zatraceně dobrý plán. A jako takový malý předskokan plánu bude zjistit, zda Raven stále je ochotná se vzdát svého života u Loutkaře, anebo to byly jen řeči opilé truchlící ženy.

V přístavu nebylo moc lidí. Byly asi čtyři ráno, když přijeli. Ezaras spatřil jen námořníky jedné lodi, kteří se připravovali na brzké vyplutí. Jako by pospíchali.

„Tak jsme tady, vy suchozemské krysy!“ začal Goblin svou řeč hrozivého piráta, ale Tevi ho opět utnula. Tentokrát ji stačil nesmlouvavý pohled. Breker se ušklíbl. „Ehm no, tedy chtěl jsem říct, že jsme rádi, že jste pluli s námi a kdyby náhodou něco, tak se nebojte na mě nebo Tevi obrátit. Budeme většinu večerů tady v místní nalévárně,“

Ezaras k nim přišel a potřásl si s nimi, „Díky za odvoz a za to, že jste zabavili většinu večerů Raven. Umí být protivná, když se nudí,“

„Tak to bacha, když se nudím, tak jsem víc než protivná,“ usměrnila ho Raven, ale v jejím výrazu zachytil něco, co nedokázal rozpoznat, moc brzy se odvrátila, „Díky za všechno a určitě se objevím,“

„To my víme,“ odpověděla Tevi a objala kolem pasu manžela, „Drž se,“

„Vy taky,“ Všichni se otočili a vydali se po své dráze.

Esha s Brekerem už vyšli napřed, protože jejich kufry nikde už neviděli a v uličce zahlédl dva stíny. Raven bez řečí popadla svůj vak a také se jala na cestu k Loutkárně. Brzo ráno je čeká kobereček u Moirata. Ezaras si byl jistý, že jenom on je z toho nervózní.

×××

Raven za sebou stěží táhla nohy. Problém byl ten, že ty nohy ji měly dovést do pokoje a do její postele. Vyšlapat schody byl nadlidský úkon a ten vak na zádech ji také nijak nepomáhal. Otevřela dveře pokoje a nijak se netrápila tím, že je zabouchla a určitě tím probudila zlodějíčka, co měl pokoj vedle ní. Za nic na světě si nebyla schopná zapamatovat jeho jméno. Vak shodila z ramene a hned spadla po tváři do postele. Ani si nestihla sundat boty a o oblečení nemluvě.