časté věci na wattpadu

♥ 47. ChickLit

Jediná věc, co mi vadí na desktopový verzi Wattpadu, je, že nemůžu používat takový ty tleskající emoji, když chci něco zdůraznit. Poslední dobou mi přijde, že bych to docela potřebovala. (Ano, chci, abyste věděli, že aplikace už se nikdy nedotknu ani hráběma.)

U kategorie ChickLit mě irituje už ten samotný název, protože nemám ráda, když se slovo "chick" používá jako označení pro ženu, a ještě k tomu se ChickLit - podobně, jako Chick Flick - často mylně používá jako generalizovaný označení pro knihu s ženskou protagoniskou, ať už je o čemkoliv. Ale to je na jinou debatu. Tahle kategorie měla být původně na knihy o moderním ženství nebo tak něco, ale mám dojem, že si to uživatelé přetvořili k obrazu svému a změnilo se na čistý porno. (V současnosti tam sice nenajdete tolik příběhů, co jsou čistý porno bez plotu, jako jich jednu dobu bylo, Wáťa je asi všechny přísně cenzuroval, ale i tak jich tam je víc, než dost.) Rozhodně neříkám, že takové knihy nemůžou být dobře napsané, hodně lidí naopak píše smut naprosto skvěle, ale když si uvědomím, jak moc je to vlastně mimo mísu vzhledem k původní definici týhle kategorie, ani moc nevím, co na to říct. Možná jenom to, že je to částečně důsledek nepoužitelnýho systému ratingu příběhů.

I když. Ono to asi dává smysl, že se knihy v téhle kategorii tematicky obrátily o sto osmdesát stupňů. Na československým Wattpadu je totiž, aspoň dle mého odhadu, většina lidí pod osmnáct, a ty červená knihovna moc nechytne. Jasně, že užívání si různých žánrů není nutně vázáno na věk - třeba já jsem člověk nad osmnáct a červená knihovna mě pořád nebaví - ale přece jenom. Když si sami zažijete věci jako pochybování nad tím, jestli má vaše práce cenu, tlak okolí odledně toho, že byste ve svým věku měli mít stabilní vztah/děti/vlastní dům/cokoliv a vztahy s lidmi, o kterých víte, že ve vašem životě nezůstanou, příběhy s podobnými tématy se čtou o trochu líp. Vážně, nechci tu nikoho vyhazovat z konverzace kvůli věku, naprosto nesnáším, když to někdo dělá, ale jsou věci, se kterými jsem třeba já jako teenager nemohla plně empatizovat, protože ve spoustě situací platí, že dokud si je opravdu nezažijete na vlastní kůži, nemůžete předvídat, jak na ně budete reagovat. A co si budem, když dokáže příběh dobře vystihnout podstatu toho, čím si procházíme, většinou se nám čte líp.

(Na druhou stranu s tím ztotožňováním, well. Ony ty příběhy o moderním ženství většinou znamenají spíš příběhy o bílých, cis, hetero, able-bodied, mentálně zdravých ženách, a to rozhodně není zkušenost všech žen bez výjimky. Bylo by fajn myslet na to, že existujou i jiný lidi.)

Sice jsem řekla, že těch smutty příběhů je tu méně, než kdysi, kdy byste v ChickLit prakticky nic jiného nenašli, ale pořád jich je dost. A zatímco ve většině ostatních kategorií jsou ty "třináct plus scény" docela basic (Vážně, ti autoři na přítomnost sexuálních scén v příbězích, kde sex jinak není velký téma, často upozorňujou tak dramaticky a agresivně, jako kdyby právě našli pokračování Kámásútry a chystali se ho odhalit světu, a ve finále se z toho vyklube ta nejvíc vanilla scéna, jakou si dokážete představit.), v ChickLit najdete spíš BDSM a různé kinky. Otázka ale je jak dobře jsou reprezentovaný. Moc vás prosím, pokud chcete psát BDSM, ta úplně poslední věc, kterou byste se měli inspirovat, je série Padesát odstínů. Při konsensuálním sexu musí všechny strany entuziasticky souhlasit s tím, co se děje. (A pokud píšete o nekonsensuálním sexu, na místě je varování, ale to předbíhám.) Zároveň není cool si dělat srandu z toho, jaký kinky a fetiše někdo má. Ne, ani když to jsou nohy.

Velká část příběhů v ChickLit na Wattpadu obsahuje nezdravý vztahy, což, jak už jsem bez pochyby zmiňovala v předešlých kapitolách, není svou podstatou špatně, důležitý je, aby autor věděl, že ten vztah je nezdravý, aby příběh ten typ vztahu neglorifikoval, a aby čtenáři, kteří o takový čtení nemají zájem, měli tu možnost včas uhnout. Takže by u příběhu mělo bejt varování. Ale jak se takový varování píše? Moc ráda bych vám řekla, že na to je snadná odpověď, ale kdy bylo něco na Wattpadu snadný?

Spoustu viny teď svedu na kohokoliv, kdo příšel s takovým tím 13+, 15+ a 18+ varováním. Já ani nevím, jestli jsou k tomu někde nějaký oficiální definice nebo si to prostě někdo vytáhl z p*dele, ale spíš bych řekla, že je to to druhý. A i kdyby nějaká přesná definice někde v hlubinách internetu byla, ten průšvih je, že ji většina lidí nezná a neumí ty varování správně používat. Třeba nedávno jsem četla kapitolu, které byla označená 13+, ale vůbec nic, co by bylo nějak explicitní, tam nebylo. Proto na vás apeluju, abyste na to šli trochu jinak.

Jasně, klidně si k příběhu nebo kapitole dejte i nějaký věkový omezení (který stejně budou všichni ignorovat), jestli to tak máte rádi, ale úplně ideální by bylo napsat přesně ohledně čeho čtenáře varujete. Na AO3, kde jsou u příběhů použitelný tagy, tohle funguje naprosto genálně. Je v kapitole graficky pospané násilí? Napište tam "graficky popsané násilí". Je tam sexuální scéna? Napište to tam. Napište přesně to, co v tý kapitole nebo celém příběhu bude. Pak se vám nestane, že budou v půlce knihy čtenáři znechuceně odcházet nebo že je něco příliš šokuje. Je docela smutný, že aby na to mysleli samotní autoři je jedinej způsob, jak tohle udělat, protože systém Wattpadu má jenom dva ratingy příběhů, a to Pro dospělé a všechno ostatní, což jednak nestačí a jednak je to stejně nicneříkající, jako ty kravinky ve stylu "15+".

Taky nevím, čím to je, asi aby to působilo dramatičtěji, ale všimla jsem si, že valná většina knih v ChickLit má černobílej cover. Originalita, anyone?

Peace out,

Hermione Weasley