časté věci na wattpadu

57. Nekonečné příběhy

Měla jsem sto chutí k téhle kapitole dát nějaký gif z Ulice nebo Ordinace nebo tak něco, ale na to svůj čas ani schopnosti fakt plýtvat nebudu. A jestli vám teď v hlavě začala hrát písnička z toho filmu Nekonečný příběh, tak nebojte, mně taky.

Znáte to. Dočtete devadesátou druhou kapitolu nějakého příběhu, která je zároveň poslední kapitolou, ale i když se vám příběh líbíl nebo vám aspoň přišel dobře napsaný, máte pocit, že do dokonalosti by tu celou věc dotáhlo to, kdyby byl asi o šedesát kapitol kratší. I když, tohle je spíš problém Hermione z roku 2018, protože Hermione z roku 2024 nemá čas ani energii číst jakýkoliv dokončený příběh na Wattpadu, který má víc, než padesát kapitol. To jsme se vlastně dostali k důvodu číslo jedna, proč není úplně ideální psát zdánlivě nekonečné příběhy, i když "hafo lidí, včetně mě, nemá čas si to přečíst" je asi to nejmenší.

Já to chápu - mám pocit, že tohle říkám fakt hodně často, kdybych dostala dolar za každé "já to chápu, ale", už bych vás nemusela otravovat s těmi dolary - že vás třeba baví psát určitý příběh nebo máte rádi ty vaše postavy nebo tak něco, ale fakt si zkuste uvědomit, co v tom příběhu musí a nemusí být. Protože věřte mi, nemusíte psát samostatné kapitoly o tom, jak si vaše postava šla koupit večeři, po cestě viděla veverku a v obchodě čekala ve frontě tři minuty a dvaadvacet vteřin. A i kdyby třeba po cestě nenarazila na veverku, ale na svoji ztracenou sestru, nemusí to být rozepsané přes celou kapitolu, a pokud to nemá na příběh žádný vliv, stačí jedna zmínka nebo to tam nemusí být vůbec. Tím, že nebudete psát i o tom, jak si vaše postava v neděli na snídani udělala míchaná vajíčka, ušetříte čas sobě i čtenářům.

Jenže ty naprosto zbytečné zápletky, které příběh prodlužují do nekonečna, nejsou jenom věci ve stylu "Postava si koupí kafe a já to rozepíšu na dva tisíce slov", ale i "Hm, tam je nějaká nuda, co kdyby někdo z nich skoro umřel?" Zkuste se zamyslet, jestli třeba těch dvacet kapitol se zbytečným dějem, které plánujete, vůbec nějak sedí ke zbytku příběhu. Vy to víte, jak nesnáším, když někdo na random hodí do knihy třeba autonehodu nebo rakovinu, ale je to asi dvacetkrát horší, když má zbytek příběhu úplně jinou atmosféru. Jestli píšete třeba fantasy knihu, kde někdo padesát kapitol bojuje se záporákem a skončí to tak, že je oba srazí auto, celý příběh bude ve výsledku dobrý jenom k tomu, aby si z něj lidi jako já dělali p*del.

Taky bych měla zmínit pomalé přidávání kapitol. Někdy před x kapitolami jsem nahlédla do jedné takové stěžovací knihy (Která mě, upřímně, docela vyvedla z míry, protože týpka v podstatě jenom řvala o tom, co všechno je s Wattpadem špatně, ale neřekla proč je to špatně nebo jak by se to dalo napravit.) a objevila jsem v ní tvrzení, že by lidi neměli updatovat pomalu, ať si kdyžtak napíšou pár kapitol dopředu. Ale chápe třeba někdo, že ne všichni mají hromadu času? Že někdo má třeba, uh, osobní život? Nebo práci nebo školu? Nebo má třeba rozdělaných víc projektů najednou? Prostě ne každý si může dovolit vydávat tři nové kapitoly denně, a i když vy jako čtenář máte ten příběh hrozně rádi nebo vás autor naštve tím, že ukončí kapitolu cliffhangerem, měli byste respektovat, že je to taky člověk (nejspíš) a přece jen nesedí 24/7 u počítače a nepíše. (Seriózně, jestli tohle někdo dělá, lituju jejich karpální tunely.)

Blbý ale je, když napíšete, že nová kapitola vyjde za týden, a ona vyjde za půl roku. Nejen, že tím všechny naštvete, ale taky dávat sliby, které nemůžete splnit, je asi největší argumentační fail. Buď vydávejte pravidelně nebo nic neslibujte, jo?

Prostě zkuste ty svoje příběhy zbytečně neprodlužovat. Jasně, že čím víc kapitol vydáte, tím víc lidí váš příběh uvidí, ale znáte to. You either die a hero or you live long enough to see yourself become the villain. A takhle je to i u příběhů. A když třeba máte rádi svoje postavy nebo máte pocit, že čtenáře ten příběh baví, je mnohem lepší utnout ten příběh třeba po pětatřiceti kapitolách a potom napsat sequel, když vás napadne něco kloudného. Nebo můžete své postavy využít třeba i v povídkách nebo jim dát nějaké to cameo ve vašich dalších příbězích. To všechno jsou reálné možnosti, a jsou mnohem lepší, než psát knihu o sto padesáti kapitolách s tím, že aspoň těch posledních devadesát je naprosto zbytečných.

A pokud zbytečně prodlužujete svoje příběhy jenom proto, abyste měli co nejvíc hlasů a přečtení, nemůžu vás respektovat ani kdybych chtěla. Jako kdybyste podobné věci dělali třeba na Youtube, tak to nějak pochopím, protože chcete mít prachy, to je docela smysluplná motivace, ale na co vám je nahrabat si miliardu hlasů na Wattpadu? Na co?

Peace out,

Hermione Weasley