časté věci na wattpadu

♥ 37. Jak že věci fungujou v zahraničí?

Ne, na lepší název kapitoly jsem fakt nepřišla. Hlavní je, že chápete pointu. (Doufám.) Většina lidí na Wattpadu píše příběhy, které se neodehrávají v Česku nebo na Slovensku, ale okolnosti tomu nenasvědčují. Jejich postavy totiž chodí do Bageterie, jezdí tramvají a na vysokou se dostanou naprosto automaticky a bez placení. A to prostě není dobře. Takovou jako ochutnávku k téhle kapitole jste mohli najít v kapitole o škole, ale tentokrát jsem se chtěla na život mimo Česko a Slovensko podívat obecněji.

Hele, pokud píšete třeba o Velké Británii, je naprostá s*ačka, aby si vaše postava dávala k snídani chleba s máslem. Jednak proto, že chleba (jakože v té formě, na kterou jste asi zvyklí) se tam neprodává, a jednak proto, že struktura britské snídaně se od té české tak nějak liší. Jako vaše postava sice nemusí jíst každý den ham and eggs a hash browns, ale spíš si dá třeba toast s marmeládou, který v české snídani není tak typický. (Aspoň myslím. Co je typické v české snídani? Já fakt nevim, většinou si dávám ovesný vločky a kafe.)

Když už jsme u toho jídla, věřte nebo ne, ale v USA si především mladí lidé kupují takeout mnohem častěji, než lidi v ČR, a není nic neobvyklého z časových důvodů jíst třeba snídani v autě. (Protože věřte, nebo ne, většina Američanů nebydlí ve městech s hromadnou dopravou, jako je New York, ale v aglomeracích u větších měst nebo v malých městech, takže musí třeba každý den dojíždět čtyřicet minut autem do školy/práce.) Samozřejmě můžete ve vaší knize jet úplně bez product placementu, za což tleskám, nebo můžete využít fastfoodové klasiky, na které jste zvyklí - McDonals's, KFC, Burger King... jenže v USA je takových řetězců mnohem víc a ono by mohlo být docela fajn je využít. Mimochodem, řetězce se v hojném počtu vyskytují na jiných místech, například In-N-Out je typický kalifornský řetězec, zatímco Wendy's najdete v hojném počtu na Floridě.

Tohle by vám mohlo dojít automaticky, ale v jiných zemích jsou i jiné obchody... Prostě vaše postava si v USA zajde nakoupit ovoce spíš do Targetu, než do Billy. I když, trochu lituju, že jsem porovnala zrovna tyhle dva, protože se trochu liší sortimentem. Vlastně všechny takové ty typické americké řetězce - Target, Walmart - jsou specifické tím, že v nich kromě potravin najdete i oblečení, ale taky elektroniku nebo knihy. Nehledě na to, že ve stejné budově často bývá třeba ještě Starbucks, prostě všechno na jednom místě.

Co se cestování týče, v Londýně nebo v New Yorku - v tom městě, ne v celém státu - najdete hromadnou dopravu třeba v podobě autobusů nebo metra (Zlatíčka, zkuste prosím nepsat o tramvajích. Já vím, že jich v Česku je hodně, ale jinak se využívají v hrozně málo zemích. Pokud tam tu tramvaj jako opravdu chcete mít, tak piště třeba o Nizozemí, ale ne o USA.), ale v Kalifornii, stejně, jako ve většině Spojených států, hromadná doprava prakticky neexistuje a všichni jezdí všude v autech. Tím myslím fakt všude. Ani trochu nepřeháním, když vám řeknu, že na některých místech se jezdí autem i někam, kde byste byli pěšky za deset minut, ale nikde nejsou chodníky a vy nechcete, aby vás něco srazilo, takže auto it is.(Od toho se taky samozřejmě odvíji to, že v USA se typicky často jezdí na benzínku.)

Ráda bych ještě řekla, že většině lidí s mozkem dojde, že Spojené státy jsou tak nějako větší, než Česko se Slovenskem dohromady, ale nedochází jim, jak moc jsou vlastně velké. Tady si třeba klidně zajedete do jiný země a jste zpátky do večera, ale třeba když vyjedete z jihu Texasu autem, po třech hodinách jste pořád v Texasu. Dostat se autem z Floridy do New Yorku trvá asi den. Proto není žádnou zvláštností, že lidi létají letadlem z jednoho státu do druhého. Zároveň to znamená, že Spojené státy jsou v několika různých časových pásmech a v několika různých podnebích, která se i liší od těch našich. Třeba si představte, že ve státech položených více na jih je pro některé budovy, jako škola nebo obchodní centrum, které si představíme jako velké baráky se střechou, typické mít některé části nezastřešené. Zároveň to znamená, že tam je úplně jiná fauna a flóra, palmami na Floridě počínaje a mnohem častějšími setkáními lidí s nebezpečnými zvířaty - medvěd, kojot, aligátor - než ve střední Evropě konče.

Americké domy bývají opravdu velké a mají kolem sebe velké pozemky. Neobvyklé nejsou ani vestavěné zahradní bazény a podobné "vymoženosti". V podstatě to, co je v Kalifornii vyšší nižší střední třída, to je v Česku v podstatě milionářské sídlo. Teda, neberte mě tak doslova, ale pro Spojené státy je mnohem typičtější žít v domech, než v bytech, které jsou zásadně věcí větších měst. (A ano, ten velkej pozemek k tomu je fakt americká věc, protože třeba v Británii ani tady to rozhodně není automatické. Zároveň mi přijde vtipný, jak třeba vířivka na zahradě je tady takovej znak bohatství, ale jako následek minulého režimu tu umí lyžovat skoro všichni, a v USA je to skoro obráceně, že ta vířivka je menší symbol statusu, než lyžování.)

Když už jsme u statusu a tak, víte, jak tady máme povinný zdravotní pojištění? No, všude to tak není. Ono je ještě k tomu třeba ve Spojených státech docela drahý, takže si ho spousta lidí nepořizuje a doufá v to nejlepší. Takže jo, ta autonehoda, kterou všichni tak rádi dávají do svých knih jako plot twist, může klidně chudáka postavu finančně zruinovat. V Británii zase bývá drahá péče o zuby - ano, je to stereotyp, že Britové mají špatné zuby, ale zrovna tohle má bohužel pravdivé kořeny.

Věc, která se může zdát jako naprosto jasná, ale spoustě lidí na Wattpadu to nedojde, je měna. V různých zemích se skutečně používají jiné měny. Ve Velké Británii se fakt neplatí v eurech, ale v librách. (Fun fact: Ve Skotsku můžete platit klasickými librami, ale je dobré vědět, že se tam tisknou speciální libry, kterými můžete platit jenom ve Skotsku.) A v USA se platí americkými dolary. To přídavné jméno tam bylo podstatné, protože ve spostě zemí se platí dolary, ale každý dolar má trochu jinou hodnotu.

A jinak, došlo vám, že i když se váš příběh odehrává v Americe, vaše postavy nemusí být Američani? Víte, kolik je v USA po Druhé světové válce asijských a evropských přistěhovalců? A taky, slyšeli jste někdy pojem "dovolená"? Na kterou lidi občas jezdí? Nebo třeba někdo jede na výměnný pobyt, studuje v zahraničí...? Takže není nic divnýho na tom, když hlavní postavy vašeho příběhu budou aspoň původem z jiných zemí, a upřímně, hrozně ráda bych takových lidí viděla v knihách víc, protože osobně jich znám spoustu, ale v médiích jsou z nich většinou buď šílené karikatury nebo tam pro jistotu nejsou vůbec. (Shoutout seriálu Community, který tohle udělal dobře, protože Abed Nadir je jednou z nejlepších fiktivních postav vůbec.)

Jo, a víte vy co? Já vám tady celou dobu kecám o USA a Velké Británii, ale víte, že existuje i spousta jiných věcí? Víte třeba, že existuje země, která se jmenuje Trinidad a Tobago? Dokážete mi o ní třeba říct nějakou informaci? V úplně ideálním případě byste měli, protože je fakt šílený, jak se pořád zaměřujeme jenom na anglicky mluvící země. (Vlastně ani to ne, já bych třeba vraždila pro wattpadový příběh zasazený na Novém Zélandu.) A přitom těch zemí existuje tolik. Co kdybyste ten příběh zkusili zasadit třeba do Itálie, Argentiny, sakra, třeba i na Seychelly, ale prostě někam jinam? Ty postavy ani nemusí být místní, klidně můžete psát o Američanech/Britech, co si zajeli na dovolenou nebo tak něco, ale mě by tak potěšilo vidět příběh z nějaké jiné země.

Oof, já se cítím trochu divně, když vám tu takhle dávám ty hodiny zeměpisu, ale mě prostě tak moc štvou ty věci, co někteří lidi píšou. Jako kdybych něco z toho přeložila a dala na přečtení reálnejm lidem z těch zemí, byla by z toho zábava na celý večer.

Peace out,

Hermione Weasley