Mrtví nic nepoví✔

5. Z cizího krev neteče

Raven věděla, co ji čeká. Věděla to vždy, když měla úkol. Jako obvykle se pečlivě připravila, ale i přesto cítila mírný třes v kolenou pokaždé, když pomyslela na to, co je čeká. A co je čeká, až se vrátí a předstoupí před Loutkaře. Toho se snad děsila víc než samotné bitvy. Cítila, že se na ni dívají. Jela první a pro jistotu držela v ruce dýku. Člověk nikdy neví, obzvlášť, když mají úkol, jako je tento. Přijeli k místu, kam se blížila obě vojska. Už byla z dálky vidět. Během deseti minut tu budou a boj započne.

Raven se neotočila, když tiše prohlásila: „Hlavní úkol je zabít Uunita. Esha je hlavní hvězda. My ostatní poskoci, kteří zabíjí vše, co má nohy, ruce a zbraně. A pamatujte, z cizího krev neteče," Věděla, že ji všichni slyšeli. Poznala to díky zamručení, které bylo vyvoláno její poslední větou. Tu prohlašovala vždy, aby se uklidnila, aby uklidnila ostatní. Časem se to stalo nedílnou součástí proslovů, které kdokoliv z jejich elitní čtveřice pronášel.

Sesedli z koní, které uvázali ke stromům. Bylo zajímavé, že než se Raven přiblížila ke kraji lesa, v kterém byli schováni, po pravici se objevil Ezaras, hned na to se nalevo objevil Breker a Esha. Už v ruce třímala luk se šípy, které patřili GasenLe. Takže zloději, které vyslala, aby sebrali zbraně a výzbroj, se vrátili. Původně se do táboru GasenLy měli vydat všichni, ale malá skupinka je méně nápadná. Raven cítila tah na svém oblečení. Podívala se na Eshu. Ta ukazovala na strom, který měli všichni po pravé straně. Z toho směru se blížila GasenLa. Takže Esha si už našla hnízdo, kde se uvelebí a zabije Uunita. Přímo do zad. Uunit bude zabit z vlastních řad, nebo to si minimálně měl svět myslet.

Během patnácti minut byl boj v plném proudu. Raven, ani ostatní se nehnuli ze svého úkrytu. Jen na sebe tiše navlékli svrchní část gasenlaské výzbroje. Rudá s černou výborně korespondovali s jejich posláním.

Všichni čekali, až se jejich oběť dostane hlouběji do střetu. Esha si už hrála s lukem. Nemohla se dočkat, až vyšplhá na strom a zamíří. V následujících deseti minutách Petri Uunit udělal chybu a dostal se do ohniska boje. Raven se zazubila a zvedla ruku v tiché výzvě. Měli se připravit. Až stiskne v pěst, vyrazí.

„Tak začneme. Přeji příjemnou zábavu," A stiskla pěst.

×××

Hned co Raven stiskla pěst, Esha vyrazila ke svému vyhlídnutému stromu. Nemohla na něj vylézt dřív, protože bylo zde riziko, že ji někdo odhalí. Najít pohodlnou pozici nebyl žádný problém. Tuto práci dělala tolikrát, že by je ani nespočítala. Kupodivu to ona byla ta, které dokázala nejlépe vládnou lukem. Raven dobře zvládala boj mečem a loveckými noži. Breker se nejlépe rval pěstmi a Ezaras... ten pokud nemusel, tak nebojoval, ale v nouzi nebo z rozkazu dokázal bojovat stejně dobře, jako ostatní. Esha natáhla tětivu, až luk zaskřípal. V té bojové vřavě to nemohl nikdo slyšet. Ale hrot šípu se musel lesknout v odpoledním slunci, protože několik vojáků se podívalo jejím směrem.

Esha zpanikařila. Pokud teď zamíří a vystřelí na generála, nikdo neuvěří, že to byla sabotáž. Ale kdyby nejdřív zabila tyto vojáky, všimnou si jí ostatní a to vzbudí ještě větší pozornost. Navíc zbytečně vyplácá šípy. Pohledem rychle vyhledala někoho z její skupinky. První, koho viděla, byl Breker, jak právě rozbijí jednomu důstojníkovi hlavu o zem. Vystřelila šíp k jeho nohám a rychle slezla ze stromu a ukryla se v lese ve stínech. Bude muset doufat, že ten Silný pochopí její zprávu.

×××

Breker Träshe miloval chaos. Opravdu miloval. Nebylo nic jednoduššího. Od mala se musel v chaosu vyznat a teď z této zkušenosti čerpal. Každého, koho popadl do svých velkých dlaní, lehl brzo k zemi a už nevstal. Když takhle sejmul v pořadí asi desátého vojáka, k nohám se mu zabodl šíp. Rozzuřeně se ohnal kolem, který nešika střílí na svého spolubojovníka. Ale nikde nikoho neviděl, že by na to vypadal. Instinktivně se podíval na strom, kde měla sedět Esha. Tu ovšem neviděl. Za to viděl čtyři vojáky, kteří se odchýlili od ostatních a šli k lesu.

„A do prdele," zaklel nahlas a vyběhl za nimi. Tohle bude buď to nejlepší, co mohl udělat, nebo to nejhorší. V jejich profesi nic jiného neplatilo, ale teď to platilo echt. Nikdo si jich nesmí všimnout. „Hej, co se děje?" Zkusí si zahrát na jejich spolubojovníka. Když to nepůjde takhle, tak holdholt to půjde tou rychlejší cestou.

„Někdo byl na stromě, viděl jsem, jak se tu něco leskne. Nevím, kdo to byl," odpověděl napjatě jeden z vojáků. Nijak si ho neprohlíželi, ani se na něj nepodívali. Stále pohledem sklenovali les.

„Se ti zdálo. Pojďte zpátky, nebo pak budeme mít průser," Snažil se ho Breker zlanařit. Kupodivu se nechali a otočili se k odchodu. Dokud jeden z vojáků nepadl k zemi. Z něj čněl šíp a drze mířil k nebi.

Ten voják stál dva kroky od Brekera.

„Co to-" Další voják lehl k zemi. A zbylí dva ho brzy následovali. Breker tam stál a čekal, než se Esha objeví.

„Chtěla jsem je zahnat do lesa, takhle abychom se s jejich těly vláčeli my," zamručela Esha. Bitva ji zřejmě rozmluvila.

„Tak příště po mě nestřílel, když si s tím poradíš sama," Podíval se na bitvu, která zuřila několik yardů za ním. „Vylez tam zpátky a udělej, co je třeba. Už tak je pozdě a nehodlám poslouchám Saoghail a to její ňafání," Esha si jen odfrkla a vylezla zpět na strom.

×××

Něco bylo špatně. Ezaras každou chvíli koukal na Petra Uunita a stále byl naživu. Nikdo nepadl k zemi šípem do zad. Takže Esha neminula. Ne. Něco se muselo stát, jinak by Esha dávno vystřelila. Na dohled měl všechny, kromě Brekera. Ten někam zmizel. Raven zabila vojáka několik yardů vedle něho. Když lehl k zemi, jejich pohledy se střetly. Poznal, že taký neví, co se děje, avšak museli nějak jednat. Oba věděli moc dobře, že bitva může skončit kdykoliv. Může trvat hodinu nebo pět. Takhle trvala přes půl hodiny a vojáků ubývalo. Jestli to takhle půjde dál, tak budou muset improvizovat. Budou muset Uunita zabít více z blízka, což bylo velice riskantní, ale neměli čas, aby někdo zabil střelce, vzal mu šípy a prostřelil Uunitovi hrdlo místo Eshy. Což by vyvolalo povyk. To bylo další, čemu se museli vyhnout.

Raven přepadl jeden voják z hasierského vojska. Ezaras hned vystřelil jednu vrhací dýku do jeho zad, když se s Raven točil do kola. Raven se na něj pokřiveně usmála a z mrtvoly vytáhla díku. Tu znovu hodina za Ezarase, na kterého zezadu mířil voják za GasenLu. Nejspíš si všiml, jak zabíjel jeho spolubojovníka. Nebylo nic zvláštního, že vojáci přebíhali na druhou stranu. Dnes loajalita byla vzácné zboží.

Ezaras se znovu rozhlédl. Už v dálce viděl Brekera. Snad to bylo dobře. Jestli ne, Raven si ho podá. A on možná taky. Už takhle dost dlouho riskovali svoje životy. Měli zabít Uunita a několik vojáků cestou a hned, jak generál padne, zmizet. Ne tu bojovat do konce bitvy.

Ve vzduchu se něco zablesklo.

Rozezněl se výkřik - jiný než je v bitvě normální.

Bylo jasné, co to znamenalo.

Petri Uunit byl mrtev.

Ezaras a ostatní zabili poslední vojáky a začínali mizet do lesa, který ležel několik yardů vedle roviny, kde bojovali. Hned na začátku lesa se terén začínal svažovat dolů, kde měli své koně.

Bylo na čase zmizet, nebo bude muset jet do Peragonu po vlastní ose.

A to bylo to nejhorší, co se mohlo stát.

×××

Zdravím!

Jsem tu s další kapitolou, tentokrát bohužek o týden později. V sobotu jsem byla celý den v Praze a pak jsem nastoupila do práce na brigádu a to, že mám vydat další kapitolu, se mi úplně vykouřilo z hlavy. Takže se tímto omlouvám, že jdu pozdě (nebojte, mám dalších 7 kapitol předepsaných, takže se zatím držím :D)

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR