Mrtví nic nepoví✔

40. Krutá tvář pravdy

Trvalo tři dny, než Esha s Ateenem vymysleli plán, jak prakticky utéct od Moirata, a i tak nebyl dokonalý a stále měl plno mezer a nedokonalostí, které se mohly pokazit. Ono se to vlastně mohlo pokazit celé, ale to se Esha s jejím milencem snažili ignorovat. Hlavní stále zůstalo získat dostatek peněz. Esha po večerech okrádala kolemjdoucí, po hodně dlouhé době se stala kapsářem, občas se stavila na skok v nějakém domě obchodníka, kde mu uklidila nepořádek v trezoru za obrazem, kde to je samozřejmě nenápadné. Ateen zvedl ceny svého zboží, a když si jeho zákazníci stěžovali, s omluvným tónem a výrazem řekl, že to je kvůli vpádu GasenLy. Nikoho nenapadlo, že to je už několik týdnů od té divoké noci, ale protože Ateen byl vcelku pohledný, takže ženy na něj daly a byl také vždy hodný a milý, tak neměly důvod mu nedůvěřovat. Také se vrátil ke starým zvykům. Ne že by začal krást jako Esha, ale začal opět hrát karty v nalévarnách. Každou noc se zastavil ve dvou až třech podnicích a tam obral místní hráče. Karty uměl hrát dobře a když to šlo jinak, než Ateen chtěl, tak začal podvádět, a to mu šlo ještě lépe než samotné hraní.

Přes den Esha špehovala na Hradě a hlídala si, který sluha je Maliya a který je obyčejný člověk. Nebylo úplně žádoucí, aby večer Raven s Breker zabili nevinného člověka. I když… je během války někdo nevinný? Koneckonců když se kácí les, lítají třísky a civilní ztráty občas být musí. I tak to bude vyvolávat pozdvižení, když budou najednou umírat sluhové Hradu, takže ten člověk se v té hromadě už tratí. Zlodějka nevěděla, jak to Moirat bude chtít ututlat a bylo jí to jedno. Stejně odsud chce co nejrychleji vypadnout.

Raději oni než ona s Ateenem.

„Fajn, tahleta blondýna je člověk, ale u té brunety si nejsem jistý, zkus něco zjistit víc,“ ozval se Ezaras, když stáli ve stínech chodby Hradu a pozorovali dvě služky. Esha mechanicky přikývla. „Pak mám jednoho sluhu a vím i v kolik jde domů, takže on nejspíš bude první. Máš někoho dalšího?“

Zavrtěla hlavou, „Zatím mám jen lidi. Maliyany žádní. Až prověřím tyhle dvě, tak zaběhnu do kuchyně. Kuchyně jsou střeva každého domu, projde tím všechno. Třeba získám i nějaké informace,“

Ezaras přikývl, „Fajn. Já zkusim najít někoho dalšího jistého a pak půjdu předat informace Raven a Brekerovi. Z cizího krev neteče,“

„Z cizího krev neteče,“ zašeptala na rozloučenou a každý se dal svém směrem. Esha šla za těmi služkami a Ezaras na druhou stranu.

„Viděla jsi dneska prince? Ten je ale k nakousnutí. Žárlím na každou děvu, která ho měla v posteli, protože to je sakra něco. Ráno jsem ho viděla bez košile. Bez košile. No chápeš to. Je to-“ Blondýnka ztichla, když naproti nim šel jeden politik. Esha ho neznala, ale podle oblečení a lejster, které měl v podpaží, bylo jasné, že to je diplomat. Když muž byl dost daleko, blondýnka pokračovala s vychvalováním princova hrudníku a snění, co asi tak má pod kalhoty. Bruneta to celou dobu trpělivě poslouchala a občas přikývla, ale Esha poznala, že to je mechanické přikývnutí. Jinak řečeno, kejvu hlavou, aby sis myslela, že tě vnímám.

Blondýnka se rozloučila a šla si za svými povinnostmi, přičemž bruneta stále jen bloudila po chodbách a nějak se nezdálo, že by se měla k práci nebo k odchodu. Několikrát se otočila za sebe, jako kdyby cítila, že ji někdo sleduje, ale Esha se vždy stihla schovat do stínů nebo za roh. Bruneta ji neviděla. Eshu po deseti minutách přestalo bavit ji bezcílně sledovat, tak si ji nadeběhla postranní chodbou, aby mohla jít naproti ní a omylem do ni vrazit.

„U Písaře, moc se omlouvám, jste celá?“

Bruneta se na ni překvapeně podívala, „Vy, vy mluvíte na mě?“