časté věci na wattpadu

16. Přečteš si můj příběh?

Víte, já si občas říkám, že bych zase napsala nějaký real příběh na Wattpad jenom a specificky proto, aby to nebylo jako že pořád kecám o tom, co lidi na Wattpadu dělají špatně, a přitom jsem sama na svůj profil dala v podstatě jenom pár povídek. Takže tahle kapitola je o něčem, za co mi def nemůžete dát čočku, že jsem to nezažila, takže nemám co kecat, protože vám teď budu vyprávět historku. Takže si vezměte popcorn nebo cokoliv máte rádi a pohodlně se usaďte, přeji hezkou zábavu.

Příběhy, ve kterých má hlavní postava úzkost, jsou většinou nejvtipnější, protože se ten člověk většinou dostane do průs*ru jenom proto, že se z té situace nedokáže nijak rozumně dostat. Jako kdybych dostala dolar pokaždé, kdy jsem se já, John Mulaney nebo další samozvaný bavič s úzkostí dostal do takové situace... (Co kdybych dostala dolar pokaždé, když řeknu "kdybych dostala dolar"?) A něco takového se mi stalo cca v roce 2019. Nově vyšla spousta kvalitních filmů, jako Jojo Rabbit, Knives Out nebo The Farewell, nikdo z nás netušil, že o rok později budeme všichni zoufale péct banana bread uvězněni ve vlastních domech, případně někde otročit jako esenciální pracovníci, a já se ještě neléčila s úzkostnou poruchou. Takže si zkuste představit, jak jsem asi mohla reagovat, když mi jedna týpečka tady na Wattpadu dala follow a oslovila mě v soukromých zprávách, jestli se nechci stát součástí její RPG hry.

Tady jsem vás možná trochu napálila, protože jsem neřekla okamžitě ano, abych ji nenaštvala - než jsem řekla ano, radši jsem tu knihu omrkla. Nejsem nijak proti RPG, ale to téma mi nepřišlo dobré a ta pravidla pro přihlášení až moc přísná. Tak jsem slušně odmítla, ale začala jsem tu týpku sledovat, jako že s ní chci být za dobře. O pár dní později mi napsala, jestli bych se té hry nechtěla účastnit jako organizátor, že je to hrozně easy a bylo by to jenom na jeden den. A já jsem souhlasila, protože anxiety, a fakt se mi nechtělo tu týpku naštvat.

Ale co se nestalo. Ona mi okamžitě poslala asi miliardu věcí, co musím udělat, a já jsem byla jako oh boy,, tohle jsem ve smlouvě neměla. Sorry, ale zakládat si asi deset nových profilů, přidávat si nějaké knihy do seznamu čtení, přečíst si asi sto věcí a ideálně si z toho i něco odnést, a to všechno ještě před samotným hraním, prostě není moje definice slova "easy". A co děláme, když se nám do něčeho fakt nechce, ale měli bychom to udělat, protože je nám blbý nějak jemně poslat dotyčného do háje? Prokrastinace!

Jenže můj soudný den se blížil. Se srdcem v krku jsem usedla k počítači, abych splnila všechny ty magorské úkoly, když najednou, jako blesk z čistého nebe, mi přišla zpráva o menší, leč akutní krizovce v rodině. Tak jsem se slušně omluvila, že vážně potřebuju být někde jinde a je to důležité, takže se hry nezúčastním. Kdybych jen tehdy tušila, co všechno se za těch pár hodin, co budu pryč, stane. Týpečka mi poslala dost pasivně agresivní hate. A jako chápu, že jsem to zrušila v den, kdy se měla ta hra konat, ale nebylo to vyloženě na poslední chvíli a můj důvod byl docela vážný. Ta holka nevěděla, co přesně se děje - neříkám to ani vám, protože je to opravdu osobní - ale věděla, že je to něco vážnýho. Bylo fakt potřeba posílat hate? Mně třeba reálně mohl někdo blízkej umřít, to nemohla vědět. Koneckonců, myslím si, že kdyby se jí přihodilo to, co tenkrát mně, taky by zrušila hru a šla by to řešit. Chápu, že to třeba může naštvat, když vám někdo vypadne, ale přece jenom, on je ten reálnej život důležitější, a přišlo by mi z její strany lepší odpovědět nějak taktně.

Celá ta krizovka mě docela rozhodila, plus nemám ráda, když jsou na mě lidi naštvaní, tak jsem se ještě v afektu té holce tisíckrát omluvila, na pár dní jsem zavřela Wattpad a snažila jsem se na celou tu příhodu zapomenout. Jenže o pár týdnů později, co se nestane? Týpka mi odebrala follow a zase mi ho vrátila, aby na sebe upozornila, a zeptala se mě, jestli bych se nepřidala k její nové RPG. Už jsem naštěstí nebyla tak vyvedená z míry, a dokonce jsem ve schránce našla pár obratlů, ze kterých jsem si začala stavět páteř, tak jsem odmítla. Ona naštěstí nic neřekla, ale dala mi unfollow.

Hele, já jsem největší zoufalec ever. Ale ještě jsem se nedostala do takové úrovně, že bych si sama hlasovala u příběhů nebo se ptala random lidí na netu, jestli si ho přečtou. (Takhle vydírám jenom svoje friendy.) Sorry, ale mně to přijde docela patetický. Jakože chápu, že chcete, aby vaše příběhy byly populární, a chápu, že Wattpad algoritmus je mrcha a do trendů dává ty největší sr*čky a vyhledávání na Wattpadu je asi nejhorší na světě, takže je vlastně hrozně těžký narazit na nové nebo ne až tak populární příběhy. A chápu, že chcete feedback, to chce asi každý spisovatel, ale v takovém případě je lepší si najít beta čtenáře nebo někoho, kdo píše recenze, a slušně poprosit, ať vám jednu napíše taky. Zkuste to tak radši udělat a netýrejte random lidi tím, že jim napíšete, ať si přečtou váš příběh.

(Jestli vám to dotěď nedošlo, tak příběhy na požádání už fakt nečtu. A vy to po lidech, které neznáte, taky nijak agresivně nevyžadujte. Může se to jevit jako otravné a/nebo manipulativní, a nepomůže to nikomu.)

Peace out,

Hermione Weasley