časté věci na wattpadu

43. Horor

Víte, co by mě zajímalo? Jestli třeba někdo, kdo tohle čte, ale nehlasuje a nekomentuje, má taky vlastní knihu, ve který kritizuje tuhle "knihu", ale jde na to stejnou metodou, jako já, a nechce mi dávat publicitu, takže mi třeba říká "ta týpka, co trashuje JK". (Edit: Vážně bych si měla jít udělat nějakou jasnovideckou licenci, protože jsem na to při svých cestách Wattpadem reálně narazila.)

Téhle kategorie jsem se docela bála. Ne proto, že bych se bála u hororů, ale proto, že víc, než všichni ti klauni, duchové a vrazi dohromady, mě děsí toxické vztahy, kterých je v téhle kategorii fakt hodně. Jako takhle. Klidně si pište o toxických vztazích a takovejch věcech, ale musíte dát vždycky nějak najevo, že jste si vědomi toho, že je to špatný a toxický, nebo ty postavy by to měly vědět nebo by měly bejt napsaný jako nesympatický. Tady si dám další příležitost mít malej "old man yells at cloud" moment a stěžovat si na nepoužitelnej systém tagů na Wattpadu, protože třeba na AO3, kde je možný, aby váš tag byl delší, než jedno slovo, ti autoři typicky používají tag "Dead dove, do not eat", když píšou o něčem, o čem ví, že je eticky špatný, ale přijde jim zajímavý to ve fikci prozkoumávat. Na Wattpadu tohle sice nejde, ale myslím, že bychom si aspoň měli zvyknout na to, že to napíšeme do anotace. Mě to tak štve, když autoři píšou něco, z čeho by se každá učebnice etiky rozsypala, ale nic k tomu neřeknou a chovají se, jako by to bylo normální. (Honourable mentions: Padesát odstínů, 365 Days, The Notebook, Suicide Squad, After a naše oblíbená Lea.)

Z předešlýho odstavce si nejspíš dokážete odvodit, že kategorie Horor je podobnej případ, jako kategorie Akční, čili místo opravdu hororovejch příběhů tu najdete spoustu knížek o nezdravých vztazích. Příběhy, který se snaží být horory, tu sice jsou, ale jsou to vážně horory? Nevím. Zkusme to zhodnotit společně.

Velkým trendem - ano, i teď, protože Wattpad se drží v nějaký divný časový kapsli - jsou creepypasty. Teď už to sice není zas až tak mainstreamová záležitost, ale pamatuju si, jak asi v roce 2018 se chtěla tak každá druhá holka na Wattpadu vyspat s creepypasta postavou jménem Jeff The Killer, a mně se chtělo zvracet. Pokud vůbec nevíte, o koho jde, tak si s tím nelamte hlavu, protože to za to ani tak moc nestojí, ale jestli jo, zdá se vám takovej člověk jako boyfriend material? Mně třeba úplně ne. Jo, spousta z těch fanfikcí může bejt případ, kterej jsem uvedla výš, ale to jenom víc podporuje tu moji výhradu - pokud chcete psát o neetických věcech, měli byste dát najevo, že víte, že jsou neetický.

Další celkem populární věc jsou knihy typu "Horůrky o dvou větách". (Jo, horůrky je naprosto strašný slovo, ale je obsažený v tolika názvech knih na Wattpadu, že jsem ho nemohla nezmínit.) Lowkey mám pocit, že tenhle trend odstartovala Margaret Atwood se svojí knihou Půlminutové horory, ale kdo ví. Já osobně tohle fakt nemám ráda. Samozřejmě, že na Wattpadu jsou i horší věci, ale mě irituje už to, že to většinou má desetitisíce přečtení, autorovi trvá tak deset vteřin napsat každou kapitolu (A většinou to ještě k tomu kopíruje materiál z jiných knih nebo z nějaké stránky na Instagramu, a plagiátorství je velký špatný.) a vždycky, vždycky je tam taková ta věta: "Je hezké, když se na tebe někdo usmívá za oknem, dokud si neuvědomíš, že bydlíš ve 14. patře," a vždycky, vždycky tam lidi píšou do komentářů v jakém patře bydlí. (Jen tak mimochodem, já vás fakt miluju, jako seriózně, ale nepotřebuju vědět, v jakým patře bydlíte.)

Celkově jsou tu hodně populární horory s krátkým formátem. Kromě těchhle kapitol s jednou až dvěma větama je poměrně častý psát hororový jednodílovky. Protože nikdo asi nemá na to napsat aspoň ty dvě blbý kapitoly, I guess.

Docela častá trope je, že přítel hlavní postavy je vrah nebo "psychopat", a když ne, tak je třeba duch nebo upír. Zaprvý, mám dojem, že bychom se měli odnaučit používat termíny jako "psychopat" a "sociopat", protože jsou zastaralý a přispívají k dehumanizaci lidí s antisociální poruchou osobnosti, z nichž valná většina fakt nejsou žádní sérioví vrazi ani nevykoupitelná monstra, ale lidi, co žijou poměrně běžný život.  Zadruhý, tohle se děje tak často, že byla i v tom jednom hororu, kterej si dělá srandu z klasickejch tropes v hororech. (A já vám neřekmu, kterej horor to je, kdybyste ho náhodou za těch asi třicet let od natočení neviděli.) Už jsem z toho unavená, nepotřebuju mít i v hororových příbězích konstantně nacpanou do ksichtu nějakou romanci, nepotřebuju si hned na začátku odvodit, že tenhle love interest bude vrah/upír/něco takovýho, nebo že tenhle vrah/upír/něco takovýho bude love interest. A znovu, ten plot twist, že ten věrný, milující přítel naší hlavní postavy, byl vlastně celou dobu vrah, a ještě ideálně chudáka hlavní postavu i podváděl, už ani není tak šokující, protože to už bylo v tolika hororech, že kdybych za každý dostala dolar, mohla bych natočit vlastní horor, kterej si z toho dělá srandu.

A když už jsme byli u těch poruch osobnosti a tak, myslím, že bychom se měli všichni společně domluvit, že nebudeme v hororech neustále používat záporáky s postižením a/nebo špatným mentálním zdravím, a že nebudeme používat jejich postižení a/nebo špatný mentální zdraví jako odůvodnění, proč jsou záporáci. (Podrobnější informace najdete v příslušných kapitolách, nechci se tu opakovat, ale přišlo mi důležitý to zdůraznit.)

Pokud píšete o nějakém nadpřirozeném tématu, měli byste mít nějaká pravidla pro váš svět. Stane se po smrti duch z každého? Nebo jenom z každého, kdo zemře na určitém místě nebo kdo má ve světě živých takzvaně "unfinished business"? Můžete se duchů dotknout? A co tohle monstrum, živí se strachem nebo dětmi nebo jak to sakra funguje? Ve většině příběhů to není vůbec vysvětlený, a kdybych četla horory na Wattpadu se seriózním zájmem, ještě spoustu týdnů, nebo třeba i měsíců a let, by mi vrtalo hlavou, jak celá ta věc vlastně funguje. (A taky zkuste nejít proti vlastním pravidlům jenom proto, že se vám to zrovna hodí do téhle scény.)

A znovu se dostáváme k tomu, že ono je vlastně dost těžký psát horor tak, aby to bylo děsivý. Do knihy ten jumpscare, typický pro vizuální média, prostě nedáte, takže byste měli nějak dobře umět popisovat to stupňující se napětí nebo prostě nějak tu věc napsat děsivě, což se ale moc lidem nedaří. I mean, dokonce i když jsem četla It, tak mě to z nějakýho důvodu neděsilo. (Nebo trochu jinak, já jsem se vlastně trochu bála, ale ne Pennywise a toho, čeho bych měla, ale toho, kdy už se objeví ta jedna naprosto šílená sexuální scéna. Pokud nevíte, o čem mluvím, buďte rádi.) Ani moc nevím, jak vám v tomhle ohledu nějak dobře poradit, protože s psaním hororových knih nemám tolik zkušeností, takže pokud se chcete do něčeho takového pustit, zkuste si vyhledat techniky používané u psaní hororů, a přeju hodně štěstí.

Peace out

Hermione Weasley