Mrtví nic nepoví✔

46. Zítra budeme bojovat

Ezaras ten den už podruhé běžel jako o život. Protože mu o něj skutečně šlo. Na to, že tento dne neměl být nějak výjimečný, šlo všechno až moc rychle do pekel. Mladý Maliyan hrál o čas, to si brzo všichni uvědomili, avšak Breker s Raven umí být vynalézaví, pokud chtějí z někoho dostat informace. Chtělo to několik šikovných triků, které se naučili během let v Loutkárně, a mladík zpíval jako ptáček. Všechno jim vyklopil. Jak Moirat ví o jejich plánu, jak si získal pro tuto fušku Maliyany na svou stranu, jak teď nejspíš mučí Eshu. Věděl i o Deetorovi a Corře i o Nellim. Věděl absolutně o všem. Když to bylo vše, co z něho dostali, Breker ho v záchvatu vzteku zabil jedním bodnutím do jater. Umíral dlouho a pomalu.

Breker nadával jak dělník, ale rychle si dal jedna a jedna dohromady. I kdyby původně nechtěl utéct, teď musel. Moirat by mu nevěřil, že v tom nejel. I tak by mu zkrátil vodítko a začal by teror. Bez jakéhokoli loučení s odchovanci se se svým bratrem a sestrou rozběhl do ulic. Ezaras si uvědomil, že to je naposledy, kdy ho vidí. Avšak ani on neměl myšlenky na loučení. Přemýšlel, jak se co nejrychleji a nejbezpečněji dostane k sobě do pokoje, kde má peníze.

„Je to šílenství, tam se v životě nedostaneme,“ protestovala Raven, „Moirat ví, že u sebe nic nemáme, bude nás tam čekat,“

„Ale také ví, že se tu budeme zdržovat s ním,“ Kývl na mrtvolu, která byla jen několik kroků od nich. „Nepočítá s tím, že jsme to takhle rychle vyřídili,“

„Ale co když ano?“ vyjekla zoufale, „Ví o všem, i o tom, že Esha pojede sama na sebe a že my budeme pronásledovat jeho,“ Mávla na mrtvého mladíka.

„Bez peněz se nikam nedostaneme. I kdyby Goblin s Tevi po nás nechtěli peníze, tak jak budeme žít na Souostroví? Jak budeme žít kdekoli?“

Raven se na něj dívala zoufalýma očima. V životě u ní takový výraz neviděla. Nevěděla, co má dělat. Nevěděla nic.

„Já vám do toho nechci kecat, ale co kdybyste hnuli prdelí a následovali mě?“ Ozvalo se za nimi a oba se otočili s tasenými zbraněmi. Byl to však Nelli. „Pojďte za mnou, já vám tu kouřící koudel u prdele odříznu,“ A vyběhl ze dveří. Ezaras se podíval na Raven, která mu pohled opětovala. V další vteřině běželi za ním.

„Nelli,“ Raven jeho jméno řekla, jako kdyby to byla modlitba. Vyslyšená modlitba. „Jak to chceš u všech všudy udělat?“

„Jednoduše,“ odpověděl a zahnul doprava, „To, že Moirat sledoval mě, bylo jasné, ale on už neví, že jsem sledovat já jeho. Věděl jsem, kdy se kam jeho lidé pohnou. Znáš přísloví sejde z očí, sejde z mysli?“ Raven přikývla, „Tak teď vám to zachrání zadek,“

„Jak?“ zeptal se Ezaras. Zahnuli doleva a přeskočili sudy, které byly vyskládány na ulici za hospodou.

„Jednoduše,“ Nejspíš jeho nové oblíbené slovo. „Během toho, co jsem si s Moiratovými lidmi hrál na kočku a myš, se Zailea postarala o zbytek,“

„Ona je ve městě?“ zeptala se překvapeně.

„Teď už ne, ale byla,“ přikývl a zahnul znovu doprava, „Předpokládali jsme, že budete chtít utéct po moři na lodi kapitána Goblina, který vás vezl do Salianqu a zpět. Takže chodící duch vám pronajal pokoj v jednom brlohu hned před jejich lodí. Najdete tam všechny své věci, které by tam už měli být. Za to můžete poděkovat jednomu přidrzlému zrzavému chlapci. Raven,“ Podíval se na ní po očku. „Neříká ti to něco?“

„Blad?“ zeptala se bez ducha.

„Ano,“ usmál se na ní, „Ten prcek si mě všiml, když jsem dnes po naší schůzce šmíroval kolem Loutkárny a zjišťoval pohyb. Poznal mě, když jsem po něm poslal pro tebe vzkaz, že jsem tě hledal U Aataxe. Mimochodem, ten vzkaz, který jsi měla ode mě ve skříni, tam dal on. Pozdravuje tě,“ Ezaras nevěděl, o čem to mluví.