Po delší pauze jsem se rozhodla znovu přihlásit na Wattpad, a abych byla naprosto upřímná, občas jsem se nestačila divit. Klišé, pravopisné chyby, všude samý bad boy a good girl, a ani to vyhledávání tu nefunguje. V takové situaci můžete udělat dvě...
Tak mě napadá, víte, jak moc je děsivý, že se lidi z Wattpadu volně pohybujou v naší společnosti? Myslím to tak, že je naprosto šílený, že si třeba můžete v klidu jet autobusem, úplně náhodně si vedle vás sedne náhodnej člověk a vy ani nevíte, že je to někdo, kdo vám pořád komentuje příběhy, a ten druhej člověk ani neví, že vy jste autor toho příběhu, kterej tolik miluje, případně nesnáší. Sakra, já jsem vlastně tímhle způsobem mohla ve volný přírodě potkat někoho z vás. Nebo nějakýho úplně random spisovatele, kterýho ani nečtu, ale píše příběhy točící se kolem jednoho z nejdéle trvajících trendů literatury, na který se dnes podíváme.
Tohle téma už jsem trochu nakousla ve druhé kapitole, ale teď bych se na to chtěla podívat pořádně pod lupou, nebo dokonce pod elektronovým mikroskopem, protože domluvený svatby mafiánů z kategorie Akční nejsou zdaleka jediným místem, kde se tahle trope přirozeně vyskytuje. Najdete ji i v Historických románech, Romancích, ChickLit, no, vlastně ve většině Wattpad kategorií, a nezdá se, že by to Wattpaďany nějak přestalo bavit. Což na jednu stranu chápu, protože v určitých situacích to může být extrémně zajímavý čtení, ale ta klíčová fráze je právě to "v určitých situacích".
Pojďme si společně projít tu strukturu, kterou většina příběhů na Wattpadu s tímhle tématem má. Takže rodiče hlavní postavy jí domluví svatbu s nějakým týpkem protože reasons. (Chtějí zabránit válce dvou zemí? Chtějí si udobřit mafii? Prodala máma hlavní postavy svou dceru One Direction? Myslí si, že je hlavní postava moc stará na to, aby byla single? Jeden z těchhle důvodů to většinou bývá.) Hlavní postavě se to samozřejmě nelíbí. Což je velmi pochopitelný, komu by se to sakra líbilo, ale jí se to nelíbí fakt hodně, začne šíleně protestovat a je zlá na všechny okolo. To jí není nic platný protože je stejně donucená si toho týpka vzít. Bonusové body, pokud brečí v den svatby, pokud její rodina na tu svatbu nepřijde a pokud jí někdo řekne, že tohle by měla být nejšťastnější chvíle v jejím životě, přestože ona se velmi očividně cítí příšerně. Hlavní postava svého nového manžela na začátku naprosto nenávidí a chová se k němu hnusně, on se k ní většinou taky chová hnusně. Pak se ale stane nějakej klíčovej moment, kde se všechno obrátí (Možná někdo někomu zachrání život?) a ti dva se do sebe fakt zamilujou. Ano, někdy by se to sice dalo klasifikovat jako Stockholmský syndrom, ale to důležitý je, že jsou zamilovaný, hurá sláva.
Zatím jsem na Wattpadu viděla jenom jeden (1) příběh s domluvenou svatbou, který by z téhle struktury nějak výrazně vybočoval. Já se omlouvám, ale vždycky mi přijde hrotně smutný, když se dá už z anotace naprosto přesně předpovědět spád celýho příběhu. A ještě smutnější je, že si myslím, že ve spoustě případů by stačilo pár kosmetických úprav a vyšel by z toho úplně v pohodě příběh. Začala bych tou hlavní postavou a jejím přístupem k celý věci. Jasně, že se ocitla v šíleně nepřímý situaci, ve který bychom asi všichni byli neskutečně naštvaní, ale víte co. Ono je možný cítit nějakou emoci, ale neprojevovat ji zevně. Tím mířím k tomu, že hlavní postava se samozřejmě může cítit zrazená a ukřivděná, ale nemusí si to neustále vybíjet na svém okolí. (A ani na svém domluveném manželovi, obzvlášť v případech, kdy je na tom stejně nevinně, jako hlavní postava, a tu svatbu mu domluvili rodiče nebo tak něco.) Vážně, tohle platí asi v každým typu příběhu, když si vaše hlavní postava pořád stěžuje a chová se ke všem nepříjemně, publikum ji bude vnímat hlavně negativně. Bylo by hezký jednou vidět postavu v takový situaci, která si sice nechce vzít někoho náhodnýho, ale udělá to pro svůj lid nebo se pokusí ze svojí mizerný situace vytěžit to nejlepší nebo nemá svatbu z donucení jiných postav, ale udělá chytrý tah a rozhodne se vzít si někoho náhodnýho proto, že by to bylo ideální pro jejich sociální a/nebo finanční situaci. (Viz třeba první série Bridgerton.)
Osobně mi vždycky přijde zábavná i situace, kdy se ty dvě postavy setkají před svatbou a neví, že tenhle cool člověk, kterýho právě potkali v baru, je jejich budoucí manžel. Jo, je to taky trochu klišé, ale myslím, že je hrozně fajn, že mají ty postavy možnost sblížit se předem a nebýt k sobě později tak nezdravě antagonistický. Zároveň mi přijde jako hrozně zajímavej konflikt, když jsou ke svatbě donuceny dvě postavy z úplně rozdílných kultur. (A z emočního hlediska mě úplně nejvíc baví, když to neskončí tak, že jedna postava přestoupí na kulturu té druhé, ale když dojde k nějakýmu kompromisu, kde se můžou obě kultury respektovat nebo i navzájem doplňovat.)
Ale víte vy co? Teď dávejte pozor, protože přijde ta nejvíc revoluční myšlenka z celý kapitoly. Ty dvě postavy, který jsou donucený se vzít, se do sebe nemusí na konci příběhu zamilovat. Fakt nemusí. A ani v týhle situaci se nemusí vyloženě nesnášet - naopak si myslím, že by bylo šíleně zajímavý, kdyby ty postavy třeba měly dohodu, že ta svatba se stala fakt jenom kvůli financím/společenskému statusu/udržení míru/čemukoliv, co v tom příběhu máte, a obě postavy by mohly randit s jinejma lidma.
Tak mě napadá, víte, co je skvělý, že na Wattpadu ještě není v trendech?
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
I když, podle mě stačí jenom počkat. On se někdy objeví ten populární příběh, kde hlavní postava zůstane v karanténě s rodiči, se kterými si není blízká, se svým nevlastním bratrem - už vidíte tu love story? - a s mladším sourozencem, který bude sloužit jako comic relief. Hlavní týpka se občas bude přes plot bavit se starší sousedkou, která pro ni bude něco jako vztahový poradce a nakonec zemře na Covid, což je Velmi Smutné™, ale ve výsledku to pomůže k tomu, aby se rodina hlavní týpky zblížila. A pak tu samozřejmě bude bff té hlavní týpky, se kterou si bude občas psát nebo facetimovat a v příběhu nebude sloužit vlastně k ničemu kromě toho, aby hlavní týpka nevypadala jako naprostý asociál. Úplně to vidím před sebou. Fuj.
