časté věci na wattpadu

83. Rozbor Co takhle rande, Evansová? - část druhá

Content warning: pokus o znásilnění (v příběhu), vtipy o sebevraždě (z mojí strany)

Řeknu vám jedno takové tajemství. Už hrozně dlouho si lámu hlavu s tím, jestli bych nejdřív měla opravit předešlou kapitolu nebo začít editovat tuhle. A tak dlouho jsem mezi tím váhala, že za tu dobu uběhlo několik měsíců. Co víc můžu říct, než pikdo není nerfektní?

Pojďme pokračovat tam, kde jsme skončili. První část dvanácté kapitoly. Lily se ráno probudí, má kocovinu, James (neptejte se, kde se tam vzal, jsem líná na vysvětlování) jí řekne, že je jí z pusy cítit alkohol, což je zaprvé celkem blbost, protože za takovou dobu už by to být cítit nemělo, a zadruhé, Lily si dýchne do dlaně a ucítí, jak jí smrdí z pusy. Což se reálně neděje. Tohle mi přišlo tak divný, že jsem to hned zkusila na vlastní kůži, a reálně to tak nefunguje. Svůj vlastní dech prostě neucítíte v nose, maximálně ucítíte takový ten špatný pocit v puse.

Taky miluju, že v jednu chvíli je James hrozně aktivní, sportuje i když venku prší a všechno, a vyloženě o pět minut později usne, cituju, tvrdým spánkem. Prostě co? U Matthew Walkera, spánkového vědce a autora knihy Why We Sleep, takhle to nefunguje! (A jako by to nestačilo, usnul v posteli Lily a ani si nesundal boty, který byly ještě k tomu mokrý. Za to bych vraždila.)

"Vidím, že už je vám mnohem lépe, slečno Evansová," pronesla [Mac]. Dívka sebou polekaně škubla a plaše vzhlédla: "Ano, paní profesorko. Nejspíš to byla jen nějaká chřipka."

(Opravila jsem typografii.) No jo, jenže chřipka není "jen nějaká". Mám dojem, že autorka myslela rýmu, protože chřipka je věc, se kterou většinou ležíte aspoň týden. A pro vnitřní klid, koneckonců je jedno slovo.

James vypráví Lily o tom, jak den předtím dělal s Poberty společnost Remusovi při úplňku, jenže tenhle úplněk byl nějak neobvykle silný, takže Remus začal útočit i na ně, takže ho James musel kopnout kopyty. Až na to, že jeleni většinou útočí spíš parohy, než kopyty, to je účinnější. (Maximálně že by to udělal proto, že kopyty to jenom bolí, pokud teda nejsou mířená na hlavu, zatímco parohy můžete někomu reálně rozpárat břicho, ale nic takového není v textu naznačené.)

Btw proč se pořád stává, že nějaká holka z naší hlavní čtveřice usne a nějaký Poberta ji vezme do náruče a odnese? Chápala jsem, když se to stalo s Lily a Jamesem, poprvé to bylo celkem roztomilé, a dává smysl, že by ji James dokázal vynést pár pater po schodech, přece jen, má za sebou roky famfrpálu. Ale pak se to stalo ještě asi čtyřikrát a hrozně mě to začalo otravovat - tohle už se přece stalo, proč to tam musí být znovu? A teď se so stalo zase, akorát s Kate a Siriusem, a upřímně si myslím, že ten tu Kate aspoň třikrát během cesty upustí. A opět, nesnáším, když se společenská místnost zkracuje na "společenka", ale o tom už jsem dost mluvila (myslím) v rozboru na Siriusovu růži. Pak se tu píše, že Lily řekla, cituju, Buclaté dámě, usazené v obrazu, heslo. Jakože kámo (autorko), my víme, kdo je Buclatá dáma, a navíc tohle není poprvé, co v příběhu vystupuje, takže i kdybychom to předtím nevěděli, v tomhle bodě by nám to už docvaklo, fakt nám to nemusíš vysvětlovat.

Ale víte co? Pojďme zase být pozitivní. Hodně se mi líbí, že Lily má v téhle knize i jiný koníček, než čtení a učení se (i když zrovna na tohle je až nepřirozeně fixovaná, ale o tom si popovídáme ještě o něco později), totiž běhání. Podle mě to její postavu skvěle doplňuje. Takže Lily si jde zaběhat a pak si odpočine na famfrpálových tribunách, tam za ní přiletí James a řekne jí, že ji při tom běhu nějakou dobu sledoval. Prostě proč si autorka myslí, že sledovat někoho dlouhou dobu při nějaké aktivitě, u které ještě k tomu nečeká, že je někdo bude sledovat, je hezký? Není!