Mrtví nic nepoví✔

11. Smrtelné přání

Hned jak Ezaras přišel s Raven do Loutkárny, byli zavoláni k Moiratovi, kde na ně už čekala i Esha s Brekerem.

„Ale, kdepak byli naše hrdličky?“ zašvitořil přehnaně sladce Breker.

Ezaras na to jen reagoval protočením očí, ale Raven si to nenechala líbit: „Bacha, aby ti ta hrdlička nezlomila nosánek,“

„Jsi hrdlička a služka v jedný osobě,“ posmíval se jí dál, „Tebe se nemá kdo bát,“

Raven výhružně vykročila k Brekerovi, ale naštěstí to Moirat zastavil. „U Písaře, jestli se chcete mermomocí rvát, prosím, ale až to tady dokončíme a běžte ven nebo na cvičiště, ať tu neuděláte bordel,“

„Jak malý děti,“ posmíval se potichu Ezaras. Raven mu hned vrazila jednu pěstí do ramene. „Au,“ řekl naschvál a dělal jako by nic. Ve skutečnosti to byla celkem rána.

„Už jste se vyřádili?“ zeptal se Moirat a všechny si změřil přísným pohledem, „Fajn, mezitím, co jste se dnes flákali, přišel z Hradu dopis, že za pět dní se bude konat ples. Charitativní ples,“ O tom Ezaras věděl své. Sám u toho byl, když se tento nápad zrodil. „Budou tam všichni bohatí a slavní, ale to není důležitý. Taky tam bude představena nová skupina diplomatů, která bude vyslána do Salianqu, aby upevnila vztahy mezi východním a západním kontinentem. Ve skutečnosti se bude snažit zrušit sňatek mezi Salianqem a GasenLou a dojednat svatbu s námi,“ Celou dobu se Raven pochechtávala a culila jak měsíček nad hnojem. „Co je na tom k smíchu, Raven?“

„Nejvíc mě pobavila ta skupina diplomatů. Co já vím, tak tady vždy seriózní Ezaras bude dělat diplomata, tichá Esha asistentku, tvrďák Breker osobního srážce a já budu dělat přidrž koule – služku,“ dodala, když se na ni Moirat významně podíval.

„Ale ono to má své opodstatnění-“

„Ano, ano, já vím. Já tam budu dělat slídila, přičemž jsem vrah, ne špeh. Což je mimochodem Ezaras, ale chápu, že diplomat nemůže být žena, ale Esha je zlodějka a je tichá! Té si nikdo nevšimne,“

„Zaprvé, nepřerušuj mě,“ řekl výrazně tiše. I Raven věděla, že je lepší držet pusu zavřenou. „Zadruhé, Esha bude asistentka, protože je tichá. Pokud by ji někde chytli, tak se z toho těžko může vymluvit. Navíc blond vlasy v Salianqu jen svítí. To ji moc neschová. Ale ty máš černé vlasy, což je tam běžné a pokud tě někdo přistihne, tak tvoje proříznutá papula bude účinná a nějak ho ukecáš. A jako bonus máš lepší křivky než Esha,“

„Ale i tak se mi to nelíbí, že dělám podělanou služku. Jsem Raven Saoghail, ta Nemilosrdná,“

„A já jsem Esha Diefrase, ta Hbitá. Nejsi tu jediná, jsme tu také my. Pokud se ti to nelíbí, tak táhni, ale už mě nebaví poslouchat, jak se tu nad námi povyšuješ,“ Ezaras tipoval, že to bylo poprvé, co za dnešek promluvila.

Raven se snažila schovat překvapený výraz. „A tebe nikdo nenutí, abys tu byla ty. Jsem tu déle než ty-“

„Ale Esha mi způsobila méně problémů,“ přerušil je Moirat ledabylým tónem, „A máš pravdu. Pokud se ti nelíbí podmínky, tak jdi,“ Raven teď překvapený výraz nedokázala schovat vůbec. Podívala se ven z okna a několikrát se nadechla. Ezaras věděl, že se snaží uklidnit.

„Fajn, už jsem zticha,“ vyprskla jak vzteklá kočka, „Co po nás chcete?“

„Zatím, abyste se připravili na ples,“ Raven uraženě odpochodovala z kanceláře. Hned ji následoval Breker a Esha. Ezaras šel za Eshou, ale Moirat ho zarazil. „Zkus nějak Raven usměrnit. Ze všech nás ji znáš nejlíp. Nechci slyšet, že tam něco zase provedla,“

„Jistě,“ Na to se nedalo nic jiného říct. Jen neměl nejmenší představu, jak by měl Raven usměrnit.

×××

Esha měla pět dní na to, aby se připravila na svou roli asistenta. Štěstí jí přálo a musela dělat asistentku Ezarasovi. Ezaras ji ze všech odchovanců vadil nejmíň. Nevěděla, koho nemohla snést víc, jestli Raven, nebo Brekera. Většinou se o první místo dělili,  a také to záleželo na aktuální situaci. Momentálně dnes ji nejvíce pila krev Raven. Ale naučila se je všechny vytěsnit a nenechat se rozhodit. Ovšem každý má své hranice a dnes ty její Raven přejela v plné rychlosti.

Dnes Esha chtěla mít klid. U Moirata si přesunula trénink nováčků na zítřek. Když měla volno Raven, mohla ho mít taky. Byla to doba, co naposledy viděla Ateena - svého milence. Znali si několik let a stále jim to vydrželo. I přes náhlé a časté odjezdy, které Esha měla více než dost. Ateen chápal její práci. Sám ji dřív dělal. U konkurence. Ale splatil své dluhy a už ho nebavilo neustálé riskování života a napadlo ho, že život může být něco jiného než zlodějina. Proto si za ukradené peníze pořídil řeznictví. A teď byl vyhlášený řezník v Nuzné realitě. Několikrát se ho lidé ptali, proč nechce začít pracovat ve Zlatém pozlátku. Ateen na to vždy odpověděl, že tady je mezi svými. Proto ho Esha měla ráda. Opravdu ho měla ráda. Byla do něj zamilovaná už hodnou dobu. Proto ji už několikrát napadlo, že by odešla, že je i něco víc. Ale jen napadlo. Neměla v úmyslu odcházet. Teď ne, ještě ne.

„Málem jsi mě přešla,“ zvolal kousek od ní vysoký mužský hlas. Esha se usmála a otočila. „Nebo dneska nejsem na seznamu tvých povinností?“

Esha věděla, že si Ateen dělá srandu, ale i tak se cítila provinile. Měl pravdu. Poslední dobou ho zanedbávala. Ale dnes mu to vynahradí. Ale to bude muset zavřít o chvíli dřív. „Dnes jsi jediný, kdo je na mém seznamu,“

Ateen se uculil jak malý uličník a políbil své děvče. Nijak ho netrápilo, že odešel ze svého krámku a že vevnitř na něj čekají zákazníci. Teď tu byla jenom ona. Vždy si na ni našel čas.

„Jen jdi,“ odtáhla se a popohnala ho, „Jdi je obsloužit, pak zavři a pak…“ podívala se mu do očí a přitom stiskla jeho mužství, „Tě obsloužím já,“

Ateen na to jen tiše zasténal a zrychleně obsloužil ty čtyři zákazníky, kteří se na něj vědoucně culili. Hned, jak starší, velmi milá paní odešla, zamkl krám, popadl Eshu do náruče a začal ji vášnivě líbat. Byl o několik palců vyšší, ale i tak Esha musela zaklonit hlavu. Přitiskla se k němu a zamotala ruce do jeho blond vlasů. Ateen nechtěl ztrácet čas a posadil ji na pult, o který se doteď opírala. Odmítal čekat tu minutu, co trvala cesta do jeho bytu, který měl nad řeznictvím. Chtěl ji teď a tady. Hned.

„Trošku mi rušíš plány,“ prohodila udýchaně, když ji sundával košili. Ty dva malé nože, které měla pro všechny případy, už dávno s řinčením spadly na zem. „Chtěla jsem tě-“ Ateen ji utišil prudkým polibkem.

„Nejdřív tě chci cítit. Pak si můžeme hrát,“ řekl hrdelním hlasem, což bylo u něj trochu neobvyklé.

Dobrá tedy. To Eshe nijak nevadilo.

Když oba byli nazí a Ateen do ní bez varování pronikl, zasténala. Ateen ji hned políbil, jako by chtěl její sten spolykat, a začal prudce přirážet. Neviděli se týdny.

Když oba vyvrcholili, těžce oddechovali, ale byli moc dychtivý. V řeznictví se pomilovali ještě dvakrát a až pak Ateen prohodil: „Tak, cože jsi zmiňovala o obsloužení?“ Esha se hříšně usmála, vzala ho něžně za ruku a táhla ho do jeho ložnice.

Vyšli až druhý den dlouho po otevírací době v řeznictví – po dvou hodinách spánku.

×××

Ehm, ahoj? xD

Jsem jediná, která se při tom konci culila jak vůl a červenala jak rajče? No nic xD jen jsem zjistila, že ehm no, mám už jen kapitolu na příští sobotu a pak jsem na nule xd prostě nada, nic tam už předepsaného nemám + v sobotu budu na jedné akci od vysoké, takže je možné, že kapitola vyjde v neděli xd. Hoplá xD

Jinak doufám, že se máte dobře, užíváte zbytek prázdnin no a uvidíme se u další kapitoly.

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR