časté věci na wattpadu

88. Povídky, short stories a počet slov (neupraveno)

(Jen tak pro pořádek, snažím se postupně celou tuhle "knihu" opravit, protože ne se všemi svými dřívějšími horkými úchopy pořád souhlasím, a přišlo mi fajn, aby to celý bylo co nejvíc cohesive, takže pár kapitol jsem stáhla z publikace a některý budu i slučovat dohromady, takže to číslování, jak je teď, vůbec nesedí.)

Věc,  co mě na Wattpadu štve, vol. 2306: V názvech kapitol se správně nezobrazujou uvozovky. Brečím zvracím, protože mi to kazí nejen tenhle název (správně by tam mělo být "short stories" v uvozovkách, o čemž si ještě popovídáme), ale i několik dalších, které jsem vydala v době, kdy byly uvozovky v názvech kapitol úplně bez problému. Reálně brečím.

Ano, je rozdíl mezi tím, co nazývám Povídky, a tím, co nazývám "short stories". Povídka - ve smyslu, ve kterém to budu používat dnes - je jeden z žánrů na Wattpadu. Přestože to vlastně žánr není, to je jako kdybyste říkali že třeba drama je žánr. Není, je to jenom jiná forma psaní. "Short stories" je fenomén, na který v současnosti zas až tak nenarážím (Což je ale možná tím, že už Wattpad v rámci pudu sebezáchovy neprohledávám tak důkladně. Věděli jste, že ten příběh z koncentračního tábora o vztahu Židovky a nácka, na který jsem si šíleně stěžovala v motherf*ckin' pátý kapitole, tu nejen pořád straší, ale taky je v top desítce historických románů?! *uplivne si*), ale tak kolem roku 2017 to bylo úplně všude, a taky tomu všichni fakt říkali "short stories", protože i když short story se vyloženě rovná povídka, když něco řekneme anglicky, zní to přece víc cool, že jo. Šlo v podstatě o to, že máte příběh tak o sto kapitolách, ale v každé je třeba jedna věta. Ale vezměme si to hezky podle abecedy.

Zjistila jsem, že Povídky jako wattpadový žánr v sobě skrývají asi nejvíc hidden gems z jakýkoliv kategorie. co tu je. Říkám to částečně proto, že většina prózy, co mám na profilu, spadá do téhle kategorie? Možná malinko. Ale fakt budu upřímná, většina příběhů z Wattpadu, které mě nějak hodně zaujaly, a třeba i teď si je pamatuju v dobrém světle, jsou právě z téhle kategorie. Jenom mám pocit, že jsou dost často šíleně podceňované a tolik lidí je tu nečte, což fakt nechápu. Možná je to tím, že je tu fakt úplně jiný obecenstvo, že žiju v naprostý bublině a 90% lidí na Wattpadu fakt upřímně miluje ty telenovelový příběhy, co mají osmdesát kapitol, ale hned v tý první je jasný, jak to skončí, ale to nic nemění na tom, že je to tady moje oblíbená kategorie, protože moje zkušenost s ní je taková, že tam najdete nejmíň odpadu. I když teda pokud se tím budete chtít nějak hrabat, nejspíš narazíte na mrtě špatně zařazených příběhů, které nevím, co tam dělají - jestli má váš příběh 70 000 slov a 39 kapitol, tak to povídka fakt není.

"Short stories", jak jsem je popsala, jsou hrozně silly, goofy a funky proto, že vyžadujou strašný minimum námahy. Nechci ani trochu pochybovat nad schopnostmi nikoho, kdo tohle píše, on je to podle mě vlastně hrozně hezkej experiment s formátem, a na úplném začátku tohohle boomu muselo vyžadovat schpnosti a odvahu to publikovat. Navíc, když jste autor, je strašně fajn, když vám trvá napsat kapitolu čtyřicet vteřin protože v ní jsou dvě věty, a i pro ty čtenáře tohle bývají fajn oddechovky. Ale pak je tu to "ale". Právě kvůli těm přibližným čtyřiceti vteřinám, které si průměrná kapitola vyžaduje, to v jednu dobu psali skoro všichni, včetně lidí, kteří ty psací schopnosti úplně neměli, často si ani nenaplánovali žádnou dějovou linku a všechno psali z fleku, a pak se z toho stala ta telenovelová kniha se 150 kapitolama. A každá z těch kapitol měla spoustu hlasů. No a přece když máte 150 kapitol a jedna má průměrně dvacet pět hlasů, je to výhodnější, než kdybyste napsali jednodílovku, která bude mít šedesát hlasů. Jo, zase si tu dělám srandu z lidí, kteří zoufale prahnou po Wattpad cloutu. To je jako kdybyste byli krysa a chtěli bydlet v tom nejlepším kanále. Furt je to podělanej kanál. Nemá cenu si kvůli tomu lámat hřbet a používat nekalý praktiky.

Taky najedu takovou možná trochu kontroverzní vlnu, ale povídka není to samý, co jednodílovka. Jednodílovka je něco, co má jeden díl, a povídka je slohový útvar kratší, než novela, ale může mít víc částí. Neříkám, že je to běžný, protože proč by bylo, pokud nejste viktoriánský spisovatel, co publikuje svoje dílo po částech do novin, nebo Wattpadový autor, co má tendenci se rozepisovat, ale většina lidí tady má, nic ve zlém, pozornost veverky, a přečíst kapitolu o 2000 slovech je pro ně nadlidský výkon, přestože mají v biu napsaný, jak jsou šílení čtenáři, a ve vydaných knihách ty kapitoly většinou fakt mají víc, než těch 2000 slov. 2000 slov jsou, pro představu, asi čtyři stránky. To mi neříkejte, že víc, jak čtyři stránky knihy na posezení nedáte. A ano, já mám taky pozornost veverky. Ne, možná dokonce pozornost zlaté rybky, což je ještě horší, ale nezačnu brečet nebo psát výhrůžný dopis autorovi, když vidím dlouhou kapitolu, prostě ji přestanu číst, když už je to moc, a začnu ji číst od toho místa někdy jindy. To je věc i u fyzických knih, na to se používají záložky! Ugh, já fakt nemůžu uvěřit, že zrovna tady, na psací webovce, bráním existenci záložek, ale tohle je vykypění mojí frustrace z toho, že mi spousta lidí píše, že mám až moc dlouhý kapitoly. Kdyby to bylo třeba u rozborů na Leu, tak jasně, ale řeč je o mojí próze, kde je těch slov třeba 3500. Neboli asi sedm stránek. Jak jako moc dlouhý?! Ugh. Rant dokončen.

Mimochodem, dneska je tenhle odstavec extra keců na závěr extra důležitej.  Ať jste, kde jste, zkontrolujte, jak je na tom vaše tělo - jestli se nehrbíte, jestli nezatínáte čelist nebo nějaké svaly, jestli vás něco nebolí... Zkuste se uvolnit, a pokud na to máte prostor, i trochu protáhnout. Předpokládám, že všichni, jak tu jsme, hodně čteme a/nebo píšeme, a s takovou se může stát, že na fyzické aktivity zapomínáme, což ale není dobře, ty jsou zásadní k tomu, aby naše tělo fungovalo tak, jak má. Sakra, já se i setkala se spoustou lidí, kteří jsou názoru, že sport je velké fujky, což ale podle mě pravda není, a pokud si to myslíte, nejspíš jste zatím jenom nenašli ten správný sport pro vás. Takže abychom si tu ten pohyb trochu normalizovali, zkuste mi říct, jaký sport děláte, nebo jaký byste chtěli dělat. Já třeba hrozně ráda dělám jógu, jednou jsem byla i na goat józe - pokud nevíte, o co jde, vřele doporučuju si to vyhledat - a byla to tak perfektní zkušenost, že jsem o tom všem vyprávěla ještě týden, a vám všem taky moc doporučuju si na to zajít, kdyby se vám někdy naskytla příležitost.

Peace out,

Hermione Weasley