časté věci na wattpadu

60. R.I.P. aneb co na Wattpadu už nenajdete (neupraveno)

Já vím, že dneska měl být rozbor. (Upřímně, nemůžu uvěřit, že kvůli rozborům jsem aspoň na týden zazdila reálné psaní.) Ale o tom ještě bude řeč.

Hele, víte, jak já si pořád stěžuju na věci, které nám na Wattpadu den co den kazí život? Tak tahle kapitola o nich nebude. Řekla jsem si, že by bylo fajn si udělat takové historické okénko, a ukázat si, za které trendy můžeme být rádi, že už nejsou tak populární.

Tagy. Pokud se vám líbí content, který někdo vytváří, je hrozně fajn se o nich dozvědět něco víc. A tady jsou na to docela ideální. Teda, tak se to aspoň může. Protože jste v nich mohli najít otázky na škále od "Chystáš v blízké době novou knihu?" přes "Chceš mít svatbu a/nebo děti?" až po "Jaká je tvoje oblíbená značka odlakovače na nehty?" (Upřímně, jsem lehce překvapená, že většina z těch tagů je opravdu PG, ale tím líp pro všechny.) Ona asi může být sranda na to odpovídat, ale některé ty otázky jsou fakt vlezlé, a třeba do toho, jestli má autor dokončenou vysokou školu, nějakým náhodným lidem na internetu nic není, a některé otázky jsou tak random, že si říkám: "A na tohle mám jako odpovědět co?" Ale ta nejhorší část je, že snad pokaždé máte tagnout třeba pět nových lidí a šířit tu katastrofu, která občas připomíná výslech od agenta z tajné služny a občas konverzaci, kterou máte s přáteli když jste high. Jediný způsob, jak to celé aspoň trochu zachránit, je založit si knihu na tagy a netýrat své čtenáře tím, že to vydáte jako kapitolu v nějaké vaší rozepsané knize. Ale ta úplně ideální varianta je všechny tagy ignorovat a nic nešířit dál.

Problémy. Každý je máme. A asi kvůli tomu vznikly všechny ty knihy s problémy. Teda, ony vlastně vznikly kvůli jedné knize, jejíž autorka má dost možná trademarkované slovo "wattpaďan", a protože všem to přišlo skvělé a vtipné, ty problémy se prostě začaly šířit. Najednou měli problémy všichni od fanoušků Harryho Pottera přes yaoistky, holky z vesnice a brunety, až po lidi, co nosí Nikey, a úplnou korunu tomu nasadily Problémy stolů. (Což ale nebyl absolutní trash, ale satira.) Jasně, že si lidi rádi stěžujou - sakra, vždyť i já si tu stěžuju už šedesát sedm kapitol - a je hrozně fajn, když potkáte lidi, které trápí stejné věci, jako vás, ale tyhle knihy s problémy dost často působily jako taková ta scéna z Tall Girl. Seriózně, mně je vás tak líto, že musíte každý týden čekat na novou epizodu seriálu, kde můžu založit charitu na vaši podporu? :/

Deníčky. Já jsem se od tohohle "deníčkového" stylu psaní vždycky držela dál, protože nejsem zas tak velký fanda psaní v první osobě, ale upřímně, ono ani není o co stát. Jednoduše, víte, jak vypadá klasický deník? Tak takhle vypadaly (občas ještě vypadají) tyhle knihy - na začátku bylo dost často napsané "milý deníčku", na konci jméno hlavní postavy, a uprostřed asi jeden odstavec o tom, jaký měla postava den. A na tom bylo často nejzajímavější to, že hlavní postava měla k obědu mac 'n' cheese.

Trollové. Teď nemluvím o tom příšerném animáku, kde je ta otravná písnička od Justina Timberlakea, ale o těch lidech, kteří asi všem autorům, co se reálně snažili o knihy, nejvíc pili krev kolem roku 2018. Většina z těch nejslavnějších už naštěstí nemá účty, a ti, co je mají, naštěstí nejsou tak populární jako dřív. Ale řeknu vám, mně je normálně zle z toho, že si někdo seriózně myslel, že to, co dělali, je vtipné. Jako když se tak moc nudíte, tak si třeba běžte najít brigádu, začněte hrát nějaký sport nebo se věnujte umění, nebo třeba běžte někam do přírody, ale hlavně si nezakládejte troll účet. Není to vtipný, je to trapný, ohraný, a všechny to otravuje.

Texting. Musím se přiznat, že ve svých příbězích texting občas používám, ale jenom jako plot device, protože prostě potřebuju, aby spolu tyhle postavy v tuhle chvíli mluvily, ale jedna je momentálně v Londýně a druhá někde uprostřed lesa v Polsku, takže jinak, než s použitím elektroniky si asi nepopovídají. Ale jako celkový formát mi to přijde jako blbost. Tohle je další věc, která by neměla být tak populární, jak ve výsledku byla, protože nápad to byl možná dobrý, ale to, že do Wattpadu přepíšete dvouminutovou konverzaci, která má dokupy sotva padesát slov, a vydáte to, není žádné umění. Nevyžaduje to, aby si autor trénoval styl psaní, a většinou ani aby do hloubky propracoval své postavy.

Ale na závěr něco poravdu pozitivního. Nevím, jestli se mi to jenom zdá, ale dělá mi obrovskou radost, že na Wattpadu nikdy nebyl žádný velký trend milostných trojúhelníků. Aspoň mám o jednu starost míň. (Ale stejně, proč nikdy nikdo nevyřeší milostný trojúhelník poly vztahem, huh?)

A teď bych se měla vrátit k tomu rozboru, který nebyl. Já fakt nevím, co se sakra stalo, asi jste se mě přestali bát, ale poslední dobou na ty rozbory normálně dostávám žádosti. A upřímně, když jsem s touhle věcí začínala, tak to úplně poslední, co jsem čekala, bylo, že budu dělat rozbory. Přijde mi, že toho začíná být nějak moc, a kvůli pořádku by mi přišlo fajn na rozbory založit samostatnou knihu. Na druhou stranu, už jedna rozepsaná "kniha" na Wattpadu je na mě trochu moc, a ty rozbory by asi nevycházely tak často. Proto bych byla ráda, kdybyste se vyhádřili, která možnost vám přijde lepší - zakládat novou knihu na rozbory nebo nezakládat?

Peace out,

Hermione Weasley