Mrtví nic nepoví✔

41. Člověk člověku vlkem

Raven si říkala, za jak dlouho se rozšíří informace o dvou zabitých sluzích Hradu. Tu dívku zabila, aniž by její oběť stihla postřehnout, co se děje. Raven ji podřízla hrdlo. Bruneta se během mrknutí oka svalila na zem a uličkou bylo slyšet bublání krve, která se jí dostávala do úst. Prakticky se udusila vlastní krví a nebyl to estetický pohled. Ten muž, kterého měl na starosti Breker, se ihned otočil, jakmile zaslechl, jak se jeho společnice ve zbrani proti Hasieře zarazila. Viděl, jak za jí stojí Raven a pomalu přesunula svůj nicneříkající výraz na něj. Muž z rodu Maliy si nevšiml, že ze stínů za ním vystoupil Breker, dokud ho bouchač nepraštil pěstí do beder. Muž zaúpěl a Raven se mu nedivila. Breker tuto ráno brousil roky. I když se na první pohled zdá, že se jedná o tuctovou, nijak složitou ránu, ve skutečnosti to působí neskutečnou bolest, pokud se útočník trefí do správného bodu. Vražedkyně zažila případy, kdy tak Breker svého protivníka doslova ochromil. Muž ovšem byl svalnaté postavy a tato rána ho neochromila. Pouze překvapila.

Raven svému společníkovi naznačila, ať to skončí rychle, že nemají čas na hrátky. Ovšem Breker ji ignoroval, tak jak to měl ve zvyku. S mužem si pohrával. Věděl, že ten zvěd není vycvičený, aby mu mohl být důstojným soupeřem. Přesto Raven nabyla dojmu, že přesně tohle Breker potřebuje. Pohrát si, jako kočka si hraje s myší, než ji slupne. Poznala, že se s ním dnes něco děje. Bylo jí to jedno, pokud ho to neovlivní v práci. Teď poznala, že ho to ovlivňuje. A ona nehodlala riskovat. Popadla vrhací dýku, kterou měla u pasu a vrhla ji po muži z rodu Maliy. Zasáhla ho do krku a zhroutil se na zem stejně tak jako jeho hnědovlasá společnice.

Breker na ni vrhl rozzuřený pohled: „On byl můj,“

Raven protočila očima a vydala se k mrtvole té dívky, „Mohl být tvůj, kdybys s ním neztrácel čas. Za chvíli půjdou další sluhové spát, nebo naopak makat a my ty mrtvoly musíme ještě trochu upravit,“ Ta představa se jí hnusila a měla z ní husí kůži, ale musela to vykonat. Ještě nějaký čas bude muset být zrůdou bez emocí a výčitek.

Breker podrážděně zabručel urážku, načež se Raven na něj sladce usmála. Nebyl čas na rvačky, ani hádky. Mohou si to vyřídit později. Nyní chytla dýku, kterou po ni nazpět hodil bouchač, a dala se do zhyzdění těla. Měla to být zpráva. Že se ví, že Maliyané jsou v Hradu a že právě začal jejich lov. Raven si říkala, jak vyhnanci na tu zprávu odpoví a docela se na to i těšila.

Když skočili, a jejich oběti byli sotva k poznání, vyšplhali na hradby, aby za dvacet vteřin mohli zaslechnout zděšený výkřik a volání o pomoc. Za nedlouho se rozzvonil zvon bijící na poplach. To ale byla Raven s Brekerem dávno z Hradu pryč.

×××

Esha poznala, že je něco špatně, když si ji zavolala Moirat do své kanceláře hodinu po večeři. Když dorazila, byl tak i Ezaras a ona pochopila, že se nebude čekat na Raven s Brekerem, když právě vraždili ty dva slídili z rodu Maliy.

„Posel mi dnes večer doručil zprávu z Hradu, kde stojí informace o výcvikovém táboře, který se nachází východně od Peragonu, asi týden cesty na koni, v horách, kousek od hranic GasenLy a lulandského protektorátu. Hrad požaduje, abychom ho rozvrátili a zničili. Jako odplatu za vpád do města,“

Esha na sobě nedala znát znepokojení. Opět musela odejít. Nebyla ani týden zpět a ona musela pryč. S Ateenem neshromáždili dostatek peněz. Nemohla odejít a nechat ho tu. Co vůbec zbývalo, aby i on při tom vpádu zahynul? Jakým štěstím není mrtev? Esha věřila, že jedině Písař vedl Ateena v momentě, kdy se rozhodoval, kde otevře svůj krámek. V západní části Nuzné reality. Vpád proběhl na východní části, daleko od něho. Kolik zbývalo, aby tu nebyl a ona neměla důvod prchnout z Loutkárny? Nechtěla na to myslet. Mohla skončit jako Raven, která o někoho přišla během té noci.