časté věci na wattpadu

85. Jak (ne)zabít postavu

*povzdech* Já jsem fakt slibotechna. Prej že rychle publikuju několik předepsaných kapitol. Ha ha ha. Ale jak už to tak býva, do aktivity na Wattpadu mi skočil život, takže mimo jiné jsem měla závazky v zahraničí, organizovala kulturní akce, konečně pochopila koncept Tour de France a byla poprvý v nemocnici. (Všechno je v pohodě, jenom to byl Zážitek™.) Ale už to nebudu dál zdržovat a dám vám to, pro co jste si přišli (snad).

Abych byla upřímná, já mám hrozně ráda hromadné umíračky. Což zní bez kontextu naprosto příšerně, ale myslím tím příběhy, ve kterých se stane nějaká katastrofa, je jedno, jestli zombie apokalypsa nebo rodinné drama ve stylu Hamleta, a všichni nebo většina lidí zemře. V tomhle případě ta smrt pomáhá utvářet prostředí, ve kterém se to celé odehrává, protože upřímně, zombie apokalypsa, kde nikdo neumře? To by nedávalo smysl. To, že se lidi snaží neumřít, je hlavní pointa příběhů se zombie apokalypsou, a kdyby tam fakt nikdo neumřel, nevím, proč bych to tím pádem četla, protože ten děj by byl že je prostě normální úterý, jenom váš soused se začíná rozkládat. I v tom Hamletovi všechna ta úmrtí podtrhujou, jak napjatý jsou všechny ty vztahy. V takovém prostředí smrt dává naprostý smysl. Ale bohužel to tak není ve všech příbězích.

Zlatíčka, když píšete romantický příběh, jedna z nejhorších věcí, co můžete udělat, je zabít někoho z hlavního páru. Ještě když za to může rakovina nebo autonehoda, dvojnásob pokud to přijde naprosto odnikud. Už proto, že tenhle zvrat je tak často používaný, že to vlastně přestal být zvrat; že když to v příběhu vidíte, nejste v šoku, ale jenom protočíte panenky a řeknete si: "Ugh, už zase?" Ale především proto, že - znovu - to dost často nedává smysl vzhledem k tónu příběhu. Ano, nehody a nečekaná úmrtí se v realitě dějou. Jenže když píšete příběh, co je celou dobu sladký jako cukrová vata máčená v karamelu, a najednou v předposlední kapitole vysypete z rukávu, že oh vlastně, ten love interest má rakovinu, a v poslední kapitole umře, to narativní smysl nedává. To jste vlastně nalákali publikum na jednu věc a napsali jste druhou věc aby to bylo šokující. (O tom, že je to šokující, si taky ještě popovídáme.) Jsou romantický příběhy, kde to smysl dává, jako Hvězdy nám nepřály, protože od začátku víte, že ona má rakovinu plic a on se právě vyléčil z leukemie. Ta smrt tak nějak visí nad celým příběhem a vy v podstatě čekáte, že se každou chvíli něco stane. Vidíte, jak je to úplně jiný případ, než kdyby třeba deset minut před koncem Mamma Mia Pierce Brosnan nečekaně zemřel na alergickou reakci nebo tak něco?

Ale teď se vrátíme k tomu, co už jsem trochu nastínila. Docela se setkávám s tím, že se v příbězích vyskytuje smrt jenom proto, aby to publikum šokovalo. To je vyloženě ten nejhorší důvod, proč postavu zabíjt. Jako jestli si někdy řeknete něco jako: "Hmm, tahle postava je populární, zabiju ji, aby byli všichni smutní," a vaši čtenáři se na vás naštvou, mají na to plný právo. A to nejen proto, že jste zabili jejich oblíbence, ale hlavně proto, že vraždit postavy jen a jen kvůli tomu, abyste ve svém publiku probudili nějakou emoční reakci, je strašný. Jestli jste třeba četli předešlé kapitoly, což předpokládám, že jo, už víte, že cokoliv, co do příběhu dáte, by mělo mít svůj důvod a mělo by se to nějak vyplatit. Emoční reakce publika by ten důvod být neměla.

Tahle další věc je hodně lidem úplně jedno, ale já si na to docela potrpím. Šíleně mě irituje, když postavy umírají za záhadných okolností. Třeba když postava prostě bez kontextu spadne na zem a je mrtvá. A na co jako zemřela? Byl to infarkt? Mrtvice? Nebo to autor napsal takhle jenom proto, že ho nenapadají žádné legit způsoby, jak se umírá? Jestli si pamatujete na moji detektivní ságu z jedné z prvních kapitol, kde jsem se musela ptát autorky táborového příběhu jakou že nemoc vlastně určitá postava má, tak to je to, o čem mluvím. To by se stávat nemělo. I když třeba nechcete přímo jmenovat, na co daná postava zemřela, čtenář by si to měl být schopný aspoň odvodit z textu.

Věcí, o které bych se vzhledem k tomuhle tematickému okruhu měla zmínit, je sebevražda. Už jsem tu - aspoň myslím - mluvila o tom, jak jednoduše se dá tohle téma zprasit a jak to může být hrozně necitlivý a zlý, když se to zpracuje špatně. Omlouvám se, dnes nechci úplně zabíhat do detailů, spoustu jich určitě najdete v kapitole o Rainbow Suicides, ale zdůrazním, možná i zopakuju, tu pár důležitých věcí. Zaprvé, slovní spojení "spáchat sebevraždu" není úplně to nejlepší, co můžete používat. Víte, ono se to začalo používat proto, že sebevražda byla dřív trestně stíhaná, takže se o ní mluvilo jako kdybyste spáchali přepadení nebo tak. V současnosti naštěstí chápeme, že tyhle dvě věci srovnatelné nejsou, takže i když se to slovní spojení v češtině pořád používá (bohužel), je zastaralé a nevystihuje pravou podstatu věci. V češtině ale zní věci jako "zemřít sebevraždou" dost kostrbatě, takže asi nejlepší způsob, jak to vyjádřit, který mě napadá, je "vzít si život".

Zadruhé, jsou v podstatě dvě možnosti, jak se ve vašem příběhu může vyskytnout sebevražda. Ta první je, že se někdo obětuje aby někoho/něco zachránil. Viz konec šestý epizody Star Wars nebo Vetřelce 3. To není tak problémový na psaní protože to ta postava udělá protože je dobrý člověk a není jiný řešení, bla bla. Ale ten druhý způsob, kde máte člověka s mentálními problémy, který je přehlcený vším špatným, co mu život může nabídnout, je fakt hodně velký sousto. Když to chcete napsat, měli byste postupovat fakt opatrně. Základ je uvědomit si, že s vaším dílem se může potkat úplně kdokoliv, a je nemalá šance, že někdo z vašeho publika se v takové situaci někdy ocitl a někdo se v ní nachází právě teď. Proto třeba není dobrý nějak extrémně graficky popisovat, jakým způsobem se postava rozhodla vzít si život. Do komentářů k téhle sekci vám hodím i pár zdrojů, které, řekla bych, dokážou celý postup při psaní sebevraždy zformulovat lépe, než já. (OSN >>>> moje divný větný struktury.)

Jinak, díváte se tu třeba na reality shows? Jestli ne, vůbec nevadí, jenom se mě držte, když vás seznámím s tímhle konceptem. Takže máte reality show, kde v každý epizodě někdo vypadne, dobře? A tenhle jeden člověk byl celou dobu spíš v pozadí, ale v dnešní epizodě se najednou dozvídáme jeho osobní backstory a je ve spoustě scén. Což je pro zkušeného diváka to nejjasnější znamení, že právě tenhle člověk, o kterýho se máme najednou zajímat, dneska vypadne, a všechny tyhle osobní informace nám byly odhaleny proto, aby nám aspoň trochu záleželo na tom, že to bude právě on. Vtipný je, že to není jenom známá editační technika v reality shows, ale i lehce nešikovný postup, který používá spousta autorů při psaní fikce. Nevím, jestli jsem to jenom já, ale vždycky, když o sobě postava odhalí podezřele mnoho informací, já získám pocit, že to musí znamenat, že každou chvíli zemře, a mám pravdu, lehce mě to otráví.

A samozřejmě, smrt by v příběhu měla mít nějakou váhu. Nevím, jak moc jste třeba familiérní se Supernatural, ale tam, když postava zemře, tak je to v podstatě jako kdyby si odřela koleno. Za pár epizod (nebo sérií) bude úplně v pohodě. Když tohle budete dělat ve svých příbězích, že někdo zaklepe bačkorama, ale za deset minut ho někdo magicky oživí, a když to tak uděláte ještě desetkrát, smrt úplně ztratí jakoukoliv váhu. Což by se dít nemělo, protože přece jenom, život je většinou v příbězích taková ta Jedna Velká Věc, o kterou postavy fakt nechtějí přijít.

Jen tak btw, co je úplně od věci, ale mě to fakt zajímá, kdyby o vás někdo psal fanfikce, četli byste je? Já osobně myslím, že bych je četla, ale zásadně ne střízlivá.

Peace out,

Hermione Weasley