Mrtví nic nepoví✔

44. Závod se smrtí

Ezaras nevěděl, čemu se má více divit. Jestli tomu, že mu Raven řekla o Nellim, že mu před čtyřmi dny poslala dopis, kde ho žádá o pomoc, a právě za ním jde, nebo tomu, že se ho zeptala, jestli se nechce přidat. Ano, tomu druhému se nejspíš divil více. To, že s Nellim zůstala v kontaktu i po jeho odchodu, věděl moc dobře. To, že se občas před ním zmínila, že se s ním nedávno viděla, to se také stávalo. Ale nikdy, nikdy, nechtěla, aby se toho tajného setkání účastnil i on. Když své překvapení dal najevo, Raven mykla rameny a prohlásila, že by mu stejně přetlumočila, co se dozvěděla, tak je jednodušší, aby to měl z první ruky.

Sraz si dali v pět odpoledne, v severní části města na tržišti, hned po jejím výcviku, který dnes měli sólo vrazi. I takto pozdě odpoledne zde bylo dosti lidí, ale ne tolik, aby se neslyšeli. Tady se ztratí každý všetečným uším a očím. Nelli přišel o jedenáct minut později a Ezaras poznal, že je z toho Raven nervózní.

Když se objevil, pěkně ho seřvala: „Kde jsi ksakru vězel? Máš páru, co to vysílá za zprávu, když se zpozdíš? Hlavně teď, když jde o tolik?"

Nelli protočil očima. „Klid, mami, jsem už doma,"

Raven pobouřeně zalapala po dechu a už měla s to chutí po Nellim vrhat nadávky, v čemž jí Ezaras zastavil. „Zdravím, dlouho jsme se neviděli,"

Nelli se překvapeně zarazil. „Matosa, jsi to ty?" divil se.

„Jo, jsem to já," Pokrčil lhostejně špeh rameny.

„Ty kráso, to musíš být v pořádném srabu, Saoghail, když tu máš i Ezarase," Podíval se na Raven a ta se svého pobouřeného výrazu ještě nezbavila.

„Ten průser nám hrozí, pokud tu budeš vyřvávat jak na lesy," Praštila ho do ramene.

„No jo, no jo, tak jdeme dětska," Otočil se a mávl, ať ho následují. Raven se otočila kolem sebe, jestli je někdo nesledoval a následovala ho. Ezaras ji kryl záda. „Zdržel jsem se, protože mě Herriot dal sledovat,"

„Cože?" neovládl se Ezaras.

„Tys mu to neřekla?" Podíval se přes rameno na černovlásku a ta jen mykla rameny. „Herriot mě dává sledovat pokaždé, když vstoupím do Peragonu. Vždy na mě pověsí začátečníka, aby se procvičil ve špehování. Není těžké je setřást, ale když má Loutkař pocit, že mě potřebuje sledovat, tak mu to občas dovolím. Teď samozřejmě ne, protože nechceme, aby věděl, že jsem si s váma dal rande," odmlčel se a podíval se pro změnu přes rameno na Ezarase, „Udělej si s těma žáčkama něco, vždyť je to hrůza. Každý je musí hned odhalit a setřást,"

„Každý není ty, Nelli," podotkla Raven s úsměvem na rtech.

Nelli pokýval hlavou. „To je pravda,"

Po zbytek cesty nic neřekli. Přesunuli se temnými a zapadlými uličkami do východní části města, přímo do srdce nezbourané obytné části. Zde si jich nikdo nebude všímat a dokonale zapadnou.

„Tak spusť, drahá Raven, co potřebuješ," povzdechl si a založil si paže na hrudi.

„Pověz mi, jak ses oprostil od Moirata," řekla, aniž by hnula brvou.

„Ty chceš po mně tohle po tom, co jsi provedla Zailee?" řekl tvrdě. Ezaras v ten moment pochopil, že jeho dosavadní chování byla jen přetvářka. Podle tvrdého výrazu, který měla Raven, pochopil, že to celou dobu věděla a počítala s tím.

„Ano, přesně tak,"

„Tak ty máš dost odvahy mě sem zavolat. Já jako vůl sem jedu s větrem o závod, protože mám strach, že se tu něco kurevsky posralo a ty na mě vyrukuješ s tímhle? Jdi ke všem čertům a až tam dorazíš, tak mi dej vědět, že jsi tam v pořádku dorazila, děkuji," vyprskl.