časté věci na wattpadu

38. Rodina (neupraveno)

Nedávno jsem nějak nemohla usnout, a long story short, zjistila jsem, že Great Gatsby byl v době svého vydání docela propadák, ale v současnosti je to klasika. A polil mě studený pot, když mě napadlo, že takový osud by možná za nějakých osmdesát let mohl potlat Leu Ho- já to jméno nevyslovím.

Taky jsem si přečetla jednu fanfikci (Která není na Wattpadu. Duh.), která mě dohnala k slzám, protože mě Wattpad za těch 38 kapitol úplně zkazil, takže moje laťka byla fakt hodně nízko. Ale teda fakt mě dojalo, když jsem četla o netoxickém vztahu, o realisticky napsané úzkosti a o spoustě dalších vážných témat, která byla brána vážně a s respektem. Ale myslím, že když se můj mozek takhle zotavil, tak je čas se vrátit k bizáru. *povzdech* Občas si říkám, že věci, jako je rodina, se v knihách nedají pokazit, protože přece jen, snad všichni máme s rodinou nějaké zkušenosti. Ale prostě Wattpad.

Nedávno jsem našla jeden příběh, který vypadal jako skvělá satira, ale prostě jsem to nemohla číst dál, protože matka hlavní postavy opakovaně řekla své dceři "holčičko". A té týpce nebylo třeba pět, jí bylo 14-19, prostě věk, kdy chodíte na střední školu. A v takovém věku vám rodiče prostě neříkají "holčičko". Většina z nich vám tak neříká ani když je vám těch pět. (Tohle je možná jenom otázka vkusu, ale mně přijde obecně divný, když rodiče dávají v knihách svým dětem, uh, zajímavé přezdívky. Jakože, když se týpka jmenuje Elizabeth a rodič jí říká Lizzie? Proč ne. Ale když se týpka jmenuje Elizabeth a rodič jí říká Hvězdičko, přestože týpce je třeba třicet, přijde mi to trochu divný.)

Ve stejném duchu mě vždycky naštve, když si sourozenci navzájem říkají "brácha" a "ségra". To se prostě neděje. Jediný kontext, kdy se to dá použít, je, když třeba postava vypraví historku a řekne: "Ségra přišla pozdě domů." Ale prosím vás, rozhodně nepište s*ačkověty jako: "Ségra! Vrať mi ten mobil!" To prostě... prostě ne.

Někdy je ale otázka, jestli tu rodinu vůbec představit. Často se setkávám s tím, že je třeba zmíněno, že nejlepší kamarádka hlavní postavy má bratra, který se tam ale nikdy neobjeví. A proč ho tím pádem autor vůbec zmiňuje? Má to nějakou cenu? Prostě ta rodina by měla nějak afektovat příběh, ne tam jenom být proto, aby ta kapitola měla o sedm slov víc. Pokud chcete rodinu nějaké postavy představit, měla by mít svoji vlastní dějovou linku. Klidně i nějakou úplně vedlejší, ale zkuste tam ty lidi nějak zakomponovat. Jsou to přece taky vaše postavy, takže by měly mít vlastní charaktery a vlastní příběh. A pokud se vám nepodaří dát té rodině nějakou větší roli, ale přesto ji zmíníte nebo tak něco, zkuste napsat tu postavu nějak, aby bylo vidět, že nějakou tu rodinu mají. Třeba když je vaše postava nejstarší ze sedmi sourozenců, je dost pravděpodobné, že bude takový mom friend i ve skupině přátel. Nebo já nevím, ale prostě v realitě rodina lidi nějak afektuje, a bylo by fajn, kdyby to tak bylo i ve fikci.

A když už jsme u toho rodinného tématu, mám pocit, že ještě k jedné věci se potřebuju vyjádřit. Já jsem schopná tolerovat fakt skoro každý ship. Některé mi sice přijdou divné, ale ok, proč ne, každý má jiný vkus. Ale co fakt tolerovat nedokážu, je incest. To je prostě nechutný, toxický, nechutný, divný, nelegální, nechutný... Já ani nebudu říkat, že se omlouvám, protože se neomlouvám, tohle je prostě přes čáru. To je tak moc přes čáru, že ta čára je tak daleko, že vypadá jako podělaná tečka. (A i když jsou ti příbuzní adoptivní, je to docela divný.)

A jinak... nemůže někdo někdy napsat nějakou rodinu, která má mezi sebou dobré vztahy a je si blízká? Prosím? Žádná rodina není ideální, a jasně, někdy tam prostě potřebujete ten konflikt, ale dysfunkční rodiny jsou naprosto v š u d e. Já jsem zrovna ten člověk, co by měl něco takového vyčítat, protože asi ve dvou mých příbězích mají chudáci postavy asi nejhorší rodinný život ever, ale když se chcete pouštět do dějových linek jako child abuse nebo že rodiče nedokážou přijmout svoje děti nebo něco takovýho, berte to s respektem. Jako jestli ještě jednou uvidím v nějakém příběhu scénu, kdy se ten rodič prostě omluví a dítě, které má za sebou třeba 20 let slovního týrání, mu okamžitě odpustí a pak se všichni budou chovat, jako by se nic nestalo, asi budu zvracet. To samé, když třeba ten rodič/člen rodiny zemře. Na jednu stranu, byl to příbuzný té postavy, je to smutný. Na druhou stranu... když tu postavu ten člověk mlátil nebo slovně napadal nebo tak něco, asi na ně nebude úplně vzpomínat v dobrém. A samozřejmě záleží na tom, jaký je vaše postava typ člověka, ale spousta lidí by jim ani nešla na ten pohřeb.

Ale jak jsem řekla, bylo by hrozně fajn, kdyby ta postava měla aspoň jednou nějakou fajn rodinu, která ji podporuje. Dost lidí si ani neuvědomuje, jak málo je v knihách takových rodin, ale je to fakt málo. Jako schválně mi zkuste vyjmenovat pět supportive rodin v médiích, protože mně to celkem dělá problém.

Jinak, já jsem tak ráda, že existuje A Very Potter Musical, takže můžu říct, že moje jméno je odvozeno od toho, protože fakt nechci být asociována s J.K. (To mi připomíná... zdá se to jenom mně, nebo jenom ti nejlepší lidi mají rádi Starkid?) A teď mě omluvte, protože jdu formátovat svůj seznam důvodů, proč je AVPM lepší, než Harry Potter. A že to není krátký seznam.

Peace out,

Hermione Weasley