Ezaras věděl, že riskuje, když jde za Raven. Věděl, kde je, a také věděl, že nechce být rušena. Ovšem dnes to musel porušit. Ale několik minut to ještě počká. Prozatím stál ve stínech a sledoval malou chalupu na kraji města. Za chvíli vyšla Raven se ženou a obě se smály. Hned za nimi byl muž a spokojeně je sledoval. Věděl, že ta žena se jmenuje Marion a ten muž je její manžel Skyel. Nikdo kromě něho o nich nevěděl. Původně to nevěděl ani on, ale jednou ji sledoval, protože byl zvědavý, kam se často ztrácí na půl dne. Když to zjistil, nejen že nevěřil, ale Raven ho málem zabila. Doslova. Nikdy se s ní neporval tak moc jako tehdy. Právě se od nich vracela. Když viděla, jak šel Ezaras za ní, pochopila, že viděl, jak trávila celé odpoledne na malé zahrádce s Marion a se Skyelem a spolu se smáli. Vyjela po něm nožem, který měla v rukávu schovaný. Schytal to do tváře. Pak se porvali – spíš se Eazaras bránil, když na něj Raven útočila – a když se konečně uklidnila, pochopil, že ji neměl sledovat. Viděl strach v jejích výrazu. Bála se, že je použije proti ní. Hned ji objasnil, že byl jenom zvědavý a že to nikomu neřekne. To bylo před sedmi lety. Ještě byli dětmi.
Časem pochopila, že je nemá v úmyslu použít proti ní. I on časem pochopil, kdy Raven nechce být rušena, když zmizí z Loutkárny. Ovšem dnes jí už nemohl dopřát klid.
Když ho Raven spatřila, zbledla. Nechtěla, aby ho viděla Marion se Skyelem. Dobrá tedy. Chtěl se schovat do stínů, ale Marion ho viděla.
„Ty ho znáš, Raven?“ zeptala se podezřívavě.
Raven si jenom povzdechla: „Už budu muset jít,“
„Prosím tě, přece ho nenecháš jít takovou dálku, jen aby zase šel. Jen ať jde dál,“ Viděl, jak se Raven zatvářila. Marion to také viděla. „Nech si ten obličej pro někoho, kdo o něj stojí a pozvi ho dál. Kde je tvoje vychování?“
„Jsem nájemný vrah, to je dostačující vysvětlení, nemyslíš?“ odsekla.
„Jestli si myslíš, že ti to tady budu trpět, pleteš se,“ Ezaras měl co dělat, aby se nezačal hned smát. Raven po něm šlehla pohledem který ho varoval, ať jen zkusí ceknout. Měl všech pět pohromadě, tak mlčel. Raven na něj kývla, ať jde dál. „Lepší něco než nic,“ mlaskla nespokojeně Marion.
„Omlouvám se, nechtěl jsem rušit, jen potřebuju tady Raven,“ vysvětlil zdvořile.
„To nám je jasný, že nejdeš za námi, hochu,“ zasmála se Marion, „Jen se nestyď a posaď se,“ Zmateně se podíval na Raven.
„Jen sedej, stejně by mě nepustila, dokud bych jí neřekla, o co jde,“ Nechtělo se mu věřit, že by tato žena dokázala zadržet Raven.
„Tak pokud vám to nebude vadit,“ Posadil se na zem vedle Raven.
„Na mě takhle zdvořilý není,“ zamumlala Raven naštvaně.
„Nikdy ses nezmínila, abych na tebe byl zdvořilý, slečno Saoghail.“
„Navíc se vsadím, že ty taky nejsi zdvořilost sama,“ zasmál se Skyel.
„Cos chtěl?“ zeptala se pro jistotu.
„Máme další misi,“
„Už zas? Teď jsme přijeli a před tím jsem byla dva týdny v tahu,“ zaskuhrala.
„Obchod nedopadl, jak měl. Někdo tělo ukradl,“
„Ví se kdo?“ ptala se Raven.
„Ne. Strážci si nic nepamatují,“
„Takže oni přežili? To GasenLa nemohla být. Ta by je na místě zabila. Eliminovali by všechna nebezpečí, že by je někdo viděl. Tohle vidím na Maliyany,“
ČTEŠ
Mrtví nic nepoví✔
FantasyRaven Saoghail - ta Nemilosrdná Ezaras Matosa - ten Neviditelný Breker Träshe - ten Silný Esha Diefrase - ta Hbitá Neboli vražedkyně, zvěd, bouchač, zlodějka. Uběhl dlouhý čas od doby, kdy je někdo nazval jinak. Nejsou rodina, nejsou ani přátelé. So...
