Mrtví nic nepoví✔

36. Sbohem a šáteček

Ráno bylo krušné. Raven spala čtyři hodiny. Dalo by se říct, že všichni spali čtyři hodiny. Ale u Raven to byl největší problém. Noci před tím také spánku moc nedala. U někoho jiného by to neznamenalo nic moc velkého, ale u Raven to znamenalo, že bude extrémně protivná, nevraživá a bylo takřka nemožné, aby ji ten den někdo nevytočil. Ezaras byl první, komu se to povedlo. Ráno, když vstávali, ze sebe skopl peřinu takovým způsobem, že převážná část skončila na ni – a to byl kámen úrazu. V noci bylo teplo, a proto spala odkrytá, a i tak byla zpocená. A poslední, co chtěla, byla peřina na jejím těle. Ezaras hned poznal, že má Raven nenabité baterky. Vražedkyně na něj zavrčela, hodila mu peřinu zpátky a u toho ho poslala do oněch pekelných končin.

V podpoření její nevrlé nálady hned pokračoval Breker, který upozornil, že má zajít za princeznou a oznámit ji, že zakázku, ohledně smrti dívky čtyři v jednom, již splnili. Raven na chvilku uvažovala, že to bude ona, kdo rozbije novou vázu, která stála na stole. Vázu zachránila Esha. Oznámila, že je snídaně. Což by Raven nadchlo, kdyby se vzápětí nedozvěděla, že je společná s dvorem a že je opět v zahradách. Celou dobu brblala a nadávala na účet toho koumáka, který tohle vymyslel a zrealizoval. Poslední, co chtěla, bylo být na společném jídle a dělat, že by je všechny nejradši nepozabíjela. Naštěstí se od ní nečekala konverzační nálada, tedy, snad ne.

Snídaně probíhala dobře. Nikdo po Raven nic moc nechtěl, jen se jí zeptali, jak se vyspala a když prince Mukatu málem zabila pohledem, což byl čtvrtý člověk, který Raven vytočil a to snídaně ani neskončila, všichni pochopili, že ne moc dobře a už jí nechali na pokoji. Ezaras po ní šlehl pohledem, který by vytvořil diplomat, který očekává a požaduje vřelé a profesionální chování z její strany, ale princ Mukata ho ujistil, že to chápe, že teď má těžké období. Odkazoval na smrt Marion a Skyela, na které si Raven, díky Zailey, poslední noc ani nevzpomněla. Princezna Roxia se po celou dobu usmívala a tvářila se jako světice, což byl pátý člověk, který Raven nakrknul, ale naštěstí to nedala nijak znát. Tedy do konce snídaně. Po snídani vražedkyně šla za princeznou, že jí posílá pan Fiteny. Princezna pochopila, že se jedná o včerejší záležitost. Což Raven a ostatní přivedlo k myšlence, že se princezna o včerejším útoku a technicky o pokusu velezrady nikomu nezmínila. Jedině dobře. Dneska by Raven byla opravdu schopná princeznu zabít už jen za to její včerejší chování.

„Jdete se mi omluvit?“ zeptala se princezna, když Raven zavřela dveře princezniny ložnice. Ordainova dcera se usadila na lenošku u okna a pozorovala vražedkyni před sebou.

„Ne,“ zavrčela upřímně a propalovala princeznu pohledem.

Zrzka pokývala hlavou. „Aspoň jste upřímná. Co tedy chcete?“

„Řekla jste, že chcete vědět, až ten úklid nepohodlného materiálu skončí, tak Vám to teď říkám,“ ztišila svůj hlas. Sice byla nabručená, jak už dlouho ne, ale stále ji to myslelo a jen Písař ví, kdo zrovna může jít kolem dveří a slyšet jejich rozhovor.

Princezna překvapeně zamrkala a lehce pootevřela ústa. „Tak rychle?“

Raven mykla rameny. „Jsme profesionálové,“

„Získali jste i informace?“ vyzvídala.

„To ale přeci nebyl úkol,“ vrátila ji včerejší poznámku.

Roxia protočila očima. „Sama jste říkala, že to není poprvé, co porušíte příkaz a -“

„Ano, získali,“ přerušila ji zabručením. Chtěla to mít co nejdřív za sebou a chtěla jít zpátky do postele. Do oběda neměla na co hrábnout.