All the young dudes - cz překlad

17: První ročník - Dvanáct

Remusovy dvanácté narozeniny tento rok padly na pátek. Většinou po pátečních hodinách všechny James přinutil ať se s ním jdou koukat na trénink famfrpálu, Remus si většinou potichu četl. Avšak Siriusovi se povedlo ho přemluvit ať jeden vynechá - vždyť ani nebyl v týmu - a že Remus chtěl o svých narozeninách možná dělat něco jiného.

Vzbudili ho brzy ráno tím že se mu všichni tři nahrnuli do postele a pokřikovali, ,,Všechno nejlepší, Lupine!" Nesnažili se ho uhodit, takže to znamenalo že už teď zažíval svoje nejlepší narozeniny.

Na snídani šli James a Sirius napřed, odstrkávali všechny studenty pryč když usedávali na svoje obvyklá místa. Hlasitě prohlašovali,

,,Z cesty prosím!"

,,Oslavenec prochází!"

,,Uhněte, není tu nic k vidění!" 

Remus se chtěl schovat pod stolem hned jak k němu došli. Jeho tři kamarádi udělali obrovský projev z toho že mu nandali snídani a nenechali ho si nic vzít sám. Peter mu nalil čaj, James mu naložil talíř a Sirius mu namazal toast máslem.

,,Je to nutný?" Stěžoval si Remus, přišlo mu to hrozně trapné. 

,,Naprosto." Řekl James.

,,Rozhodně." Kývl Peter.

,,Nepochybně." Dokončil Sirius. 

Remus zavrtěl hlavou, červenal se a koukal na svoje jídlo. Když měl snědeno - což chvilku trvalo, protože mu nandali dvojitou porci skoro všeho - všichni se postavili, pořád se na něj zširoka usmívali.

,,Co?" Nervózně sebou cukl. Jestli chtěli dělat narozeninové nárazy, tak jenom doufal že to brzy skončí. Možná byla nějaká verze pro čaroděje? Přeci jenom, o Siriusovy narozeniny přišel, nevěděl co čekat. Peter a James mu dali ruce okolo ramen a posadili ho zpět. Sirius si z kapsy vytáhl píšťalku a zapískal na ni. Remus stisknul oči. Ale ne...

,,Hodně štěstí zdraví!" Tři kluci hulákali ze všech sil. ,,Hodně štěstí zdraví! Hodně štěstí, milý Remusi!" 

Připojil se k nim zbytek stolu, Remus se chytal za hlavu.

,,Všechno nejlepší!"

,,Hip hip!" řval James, stoupl si na židli.

,,Hurá!" Řvali sborově nebelvíři.

,,Tak aspoň už to mám za sebou." Mumlal Remus, červenal se když přestali tleskat. Peter se na něj se soucitem podíval.

,,Je mi to líto brácho, ale to samý udělají i u oběda a večeře."

* * *

Poslední hodina jejich týdne byly lektvary - Remus zjistil, že i když si dělal všechny úkoly a chápal všechny text, pořád neměl přirozený talent v lektvarech. Ještě k tomu to byl nudný předmět, a Křiklan pořád dokola mlel o pěti klíčových součástech k lektvaru na spaní že se z toho Remusovi opravdu spát chtělo.

Snape ho vlastně ani neobtěžoval. Dokonce se na něj ani nepodíval od té doby co se setkali na chodbě. Lily mu s úsměvem popřála všechno nejlepší, potom co protočila svoje obrovské, smaragdové oči když se James a Sirius snažili Křiklana přesvědčit aby mu 'vzhledem k okolnostem' nedával žádné úkoly.

U večeře se Remus smířil s tím, že mu budou ještě jednou zpívat, a stalo se, tentokrát to bylo ještě hlasitější, hlavně protože u toho byl i Brumbál chvilkami ho taky slyšel. Také dostal pár pohledů - Jeden od celé koleje Nebelvíru, druhý od Mantron i s párem ponožek.