Mrtví nic nepoví✔

43. Příslib budoucnosti

Esha věděla, že to nebude jednoduché. Uplynul týden od večera, kdy Moirat odeslal na Hrad návrh ohledně strategie vylodění posil ze Saliaqnu a následného postupu ve válce. Esha akceptovala a docela i předpokládala, že Moirat neřekl, jak Hrad odpověděl. To, že věděla, že ta zpráva dorazila, věděla. Už jenom samotná skutečnost, že nikam s Ezarasem nebyli vysláni vypovídalo samo o sobě. Ale ta paranoia, která ji ovládala kdykoliv vystrčila nos ze svého pokoje v Loutkárně... Nikdy v životě tohle nepocítila. Nutkání se každou druhou vteřinu otáčet za rameno, zda ji někdo nesleduje kamkoliv se pohne. K Ateenovi, na tajné zlodějské mise, na večeři i pitomý záchod.

Věděla, že se nikdo neměl jak dozvědět o jejím plánu pláchnout. Pochybovala, že by Ezaras něco prozradil. Zaprvé jí to k němu nesedělo a zadruhé, nepomohlo by mu to. Moirat by sice z Eshy udělal odstrašující případ, ale o to více by si hlídal ostatní loutky. Avšak i tak měla pocit, že jí někdo dýchá za krk. Když se s tím svěřila Ateenovi, pobledl.

„To není dobré," usoudil, „Může to být pouze jen pocit. Víš, že nás tlačí čas a nevíš, co můžeš čekat od Moirata. Takže to může být jen tím stresem, ovšem na druhou stranu tvé instinkty zlodějky jsou vytrénované a mohou mít pravdu. Není nejlepší je ignorovat,"

„Tak co budeme dělat?" zeptala se a snažila se neznít tolik zoufale, „Ty peníze potřebujeme. Pokud nechceme krást na cestách a přitahovat tak k sobě pozornost, tak musíme mít něco do začátku,"

„Já vím," pokýval hlavou a objal ji, „Už víš, kam bys chtěla?" Změnil téma. Esha věděla, že to udělal jen protože neměl odpověď na otázku co dělat, když je někdo sleduje.

Esha pokrčila rameny. „Já nevím. Ale v Salianqu by to nemuselo být špatný,"

Ateen se odtáhl natolik, aby ji viděl do tváře. „Chceš do Salianqu?"

„Nebylo to tam špatné. Dobré počasí. Vládce také není špatný. Nemusíme tam jet hned, nemusíme ani do hlavního města, to by bylo docela i nebezpečné, když vezmeme v potaz můj tamní pobyt a to, že by mě časem někdo poznal," Ateen se ušklíbl, „Ale třeba do jiného, menšího města, nebo vesnice. To už nechám na tobě,"

„Opravdu tam chceš?" ověřoval si, jako by ji nevěřil.

Pomalu přikývla a dívala se mu do očí. Chtěla si být jistá, že ji uvěří. „Je to tam jiné než tady. V mnoha ohledech lepší. Můžeš si tam otevřít řeznictví a já se třeba naučím péct pečivo, nebo ti mohu pomáhat v krámku. Nebo můžeme někde pracovat pro někoho a až si vyděláme dostatek, tak se můžeme osamostatnit," načrtla jejich budoucnost a sledovala, jak to Ateen zpracovává a jak si to představuje.

Spokojeně se usmál, „To by bylo fajn," Políbil ji na čelo. „A časem si založíme rodinu. Třeba. Až budeš chtít a budeš připravena. Až my budeme připraveni," Esha ho za ty slova pevně objala.

„Časem," odpověděla spokojeně a věděla, že ji porozuměl, že to je příslib.

×××

Raven trvalo týden, než se konečně utrhla a zašla do doků vyhledat Goblina s Tevi. Celý týden každý večer byla venku s Brekerem a zabíjela zvědy z řad rodu Maliy. Bylo znát, že každý večer jsou čím dál tím víc opatrnější. Chodili po početnějších skupinkách a stále o otáčeli přes rameno, tak jako každý sluha z Hradu. Všichni z toho byli nervózní. Ale ať dělali jakákoli opatření, vždy si je ta Nemilosrdná s tím Silným našli a poskytli jim jednosměrnou cestu k Písaři. Raven si říkala, že ten tam teď musí mít napilno.

Válka byla v plném proudu a do města se dostávali zvěsti o bitvách, ať už vyhraných, či prohraných. Peragon zesílil hlídky u hradeb, aby se neopakoval vpád GasenLy, protože všichni věděli, že tentokrát by to bylo definitivní. Raven se moc nelíbilo, že je Moirat nikam nevyslal. Obyčejně by byl celý žhavý je vyslat, ať prodlouží válku a vyrovnají misky vah. Nutilo jí to klást si otázku, zda netuší, že má v plánu s Ezarasem prásknout do bot. Sice netušila, jak by se to mohl dozvědět, ale v jejich světě i stíny měly uši. Ani jim nemohla pořádně věřit.