časté věci na wattpadu

76. Vánoční příběhy (neupraveno)

(Na tomhle gifu jsem strávila asi dvě hodiny, ale pak jsem to musela vyhodit do koše a použít tuhle jednoduchou, neoříznutou verzi, protože Wattislav nebere nic, co má nad 3 MB.)

Trochu lituju, že jsem tuhle kapitolu nevydala ještě předtím, než jste všichni začali vydávat ty vaše adventní kalendáře (shoutout všem speciálním sněžným vločkám, které se mi teď v komentářích ozvou, že "jÁ žÁdNý AdVeNtNí KaLeNdÁř NePíŠu"), ale whatever. Ještě je čas.

Ono se to třeba nezdá, ale adventní kalendáře vlastně vyžadují strašnou spoustu práce. Jasně, jsou tu lidi, kterí vysypou sto slov a říkají tomu kapitola, a pro ty je to asi nejjednodušší práce na světě, ale pak jsme tu my, kterým pár slov nestačí a chtějí napsat něco delšího, nějakou takovou pěknou novelu, možná dokonce román. O něco takového jsem se pokusila asi před třemi lety, a řeknu vám, bylo to pro mě takové moje osobní peklíčko. Pokaždé, když si vzpomenu na to, jak jsem přicházela domů kolem desáté, a místo toho, abych se najedla nebo si dala sprchu nebo si sakra odpočinula, moje první myšlenka byla: "Aw f*ck, já ještě nemám napsanou kapitolu na dnešek." Takže jestli se pouštíte do adventních kalendářů, asi ta nejlepší věc, kterou můžete udělat, je začít si to rozmýšlet někdy v září, psát v průběhu října a listopadu, a v prosinci jenom pilovat detaily, dopisovat posledních pár kapitol a vydávat. Protože jinak se z toho zblázníte. A i kdybyste měli štěstí a mentální zdraví vám zůstalo, příběh nebude tak kvalitní, jak by mohl být, pokud budete všechno psát z fleku, deadline za dvě, tři hodiny, a nebudete vědět, co chcete dát do další kapitoly.

A co v takových příbězách psát nebo nepsat? No, je tu jedna věc, kterou nenávidím z celého srdce. Takový ten klasický vánoční příběh, kde je na začátku člověk, který nesnáší Vánoce, a na konci je začne milovat. Bonusové body pokud je tam businessman z velkoměsta, který přijede do nějakého malého městečka a nenávidí Vánoce, seznámí se s týpkou z toho městečka, která má ideálně nějaké supervánoční jméno jako Noel Holiday nebo Carol Mistletoe, miluje Vánoce nejvíc na světě a nesnáší toho týpka, pak se stane nějaká věc, která je sblíží, dají se dokupy, políbí se pod jmelím a týpek začne milovat vánoce a rozhodne se, že bude žít v tom malém městečku s Noel Holiday nebo Carol Mistletoe. Proč tyhle příběhy existujou? Proč je jich tak moc? Co na nich lidi vidí? Moc vás prosím, nepište takové příběhy, protože nejste Hallmark a takových příběhů už existuje dost.

Další věc. Ne všichni na světě slaví Vánoce. Představte si, že fakt ne. Ono se to tak občas může zdát, a z toho všeho marketingu to někdy může vypadat, jako že Vánoce jsou ten ultimátní svátek a ty ostatní mu nesahají ani po kotníky, ale... dochází vám, že Vánoce jsou vlastně křesťanský svátek a ne všichni na světě jsou křesťané? A že existuje i Chanuka nebo Kwanza nebo Yule? A že jo, spousta lidí, kteří nejsou křesťané, Vánoce slaví, ale není to jejich povinnost? Samozřejmě existujou i lidé, kteří nejsou křesťané nebo ateisté, a Vánoce slaví, ale není to ničí povinnost a bylo by nice někdy vidět, že Vánoce nejsou nějaký univerzální supersvátek, kterého se všichni musí povinně účastnit. Protože Vánoce vážně nejsou univerzální supersvátek.

To mi připomíná, zkuste nedělat totální záporáky a psychopaty z lidí, co neslaví Vánoce. Když někdo neslaví Vánoce, není to automaticky proto, že je to špatný člověk, co nemá kousek citu v těle a shazuje děti do kanálů nebo tak něco. Může to být proto, že ta postava není křesťan a tou dobou slaví jiný svátek, nebo proto, že některé vánoční tradice jim přijdou pointless, nebo má trauma z dětství, nebo já nevím, ale to, že někdo nemá rád Vánoce, z něj hned nedělá jednodimenzionálního záporáka. Stejně tak to, že někdo Vánoce miluje, z něj nedělá automaticky dobrého člověka. Víte, co by bylo nice vidět? Záporáka, co miluje Vánoce.

Taky by bylo fajn vidět i příběhy, ve kterých Vánoce nejsou idealizované. Vánoce by měly být čas pohody a klidu a lásky k bližnímu a tak, ale to neznamená, že vánoční čas vám poskytuje nějakou imunitu před špatnými věcmi. Chtěla bych v příbězích vidět i nějaké Vánoce, které nejsou absolutně perfektní. Protože i o Vánocích se může stát, že někdo utrpí velkou ztátu nebo si jednoduše nebude moct dovolit perfektní Vánoce strávené s rodinou, kde budou mít všichni na sobě ohavné pletené svetry a budou zpívat u stromečku. Nebo by bylo nice vidět příběh o Vánocích, kde se pokazí snad všechno, co se pokazit může, ale na konec to nějak dopadne. V tomhle ohledu docela obdivuju filmy jako Happiest Season nebo seriály jako Community se svou vánoční epizodou ve druhé sérii, které se vypořádávají s tím, že Vánoce nejsou automaticky perfektní, ne vždy dopadnou tak, jak bychom si přáli, ale dá se z toho vytěžit i něco dobrého.

Ale víte, co já miluju nejvíc na světě? Vánoční příběhy, které nejsou o Vánocích. Co kdyby byly Vánoce, ale najednou by se stala vražda? Co kdyby vaše postava musela zachránit planetu, a zároveň by byly Vánoce? Nebo se zkuste zamyslet, jestli už vás třeba nenapadl nějaký skvělý příběh, ale zasadit ho do období Vánoc by ho mohlo dotáhnout k dokonalosti.

Pokud čtete moji nástěnku (Říká se tomu tak?), mohli jste si všimnout, že jsem se rozhodla dělat Q&A. Ale to nepůjde bez vás, takže budu ráda, když se mě na něco zeptáte, a já vaše dotazy zodpovím v nějaké kapitole častých věcí na wattpadu.

A i když se do Vánoc ještě určitě ozvu, přijde mi, že vzhledem k tématu téhle kapitoly bych vám prostě měla popřát veselé Vánoce, Chanuku, Yule, Kwanzu nebo další úplně normální den, prostě cokoliv co slavíte nebo neslavíte.

Peace out,

Hermione Weasley