časté věci na wattpadu

23. Fanfikce: Reální lidé

(Jenom pro přehled, aby bylo všechno naprosto jednoznačný, gif nahoře není žádnej romantickej edickej edit s Kieranem Culkinem a Pedro Pascalem, jsou to záběry z předávání cen Emmy 2024, a mě nenapadl lepší moment, který sem dát jako gif. Nemám sebemenší ponětí, jestli existuje nějakej Kieran Culkin/Pedro Pascal fandom a pro jejich dobro spíš doufám, že ne. Hned si ukážeme proč. Jo, a připravte se na víc namedropů, než obvykle.)

Názory na fanfikce o reálných lidech (neboli RPF) se různí, a já jsem velkej zastánce takovýho toho: "Pište si, co chcete, pokud tím nikomu neubližujete." A ta druhá část tý věty je v psaní děl o reálnejch lidech neskutečně klíčová. Obecně se nepovažuju za fanouška RPF děl, ale jsou situace, kdy to může bejt docela zábavný. Ta situace specificky nastává v případech, kdy si všechny strany uvědomujou, že je to tak trochu funky, a neberou ten příběh tak vážně. Já si třeba doteď pamatuju na jeden livestream na Youtube, kterej se mohl odehrát tak v roce 2019, a Lukefry a Natyla v něm asi pět hodin četli fanfikci o nich dvou, s tím, že autorka o tom věděla, a sama do chatu psala, jak je to funky. Celý to byla hrozně příjemná situace a všichni se dobře bavili. Ale bohužel musím říct, že častěji registruju ty méně příjemný situace.

Ještě, než se pustíme do všech těch etickejch diskusí, bez kterejch se dneska neobejdeme, začneme zlehka. Nejdřív si udělám srandu asi sama ze sebe protože je docela síla, že se považuju za někoho, kdo se dobře orientuje v kultuře, ale ani tak často neznám ty lidi, o kterých se populární fanfikce na Wattpadu píšou. Ale už fakt k věci, vždycky mi přijde trochu goofy psát o někom, koho jste nejspíš v životě nepotkali (A i kdyby ano, s největší pravděpodobností jste je nestihli poznat dobře.) a znáte jenom jejich veřejnou personu částečně formovanou mediálním tréninkem. Někdy ani to ne, někdy se tomu autorovi daná celebrita prostě jenom vzhledově líbí. A někdy celá tahle situace končí tím, že si autor ten charakter prostě vymyslí.

Podívejme se třeba na jednu takovou fanfikci, která reálně vyšla jako kniha. Není žádným tajemstvím, že After byla původně fanfikce na Harryho Stylese na Wattpadu. Já jsem viděla asi dva z pěti těch filmů - na jeden z nich si i můžete přečíst rozbor v týhle "knize" - a Harry Styles je v tom vykreslen jako jeden z nejvíc nepříjemnejch lidí, který můžete potkat. (Nebo jako typická trope Bad boye, ale on mezi tím často ani není rozdíl.) Já ho sice osobně neznám, ale není to tak, že by byl usvědčenej z nějakejch zločinů nebo že by bylo známý, že je hnusnej na fanoušky nebo tak něco. V takovým případě mi přijde strašně zlý zobrazovat reálnýho člověka jako násilné individuum se sklony k manipulování všech kolem sebe.

Když už jsme u toho After, pojďme se pobavit o fiktivních vztazích celebrit a jejich fanoušků. S přesahem do těch reálnejch vztahů celebrit a fanoušků. Ano, hodně celebrit se v realitě fakt dalo dokupy s fanoušky, a hodně z nich má spokojený vztah, ale jsou tu i případy, kdy se to nějaký spokojenosti a harmonii nepodobalo ani zdaleka. Dostáváme se k věci, který se říká power imbalance. Když je jeden člověk slavná osobnost a druhý jejich fanoušek, který jim zobe z ruky, kdo z nich má nad tím druhým asi větší moc? Pokud to ta slavná osobnost umí využívat, může fanoušek skončit uvězněný v nezdravém vztahu. Samozřejmě je tu i můj bod z minulý kapitoly, že ty originální postavy jsou často úplně bez osobnosti, a to, že tahle trope dává prostor pro klišé srandy, jako že celebrita má koncert a naváže tam oční kontakt ze všech lidí zrovna s hlavní postavou, ale z toho už si dělalo srandu tolik lidí, že to ani nebudu rozvíjet a krást jim práci.

Další kategorie těchhle fanfikcí je shippování dvou, občas i více, slavných lidí. Kdybych si já osobně mohla vybrat, jestli někdo napíše fanfikci o tom, jak spím s vymyšlenou postavou, za kterou se autor na 87% dosazuje, nebo o tom, jak spím s někým, s kým jsem jednou hrála v muzikálu, zvolím tu druhou možnost. Nejspíš z tohohle důvodu k nim mám lepší vztah, než k těm o celebritě a OC, ale musíme se dostat k tomu, že co je moc, to je moc. Představte si třeba, že někdo píše příběh, kde máte tajnou aféru s kamarádem z práce, vaše přítelkyně, kterou zbožňujete, je v příběhu pomstychtivá mrcha, a před koncem někdo skončí minimálně v nemocnici, ne-li přímo v kómatu. Ano, často je to víc over the top, než vaše průměrná telenovela.

Ale to jsme se pořád ještě nedostali k tomu největšímu průšvihu. Doufám, že už jste pořádně hyped na to velký odhalení, i když ono je docela možný, že už tušíte, co to je. Někdy fanoušci zajdou až moc daleko. Vrátíme se k jednomu z protagonistů gifu k téhle kapitole. Co si budem, kdo by neměl crush na Pedro Pascala, ale v minulosti se k němu fanoušci chovali na prvním místě jako k někomu, kdo je DILF, až do bodu, kdy to pro něj, jako pro reálnýho člověka, kterým je, bylo dehumanizující. Další případ je třeba Taylor Swift, kterou už někdy v roce 2014 iritovalo, že všichni pořád řeší její romantický vztahy, tak se začala na veřejnosti objevovat hlavně ve společnosti svých ženských kamarádek, ale co se nestalo. Všichni v řešení jejích romantických vztahů pokračovali, jenom tentokrát neřešili její vztahy s muži, ale začali vymýšlet teorie, že Taylor Swift je ve skutečnosti queer. Oba tyhle případy, ve kterých byli skuteční lidé svými fanoušky obtěžování a bráni spíš, jako nějaký postavičky, vyústily v to, že ti lidé museli vydat prohlášení, ve kterých prosili fanoušky, aby k nim měli aspoň trochu respektu. A smutný na tom je, že ani nemůžu říct, že tím to skončilo, prozože bohužel neskončilo.

Ten největší ze všech extrémů - když pomineme ohrožení na zdraví a podobně - ale je, když tyhle fanouškovský teorie a obtěžování ohrozí reálný lidský vztahy. Třeba youtubeři a přátelé Jacksepticeye a Markiplier spolu jednu dobu přestali točit videa, protože už se u toho necítili komfortně, vzhledem k tomu, že je fanoušci obtěžovali a neustále zasypávali invazivními zprávami ohledně toho, jestli spolu něco náhodou nemají. Spousta veřejně známých osobností zase byla v podtsatě donucena udělat coming out. Jedna z nich je třeba Becky Albertalli, autorka knihy Simon VS The Homo Sapiens Agenda, kde je mimochodem jedno z hlavních témat to, že v pohodě si dát s coming outem na čas. Je tragický, že se něco takovýho vůbec děje. Ale ta nejtragičtější část je, že takový věci těm lidem dělají jejich fanoušci. Fanoušci mají bejt od toho, aby někoho podporovali, ne, aby se kvůli nim někdo cítil jako kus masa nebo aby si začal připadat nepříjemně kolem svejch přátel. Ty osobnosti to vidí. Sice ne každá známá osobnost vidí každou individuální fanfikci nebo nevhodný komentář, ale nějak se to k nim vždycky dostane. Dokážu si dost dobře představit, že to fakt není dobrej pocit.

(A teď mi neříkejte, že je vlastně úplně v pohodě psát tuhle neetickou Harry Styles fanfikci v češtině, protože Harry Styles česky neumí. To vás ten point fakt hezky minul, ale jako bumerang se vráti ke mně a já vám ho teď omlátím o hlavu. Počítá se ta myšlenka. Je důležitý při psaní, a celkově při tvoření materiálu, kterej se vztahuje k veřejně známejm osobnostem, vytvářet netoxický prostředí, ve kterým si všichni uvědomujou, že ta známá osobnost je člověk. Proto bychom jim měli nabídnout nějaký to lidský zacházení.)

Samozřejmě se může stát, že se i ty celebrity chovají hnusně k fanouškům a fanouškovským dílům. Asi všichni jsme si zažili tu éru českýho Wattpadu, kdy jste se při otevření hlavní stránky brodili v youtuberských fanfikcích, a jako odraz toho vznikla éra českýho Youtube, kdy youtubeři na kameru četli fanfikce o sobě. A to nebyl vždycky tak příjemnej zážitek, jako ten jeden výše zmiňovaný stream. Občas se stává, že si ti youtubeři nevybrali čtení určitých fanfikcí proto, že by je k tomu třeba napadaly nějaký zajímavý komentáře, ale proto, že jim to přišlo jako jednoduchý terč, což mi přijde trochu zoufalý. Jindy se stává, že osobnosti - a nejsou to jen youtubeři - se k těm goofy věcem nestaví, jako že jsou goofy, ale jako že by se mohl zbořit svět, kdyby někdo náhodou dostal dojem, že oni nemusí být straight. Což většinou vypovídá víc o nich, než o těch fanfikcích.

O jednu věc vás ale všechny prosím. Pokud píšete fanfikce o reálných lidech, nikdy jim neposílejte to, co píšete. Prosím. Je to pro dobro všech zúčastněných. Pro jistotu ještě zopakuju, chovejte se ke známým osobnostem jako k lidem. (A abychom neodcházeli na úplně těžkou notu, bylo pro mě vždycky hrozně vtipný vymýšlet, jak těm celebritám budu říkat - nechci používat Pedro a Taylor, protože to nejsou moji kámoši, ale ani Pascal a Swift, protože to nejsou autoři, ze kterejch čerpám do odborný práce.)

Peace out,

Hermione Weasley