Mrtví nic nepoví✔

4. Změny za pochodu

Moirat Herriot si četl oficiální pozvánku několikrát. Nevěděl, o co se jedná. Jeho elitní tým odjel už včera (Hrad měl za to, že bojuje na straně Hasiery) a další schůzka s Hradem – konkrétně s kancléřem Kargyanem – měla proběhnout až na konci týdne. Opravdu nemusel vycházet všechny ty schody častěji, než bylo nutné. Jeho fyzická kondice byla ve skvělém stavu, o tom nebylo pochyb, ale nemusel trávit každou volnou chvíli výšlapem v tomto hradu. S Kargyanem se setkal, jako vždy, v jeho kanceláři.

„Jestli zjistím, že někdo stojí blíže, jak pět stop od dveří, bude si pakovat," rozkázal kancléř, když sluha zavíral dveře. Muž ve služebnickém kroji mírně přikývl a tiše zavřel dveře. Moirat jasně slyšel, jak sluha odstupuje od dveří. Jestli zastavil na místě, kde měl, nebo o několik stop dál, nevěděl. „Dáte si?" ukázal Kargyan na láhev se neznámou tekutinou.

„Co to je?" zeptal se přímo Loutkař.

„Arak," odpověděl jednoduše a už onen alkohol naléval do dvou sklenic, „Je z východu, ze Salianqu. Ta sklenice, ze které pijete, je také z východního kontinentu,"

Moirat se natáhl pro nabízenou sklenici. Vůní i chutí to připomínalo rum. Když to řekl nahlas, kancléř se zasmál: „To máte pravdu, ale když tady na hradě řeknete, že něco je z východu, tak je to mnohem lepší, než to naše a už nezáleží, zda je to pravda. Snobové."

„I my fungujeme na stejném principu," podotkl Loutkař, „Proč jste mě vůbec pozval?" zeptal se dříve, než kancléř stihl nějak reagovat.

Kargyan opatrně položil sklenici stranou a podal Moiratovi dokument. „Naši zvědi zjistili, že GasenLa povolala Petriho Uunita. A bude bojovat u Džungle vyvrhelů. Potřebuji, aby vaši lidé Uunitaa zabila a jeho mrtvolu dopravili sem, do Peragonu. GasenLa a obzvlášť rodina pozůstalého – což je shodou okolností královská rodina – bude chtít tělo generála zpět, aby uspořádali pohřeb a podobně. My jim jejich generála dáme, samozřejmě za symbolickou částku. Tím se zbavíme jejich esa v rukávu a zároveň vyřešíme prázdno, které nečekaně nastalo v naší pokladně,"

„Zabijeme dvě mouchy jednou ranou," Moirat pozvedl sklenici s exotickým nápojem a napil se. Mezi tím přemýšlel, který jeho posel je nejrychlejší. Musel ihned dát vědět svým odchovancům, aby změnili plány. „S dovolením nechám poslat pro posla. Poslal jsem jen malou skupinku a dle mého na tento úkol bude jistější, když pojede více lidí."

„Jak si přejete," Napodobil muže, který seděl na druhé straně stolu, pozvedl sklenici a napil se. „Jen se přiznejte, Moirate, chcete mít na stará kolena klid a doma dětska mít pryč," zasmál se.

„Myslíte, že je snadné řídit takovou organizaci?" pozvedl obočí, „Řídím podnik, kde mám kupu dětí, kteří si dělají, co je napadne, další kupu dospělých, kteří si myslí, že jsou nejchytřejší a zbytek jsou starci, kteří už nedělají téměř nic,"

„Můžete si otevřít dům, jako mají Dcery noci," Dcery noci byly zdejší nejznámější kurtizány. Bylo jasné, že se mu vysmívá.

„Abych poslouchal holčičí fňukání? To radši budu krotit dětsk,," Ohlédl se ke dveřím. „Potřebuji mého posla!" zakřičel a hned na to slyšel, jak se někdo za dveřmi dal do pohybu. Pokud půjde vše hladce, posel tu bude za patnáct minut. Mezitím napíše dopis, kde nařizuje, aby zabili generála Uunita. Pokud se to nepodaří, budou se všichni brzy zodpovídat Písaři. A na takovou zpověď bylo brzo, pro ně pro všechny.

Jenom doufal, že jeho posel má dobrého koně.

×××

Esha by nikdy nevěřila, že bude ráda za hádku mezi Raven, Ezarasem a Brekrem. Strávila většinu cesty ve společnosti dvou začínajících zvědů a ti byli otravnější než zbytek moiratových odchovanců. Když jim v noci měla ukrást nové koně, doufala, že to je jenom začátek špatného vtipu. Na to, že se učili na zvědy, byli neskutečně ukecaní. Koně vybírali podle barvy, ne podle stavby těla, hádali se, který z nich bude mít větší číslo zářezů, až se vrátí – asi zapomněli, že Raven upravila plán, takže spát se mohlo maximálně v sedle – a jako třešnička toho špatného vtipu byla ta, že si dovolili Eshu napomenout, že nevzala ty koně, které chtěli. To už nevydržela a její od tichá povaha vzala za své. „Jestli okamžitě neztichnete, odvleču vás zpátky k té Nemilosrdné a ta si vás podá za to, že celou výpravu vystavuje nebezpečí, protože nejste schopni držet vaše nevymáchané huby!" To se na ni dívali s vykulenýma očima. Nejspíš to bylo poprvé, co ji slyšeli mluvit. Ani se jejich překvapení nedivila.