Mrtví nic nepoví✔

29. Temná zář slunce

Od noci, kdy se Esha vypravila na průzkum místních zbohatlíků, uběhly čtyři dny. Dnes se měl konat ples, což byl snad první ples, na který se zlodějka těšila. Třeba se štěstěna objeví na její straně a už na plese někoho obere. Ale bude to muset proběhnout se vší opatrností. I když chtěla od Moirata pryč, bylo i v jejím zájmu, aby tato mise dopadla dobře. Už jí ta válka unavovala a děsil ji fakt, že si příliš dobře nepamatuje, jaké to bylo před ní. No, bude na to mít zbytek života s Ateenem, aby si na to vzpomněla, nebo aby si vytvořila vzpomínky nové.

Včera Ezaras byl u Muzafera na dalším vyjednávacím kolečku, což znamenalo dvě věci: Muzafer je nakloněn nápadu spojit se s Hasierou a ne s GasenLou a Raven mohla dál šmejdit. Na vyjednávání byla jen ona, Breker dostal volno, takže se šel projít do města. Esha by se nebála vsadit, že jde zase do vykřičeného domu. V podstatě se Muzafer ptal na podrobnosti života v Hasieře, jak válku odnášejí jednotlivé společenské vrstvy. Ezaras odpovídal tak, jak bylo u Moiratových odchovanců zvykem. Trocha pravdy a trocha lži. Což se extrémně nevylučovalo i s diplomatickým jazykem. Vyjednávací kolečko končilo hodinu před obědem, na který byli všichni očekáváni. Od toho vyumělkovaného incidentu, kdy Raven nepřišla na oběd kvůli kulturním rozdílům, Muzafer a i zbytek jeho rodiny dávali jasně najevo, že i Raven je očekávaná na všech společných jídlech.

„Zjistila jsi něco?“ zeptal se Ezaras, když přišli do pokoje a Raven tam na ně už čekala. Esha se zarazila. Vedle vražedkyně stál i bouchač a v životě ho neviděla takto bledého. „Co se děje?“ dožadoval se odpovědi špeh.

„Jen to řekni,“ povzbudil ji Breker. To Eshu znervóznilo. Dokázala by na prsech jedné ruky spočítat, kolikrát na sebe ti dva promluvili bez jakéhokoliv handrkování, posměchu a výčitek.

Raven se zhluboka nadechla: „Gasenlaské vojsko postupuje rychle k Peragonu. Podle zpráv v Dosharově kanceláři jsou den o hradeb. Zdá se, že GasenLe někdo pomáhá. Nějaká skupina, která chodí na výzvědy a vždy přesně dovede říct, kde naše hlídky jsou nejslabší. Ta zpráva je tři dny stará,“

„Maliyané?“ zeptal se Ezaras.

„Vypadá to na ně,“ přikývla, „Zdá se, že se ti parchanti v Khāle nudí a Moirat je už nedokáže dál chlácholit,“ Maliyané byly na začátku války vyhnáni pro svůj odlišný vzhled a pověry, že dovedou probudit přírodní živly k životu. Král se těmi pověrami podle všeho nechal vyděsit a tak je vyhnal za Kanporatské pohoří. A protože Khāli je nehostinná pustina, rod Maliy musel žít v jižní části hor, kde přežili jen ti nejsilnější, Maliyané se chtěli vrátit zpět do Hasiery. A u toho svrhnout a zabít krále jako pomstu, že je vyhnal. K tomuto využívali Loutkaře a jeho lidi, ale evidentně věděli, že z nich Moirat tahá jen peníze, které těží na druhé straně hor.

„Ale pokud jsou takto dobří, tak museli být nějak vycvičeni,“ dumal nad tím Breker.

„Život v horách tě naučí dost,“ konstatovala Esha.

„To ano, ale člověk musí umět slídit. Jediné, co mi z toho vychází je, že je GasenLa sama vycvičila,“ vyslovil svou myšlenku Ezaras.

„A nevíš, jak by se do GasenLy, nebo aspoň do sezanského protektorátu, dostali?“ zeptala se ho Raven, „Museli by buď projít severní částí Hasiery, anebo Zmrzlými pouštěmi a nevím, co je horší varianta,“

„Ale přece Maliyané mají své špehy na Hradě, proč by pro ně bylo tak těžké nepozorovaně projít? Navíc všichni obyvatelé na ně zapomněli a opravdu nepředpokládají, že by je potkali v lese, nebo v hospodě,“ Na to Raven jen pomalu kývla.