Mrtví nic nepoví✔

35. A vražda poslušnost

Raven se málem pozvracela, když sledovala Zaileu, jak ji Breker mučil a u toho ji vyslýchal. Po chvíli odpovídala na otázky ohledně válečné strategie, jako postavení a počet vojsk, výcvikové tábory a detaily o spolupráci mezi GasenLou a rodem Maliyi. Počet gasenlaské armády nebyl nijak překvapující a nový. U postavení byl trochu oříšek, protože Zailea měla staré informace, takže tady to Breker ani moc s mučením nepřeháněl, protože on sám měl všech pět pohromadě. O výcvikových táborech moc nevěděla. Věděla jen o tom, kde byla ona sama, a to bylo v horách kousek od hranic mezi luandského protektorátu a GasenLou. Dobrý týden cesty. Informace o jejich spolupráci byly asi nejzajímavější, ale pro Raven většina informací nebyla novinkou. Maliyané GasenLe poskytovali informace z Hradu, také jim dali k dispozici několik mužů, kteří jsou ochotni riskovat život, aby „sabotovali“ hasierskou obranu, jako to bylo vidět při útoku na Peragon. GaseLa jim na oplátku slíbí návrat do Hasiery, jakmile válka skončí a GasenLa vyhraje. Raven doufala, že se víc dozví o těch výcvikových táborech.

Po dvou hodinách výslechu a mučení byli u konce. Zailea byla na pokraji fyzického zhroucení a následného omdlení. Esha vykukovala z okna, jestli je ulice prázdná. Po půlnoci se nedalo nic moc jiného očekávat. Ezaras stál ve dveřích a kývl, že chodba je prázdná.

„Vymysleli jste místo?“ zeptala se Raven.

„Není to tvá práce, vražedkyně?“ zabručel Breker.

„U nás doma bych ji klidně nechala tady v pokoji, ale tady to je jaksi trochu risky, nemyslíš?“ vrátila mu odpověď.

„Ta oáza za městem je příliš nebezpečná,“ ozvala se Esha, „Ale jiné místo tady neznáme a nevíme, které je bezpečné a kde ji vyhrabou zvířata a náhodou to někdo uvidí,“

„A co moře?“ navrhl Ezaras.

„To by ji proudy mohly zavést zpět do přístavu,“ odpověděla Raven, „Neznáme místní vody,“

„Navíc pokud by někdo uviděl uříznuté vlasy, tak by i tady někdo mohl vědět, že to je značka Moirata,“ zamyslela se Esha, „Muzaferova pravá ruka nám už tak dost nevěří a tohle by bylo hodně nebezpečné. Vsadím se, že pokud věděl tady o téhle té, tak ví i o naší značce,“ Každá oběť, která byla zabita rukou Moiratova člověka, měla uříznuté vlasy. Byl to důkaz, že vrah svou práci udělal. Hlava byla brzy rozložená a k nepoznání, vlasy vydržely. Navíc nikdo se neodvážil nesplnit zakázku a riskovat Moiratův hněv. Nakonec se dohodli, že dát mrtvolu divoké zvěři, je největší jistota, že oběť brzy nikdo neidentifikuje.

„Běžte zajistit koně a pytel,“ rozkázala Raven, „Já to tu vyřídím,“ Ezaras ji věnoval starostlivý pohled, ale ona ho ignorovala. Teď ne. Ne když tohle musí zvládnout, aniž by zapochybovala a něco pokazila. Počkala, až ostatní odejdou a neuslyší jejich kroky na chodbě. „Doufám, že máš za sebe náhradu, jinak je po nás obou,“ povzdechla si podrážděně a podívala se na svou přítelkyni.

Ta se už manila z provazů. „Já vás nechci nějak shazovat, ale ty provazy taky nejsou nijak profi zavázaný,“

„Tak máš náhradu, nebo ne?“

„Proč si myslíš, že bydlím v této díře a ne v tamto hotelu, kde mají aspoň jídlo, které se dá jíst?“ odpověděla nevrle a pomalým krokem šla pro vak, do kterého naházela vše nejdůležitější. Se zlomenými prsty jí to šlo špatně a dosti bolestivě, tak se Raven jala ji pomoci. Nakonec musely hnout kostrou. „Je naproti,“ kývla hlavou ke dveřím.

„Tak popojedem,“ prohodila Raven.

×××

Esha s Brekerem připravili koně a Ezaras došel nahoru pro Raven. Esha zahvízdala jako sova, aby dala najevo, že vzduch je čistý. Chvíli na to se ve dveřích objevil Ezaras s Raven držící pytel s mrtvolou. Breker, jakožto nejsilnější člen jejich skupinky, měl pytel na starost. Posmrtné škuby nebyly nic nezvyklého a při přepravě dosti nepříjemné. Hodiny odbíjeli jednu ráno, když opouštěli město. U brány nebyla žádná stáž. Buď trefili střídání, nebo se tu obrana moc neřešila.