Mrtví nic nepoví✔

16. Otázka přežití

Breker seděl ve svém oblíbeném podniku: Dcery noci. Byl to prvotřídní podnik s profesionálními kurtizány. Pokud dívka, nebo žena, šlapala chodník taky, byla to první třída. A taky velmi drahá třída. Ovšem Breker shrábl za poslední práci dost peněz, takže si mohl užívat.

„A ne že se nám tam zamiluješ,“ zaúpěla jedna z dívek, která se točila kolem nájemného rváče.

„Tady náš Breker má oči jen pro mě, že?“ pohladila ho po tváři dívka, která seděla po jeho pravici.

„Ne! On miluje mě!“ vykřikla dívka po jeho levici.

„Ale no tak, dámy,“ okřikl je Breker. Rád si tu hrál na gentlemana. Dívky jsou pak přizpůsobivější. „miluju vás všechny,“ Pět dívek, které se točily kolem něho, se na něj sesypaly jak vosy na med a začaly se sním mazlit. Ovšem Breker věděl, že tohle je jenom hra. Žádná z těch dívek o něj neměla skutečný zájem. Chtěly jen jeho peníze. A pokud dívka, nebo dívky, odvedly dobrou práci, dával slušná dýška. Byl to jenom obchod, kde si každý přišel na své, pokud ta druhá strana udělala vše, jak měla. On dělal gentlemana a ony se pak v posteli podvolily. Jednoduché, ověřené, zaručené.

Dnes stráví noc s dívkou, která tancovala o pár kroků před ním. Ani jednou se ho nedotkla, ani jednou na něho nepromluvila. Jako by o něj neměla zájem a jen tu plnila svou povinnost. Ovšem její oči a řeč těla, povídaly jinou pohádku. Breker vstal a uchopil tanečnici za ruku. Ostatní dívky zaúpěly. Věděly, že přišly o zisk. Tanečnice se na něj poprvé za večer usmála. Věděla, že dneska si vydělá pěkné peníze a možná si užije i trochu radosti. Kdo řekl, že člověk nemůže míchat práci se zábavou?

×××

Esha strávila poslední noc před odjezdem u Ateeniho. Než šli spát, prošli se městem.

„Kdybych mohl, tak bych jel s tebou, ale musím se starat o krám. Mám tam dost masa, které zítra musím prodat, jinak se zkazí. Leží mí v tom dost peněz a musím si nějak vydělat. Moc mě to mrzí,“ zopakoval asi popáté ten večer.

„Ale já to chápu,“ řekla upřímně Esha. Bylo by krásné, kdyby jel s ní, ale chápala, proč to nejde, „Pokusím se tu práci splnit co nejdříve. Snad to nezabere víc jak měsíc. A pokud se Raven, nebo Breker, nebo kdokoliv jiný jen pokusí něco podělat, tak je zabiju a je mi jedno, že mě bude Moirat chtít zabít,“

„Prostě přijedu za tebou,“ usmál se na ni Ateen.

„Vidíš, jak si krásně rozumíme,“ Úsměv mu opětovala.

„Víš, že bych pro tebe udělal cokoliv,“ řekl vážně. Esha to poznala z tónu jeho hlasu. Myslel to smrtelně vážně a ona to věděla. Věděla, že by byl schopný se vzdát všeho, co zde tak těžko budoval. Proto ho milovala. Ale ještě to nebyla schopná přiznat nahlas. Chtělo to ještě nějaký čas sbírat odvahu. Ateen se na ni podíval, jako by věděl, na co myslí. Jako by věděl, co cítí. Jen se na ni usmál a vzal ji za ruku. Chvíli ani jeden z nich nic neříkal. Prostě se drželi za ruce a dívali se na sebe. Pak se Ateen naklonil a dlouze, jemně ji políbil. Esha věděla, že to je polibek na rozloučenou. Ale ne sbohem. V tom polibku byl příslib toho, až se vrátí ze Salianqu.

×××

Celá delegace se měla nalodit ráno dvě hodiny před polednem. Ovšem čekalo na ně malé překvapení.

„Zaileo?“ podivila se Raven, když stála už na palubě a čekala, až se vše připraví k odplutí. Zailea stála u hlavního stožáru a podávala svá zavazadla jednomu z námořníků.

„Snad sis nemyslela, že si tu srandu nechám ujít,“ zakřenila se.

„Jak ses sem dostala?“